Infekční onemocnění (parazitární onemocnění) je onemocnění způsobené patogenním mikroorganismem (patogenem). Hlavním znakem infekčního onemocnění je schopnost přenosu z nemocných rostlin na zdravé [5].
Zprávy o infekčních chorobách rostlin byly nalezeny v literárních památkách starověkého Řecka a Říma. Starověcí řečtí a římští filozofové (Aristoteles, Theophrastus, Democritus) poukazovali na existenci nemocí, jako je rez, sněť, padlí a rakovina ovocných stromů. Ve starověkém Řecku byl chrám zvaný „Erizibe“. Hostil oběti bohům, kteří chránili rostliny před chorobami. S největší pravděpodobností v souvislosti s těmito rituály dal Theophrastus padlí jméno „Erisibi“, později se jim v latinské transkripci začalo říkat „Erysiphe“ [4].
Theofrastos (asi 372–287 př. Kr.)
Theofrastos (asi 372–287 př. Kr.)
Klasifikace infekčních nemocí
Infekční onemocnění se dělí podle typu patogenu. Existují:
- Virové choroby rostlin (mozaikové choroby, žloutenka, vadnutí, zakrslost, proliferace, zakuklení) [1].
- Bakteriální choroby rostlin nebo bakteriózy (rakovina rostlin, černá noha bramborová, různé druhy bakteriálních hniloby, bakteriální plíseň ovocných stromů) [1].
- Houbové choroby rostlin neboli mykofytózy (rez, sněť, padlí, fuzária, hniloba, cytosporóza, askochyta) [1].
- Aktinomykózu způsobují aktinomycety (strupovitost bramborová) [1]
- Algofytózy jsou patogenní parazitické řasy [1].
- Antofytózy jsou patogeny vyvolané parazitickými a poloparazitickými kvetoucími rostlinami (mrška metličková, blatnice, jmelí, světlík) [1].
- Helmintofytózy jsou způsobeny parazitickými háďátky (háďátka kořenová (háďátko tvořící háďátko), pravá háďátka kuželovitá, heterodermální háďátka) [1].
- Entomofytózy jsou způsobeny parazitickým hmyzem (phylloxera, mšice krvavé) [1].
- Arachnofytózy způsobují pavoukovci, především býložraví roztoči (sviluška obecná, sviluška hnědá, sviluška červená, sviluška švestková) [1].
Helmintofytóza – porážka jahod
háďátko Rice aphelenchus
Helmintofytóza – porážka jahod
háďátko Rice aphelenchus
Patogeneze infekčních chorob rostlin
Patogeneze je soubor sekvenčního vývoje procesů, které určují mechanismy vzniku a rozvoje onemocnění [1].
Vlastnosti patogeneze jsou určeny několika faktory: vlastnostmi patogenu, vnímavostí rostlin, podmínkami prostředí. V patogenezi infekčních chorob rostlin se rozlišují následující fáze:
- Předinfekční fáze – infekční princip (spory, mycelium) s kapénkovou-kapalnou vlhkostí dopadá na různé orgány rostliny a za příznivých podmínek jsou průduchy vnášeny do rostlinného pletiva rány nebo jinými prostředky. V některých případech se fytopatogeny množí a vyvíjejí na již odumřelých rostlinách v bezprostřední blízkosti hostitelské rostliny a odtud napadají živá rostlinná pletiva [1].
- Infekce je proces pronikání choroboplodného zárodku do rostlinných buněk [1].
- Inkubační doba je proces latentního vývoje patologických procesů od infekce až po projevení zevních příznaků [1].
- Postinkubační fáze je charakterizována zvýšenými příznaky, zvýšenou intenzitou infekce a masivním poškozením rostlin. Končí zotavením nebo smrtí rostliny [1].
Odrůdy zahradních rajčat (Solanum lycopersicum)
odlišná v imunitě
na onemocnění Fusarium vadnutí.
Odrůdy zahradních rajčat (Solanum lycopersicum)
odlišná v imunitě
na onemocnění Fusarium vadnutí.
Obranná reakce rostlin
Obranná reakce rostlin – reakce, ke které dochází v reakci na zavlečení fytopatogenu do živých rostlinných tkání, zaměřená na omezení a potlačení infekce [2].
Zavedení patogenu způsobuje zvýšení aktivity oxidačních enzymů v rostlinách, zvýšení množství a aktivity fytoncidů. To se projevuje suberizací buněčných stěn, smrtí a ztrátou infikovaných buněk spolu s infekčním začátkem patogenu. Díky tomu jednotlivé skupiny buněk kolem primárního zdroje infekce a v některých případech i celá rostlina jako celek získávají zvýšenou odolnost vůči působení fytopatogenu. Pokud původce onemocnění není schopen překonat tkáňovou rezistenci, pak je poškození omezeno na malou skvrnu chlorotické nebo odumřelé tkáně [1].
rostlinná imunita
Imunita rostlin vůči infekčním chorobám (fytoimunita) je odolnost rostliny vůči účinkům fytopatogenu nebo jeho toxinů. Slovo „imunita“ pochází z latiny «imunitas» – osvobození [2] [6] .
Jinými slovy, rostlinná imunita je imunita vůči chorobám při přímém kontaktu s patogenem za podmínek příznivých pro infekci. Různé stupně imunity se nazývají rezistence [6].
Imunita rostlin, respektive její zvýšení a posílení, je významným vědeckým problémem úzce souvisejícím s praktickými otázkami zemědělství. Jedním z nejspolehlivějších a nejefektivnějších způsobů ochrany rostlin je použití odrůd odolných vůči škůdcům. Na plodinách takových odrůd se snižuje potřeba používat fungicidy a insekticidy. Plné zajištění země odolnými odrůdami zvýší celkový výnos o čtvrtinu. Doktrína imunity je teoretickým základem pro selekci rostlin na odolnost vůči infekčním chorobám [6].
Rozlišují se následující typy rostlinné imunity:
1. Vrozená nebo přirozená – vrozená vlastnost dané odrůdy (druhu) nebýt postižena žádnou chorobou, která se dědí. Vrozená imunita se dělí na:
- aktivní – vlastnost rostliny aktivně reagovat na zavlečení parazita;
- pasivní – soubor vlastností rostliny, které umožňují zabránit zavlečení parazita do pletiv hostitelské rostliny a rozvoji v nich, existujících bez ohledu na vlastnosti fytopatogenu [6] .
2. Skupinová imunita – odolnost vůči různým patogenům [6].
3. Komplexní imunita – odolnost vůči různým chorobám a škůdcům [6].
4. Získaná (indukovaná) imunita je vlastnost rostliny, která vzniká v procesu ontogeneze pod vlivem přenesené choroby nebo vystavením rostliny různým metodám, zejména látkám vyvolávajícím rezistenci [6].
