Nedoporučuji pít náš národní nápoj, abychom si uvědomili krásu! Ale stojí za to lépe poznat sníh, pak bude obdiv upřímný – ze srdce. Protože v našem klimatu může zahřát duši jen první prášek, velké vločky sněhu a mihotání v záři slunce. A zbytek je próza: jak se vypořádat se sněhem, jak chránit stromy, jak se vyhnout zlomeninám.
Hloubka sněhu
Vše zbělel ranní sníh.
Jeden znak ke sledování
Luk šíp v zahradě
(Basho)
Krásné, že?
otázka: jaká by měla být výška suti, aby se rostliny cítily pod sněhovým pláštěm pohodlně? Jinými slovy, jaká je optimální výška sněhu pro naše oblasti?
Jako dětem nám říkali, že sníh je potřeba, aby nás ochránil před extrémním chladem. Sněhová čepice totiž rostlinám pomáhá nejen na konci prosince nebo ledna, kdy jsou v pravoslavném kalendáři dny Zjevení Páně s jejich třeskem a svátečním zmatením požehnání vody. Sníh, nedílná součást našeho klimatu, ovlivňuje stromy, kořeny rostlin, trávu a půdu mnohem déle.
Teplo sněhu a půdy
Sníh může akumulovat teplo v půdě. Ale za určitých podmínek je toho schopen – v závislosti na hustotě krytu a době, kdy ležel na zemi.
Nejlepší volba zimování – první raný sypký hluboký sníh na rozmrzlé zemi, aby neroztál. Na podzim je počasí téměř vždy pošmourné, s dlouhotrvajícími mrholícími dešti. V létě takový déšť nezalévá, ale smáčí rostliny, aniž by do půdy přidal vlhkost. Na podzim dokáže na záhonech a polích půdu poměrně hluboko promáčet.
Teplota půdy je v této době vysoká. Život je v něm v plném proudu: mikroorganismy se množí, zpracovávají organické rostlinné látky a kořeny rostlin zvládají ukládat potřebné živiny. Někdy je hloubka sněhu tak velká, že ani mrazy nejsou schopny proměnit zemi ve skořápku. Takhle může pod sněhem přezimovat klidně každý.
Letos na jaře pak půda trochu zmrzne, když se začne obnažovat při tání sněhu. Ale ne natolik, aby vážně poškodil společenství obyvatel půdy a kořeny vytrvalých rostlin. Výška kořenové vrstvy půdy je malá, pod hlubokým ochranným krytem prakticky nezávisí na teplotě mrazivého vzduchu.
Nejhorší varianta – není dostatek sněhu, padá příliš pozdě a na příliš zmrzlé zemi.
A teď malé znamení
Jasně ukazuje, za jakých parametrů sněhové pokrývky snáze rostliny přežijí zimu.
Sníh a kořeny rostlin
Připomeňme si fyzikální zákony: když se tělesa ochlazují, zmenšují se. To má také něco společného s půdou. Pokud je příliš málo sněhu, pak se v půdě vytvoří trhliny a kořeny rostlin se jednoduše zlomí. Nyní je jasné, proč ovocné stromy umírají po chladné zimě s malým množstvím sněhu. Přestože na jaře kvetou listy, kořeny v zimě odumřely! Pak byste neměli čekat na sklizeň, alespoň si vypěstujete vlastní stromy.
Je jasné, proč po mrazivých zimách s malým množstvím sněhu všechna pole se zimním obilím zčernají lysými skvrnami. I když to není pro zahrádkáře zajímavé, protože ozimé žito se na zahradních pozemcích pěstuje pouze jako zelené hnojení. Neměli byste ale spoléhat na předzimní výsev zahradních plodin – po „černé“ zimě mnoho semen ztratí životaschopnost, jednoduše zmrznou do takové míry, že nemají dostatečnou sílu ani pro malé, křehké výhonek.
Proto je třeba postavit štíty, vysadit na pozemcích keře, nechat na záhonech na zimu vršky brambor a rajčat, podél hranic pozemků pěstovat plevel nebo vysoké houštiny kukuřice. To jsou všechna nezbytná opatření pro zadržování sněhu.
Lekce sněhové aritmetiky
- Je dobré, když na podzim napadne sníh vrstva 35 centimetrů. A neroztaje, zůstane až do začátku zimy, do chladného počasí.
- V době, kdy přijdou silné mrazy, by již měl být sníh asi 60 centimetrů.
- A do konce zimy – ve chvíli, kdy se říká, že to jde do země – by měla výška vrstvy dosáhnout stejných 80 centimetrů.
Ale je lepší nechat vrcholy větví pelyňku viditelné zpod sněhu, aby se staly znamením.
Proč? Malá vrstva sněhu nedokáže ochránit půdu před chladem. Je to jako kabát z pavučin: na ramenou se ti leskne, ale nemůže tě zahřát. Sněhová vrstva 6 centimetrů se snaží rychleji vypudit půdní teplo. Od bílého, místy dost lesklého povrchu se přitom odráží sluneční paprsky. A své již tak skrovné teplo zemi nevracejí.
Půda velmi promrzne a na jaře veškerá vlhkost odteče do nížin a půda zůstane bez vláhy. Vždyť hloubka mrazů při nedostatečné sněhové pokrývce někdy dosahuje 200 centimetrů!
Tloušťka sněhu a obyvatelé půdy
Mráz neškodí žádné půdě, která nemá hospodářský význam, ať už je velká nebo malá. Další věc jsou silnice. Mráz ničí tvrdý povlak, ničí jeho základ a substrát. Proto jsou naše silnice tak krátké.
Ale zemědělské půdy mrazy bez sněhu jsou nebezpečné. Nejen, že větry odnesou nejúrodnější část země, ale ještě něco horšího. Půdní mikroorganismy, bez ohledu na to, jak jsou přizpůsobené, jen těžko odolávají strašlivému chladu. Na jaře tu není čas na práci – bylo by to na přežití po extrémních podmínkách.
Zahradník na podzim přidává mikrobům organickou hmotu, aby je dostatečně uživil a dal jim impuls k rozmnožování. Podzim bez sněhu, ale s mrazy a pak zima se silnými mrazy a opět bez sněhu, zničí spoustu mikroorganismů. A na jaře tu organickou hmotu nemá kdo zpracovat – v zimě mor přešel. Bylo by dobré, kdyby se počty zotavily do poloviny vegetačního období.
Tady je sklizeň! Půda hluboce zamrzla, půdních bakterií výrazně ubylo a voda z tání nepronikla do zmrzlé půdy. Ano, rostliny prostě nemají co jíst a pít!
Dej mi hodně sněhu!
Je to nezbytné? Švestkám a meruňkám nedělá dobře rozmrzlá půda pod sněhem – peckoviny zahnívají. Na Sibiři zaručují úrodu pouze jabloně pěstované ve stabilních plodinách. Protože celý strom je pokrytý sněhem. Od časného podzimu, i když je hustý sníh, byste neměli zavírat stlanty. Můžete posouvat vlastní kalendář dormance svých rostlin. Pak vás sníh nezachrání před smrtí. Pouze na začátku silných sibiřských mrazů stojí za to je zakrýt sněhem a vytvořit ochranné úkryty vysoké 100 centimetrů.
Dívka sedí v kobce.
Myslíte, že je to o mrkvi? Ne, o jabloni, hrušni, třešni. Stromy lze přirovnat k vysílací stanici. Jen z větví neunikají rádiové vlny, ale teplo.
Pod sněhem je v jiné hloubce tepleji než na povrchu sněhu. Sníh je špatný vodič tepla. Kmeny, kosterní větve, větvičky jsou ve srovnání se sněhem dobrým vodičem. Koruna stromu aktivně uvolňuje teplo zadržené pod sněhovou pokrývkou do studeného vzduchu.
Podívali jsme se na tabulku teplot půdy, teď si trochu promluvme o teplotách vzduchu. Při vysokých sněhových podmínkách není teplota vzduchu stejná na povrchu sněhové krusty a nad ní. Rozdíl může za klidného slunečného počasí dosáhnout 7 stupňů. Právě za takových podmínek zmrzne kůra, kambium a dokonce i dřevo. Takto mohou v zimě umřít maliny a ostružiny. Pokud je venku pošmourno a nesvítí slunce, tak mrznout nebude. Nejnebezpečnější poškození kmenů je v tom, že strom si s poškozením malých větví dokáže poradit sám a celkem rychle.
Ukazuje se, že stromy musí být dobře pokryty sněhem do kosterních větví, aby se zahřály. Ale tato konzervace má své malé mínus. Teplo, ve kterém se kořeny a kmeny cítí pohodlně, narušuje jejich plán klidu. Rostliny z tohoto stavu vycházejí dříve. Jsou připraveny kvést dříve – již v prvním teple. A pak jsou zpětné mrazy.
Ovocné sazenice proto musí být zakoupeny v místních školkách: odrůdy musí být zónovány. Takové potíže se jim nestávají, nezmrznou, pokud se jaro ukáže být příliš brzy a hbité a rychle roztaví sníh.
Extrémní
Zdá se nám, že extrémních sportů nebo chování je schopen pouze člověk. Ale k našim jabloním má hodně daleko!
Podívejme se na obrázek rozložení teplot v zimním mrazu.
- Číslo 1 – teplota v půdě v kořenové vrstvě +0,4 stupňů
- Číslo 2 – teplota na úrovni kořenového krčku -0,4 stupně
- Číslo 3 – teplota na sněhovém povrchu, ve výšce přibližně 80 centimetrů nad zemí -52 stupně
- Číslo 4 – teplota nad sněhovým povrchem v koruně -45 stupňů.
V článku Sníh na chatě: přítel a nepřítel jsou klady a zápory sněhové pokrývky rozebrány šířeji. Bez sněhu se v zimě neobejdeme, proto se vyplatí vědět, kde ho potřebujeme a v jakém množství a kde je lepší se ho hned zbavit.
Zahradníci a zahrádkáři dobře vědí, že pro rostliny není lepší úkryt před mrazem než sníh. Když tedy napadne, naším úkolem je zadržet sníh, zvláště pokud je zima skoupá na sněhové srážky. Aby ale sníh přinášel zahradě jen užitek, je potřeba s ním správně hospodařit.
Katastrofální kontrast
Zadržování sněhu je důležité zejména v druhé polovině zimy – kdy po dlouhém tání dochází k prudkému mrazu. A pak, oklamané oteplením, mohou stromy a keře osvobozené od sněhu velmi trpět.
Za starých časů byly děti volány do zahrady, aby tančily kolem jabloní. Věřilo se, že sníh u stromů je třeba ušlapat. To bylo vysvětleno různými způsoby. Za prvé se věřilo, že hustý sníh udrží více tepla. Za druhé, že myši nepoškodí kůru stromů, protože se nebudou moci pohybovat v utlačeném sněhu. Za třetí, hustá vrstva sněhu na jaře taje pomaleji, takže půda pod stromy zůstává déle vlhká. Je to skutečné?
Vzdušná péřová postel
Pokud mluvíme o horku, sypký sníh ho lépe zadržuje. Napadlý sníh totiž z hlediska fyziky není nic jiného než sypká masa mikročástic ledu se vzduchovou mezerou mezi nimi. Každá sněhová vločka se skládá z 95 % ze vzduchu a pouze z 5 % z nejjemnějších ledových struktur. Ve sněhové závěji tedy převládá vzduch, který je výborným tepelným izolantem. Stejně jako mnoho moderních tepelně izolačních materiálů (například minerální vlna). Vzduch nepropouští stejně dobře teplo i chlad. Pod jeho 50-60 cm vrstvou je tepleji než na povrchu. Sníh chrání půdu, mikroflóru a rostliny, včetně ozimých plodin, ovocných sadů, keřů bobulovin a květin, před hlubokým mrazem.
Čím více sněhu tedy napadne, tím lépe přezimují všechny jím pokryté rostliny a také kořeny stromů.
Čerstvě napadlý prachový sníh má ale dva nepřátele: vítr a odpařování. Za jasného a mírně mrazivého větrného dne od 1 m5. m povrchu sněhu, odpaří se až XNUMX % jeho objemu. Proto je nutné tomu všemožně předcházet a nenechat vítr odfouknout a „odpařit“ sníh z výsadeb.
Sněhové závěje nejen zachraňují stromy před mrazem. Akumulují vlhkost, která na jaře poskytne vodu půdě na místě. Pod silnou vrstvou sněhu zem nezamrzne a při roztání rychleji absorbuje vlhkost. Pokud není dostatek sněhu, půda zmrzne, voda se nebude moci rychle vsakovat a zůstane stát, dokud půda nerozmrzne.
Trasovat nebo nešlapat?
Sníh si zachovává své blahodárné vlastnosti pro rostliny pouze v případě, že nebyl sešlapán. A existuje pro to několik důvodů. Jak již bylo uvedeno, čím hustší je sníh, tím menší jsou jeho tepelně izolační vlastnosti, což znamená, že půda a kořeny rostlin jsou méně chráněny před mrazem. Pod hustou vrstvou sněhu klesá provzdušňování půdy, což vede k uvadnutí kůry stromů. I 5centimetrová vrstva sypkého sněhu dokáže ochránit kořeny rostlin v silném mrazu.
Pokud šlapete sníh, tak pouze kolem kmene a průměr šlapaného kruhu by neměl přesáhnout 0,5 m. Nejmladší a nejzranitelnější kořeny se nacházejí mimo průmět koruny stromu, proto je lepší tam sníh nešlapat a za žádných okolností jej odtud neodstraňujte.
Sníh je ale potřeba také správně ušlapat. Je lepší to udělat během tání, kdy je vlhko a není vymačkané zpod nohou, ale je úplně sešlapané. Vlhká a ušlapaná vrstva sněhu navíc po příchodu mrazů tak pevně zmrzne, že se pro hlodavce stává nepřekonatelnou překážkou. Myši se totiž v zimě při hledání potravy pohybují pod sypkým sněhem. Po dosažení stromu ohlodávají kůru v souvislém pruhu zdola nahoru na jedné straně kmene stromu. Někdy způsobují nebezpečnější škody tím, že v prstenci rozežírají kůru podél kmene.
Sněhové hutnění je nutné provádět po celou zimu, nejen v únoru, kdy závěje narostly. V opačném případě existuje vysoká pravděpodobnost zhutnění pouze horních vrstev a ponechání volného sněhu v blízkosti půdy pod vrstvou kůry, ve které budou vládnout myši. Ale stále je lepší chránit se před myšmi na podzim tím, že položíte návnadu, vybělíte kmeny a ochráníte je smrkovými větvemi. To se bude hodit v každé zimě – jak se sněhem, tak bez něj.
Někdy však nepomůže ani pořádné dupání. Když je hluboká sněhová pokrývka a v takzvaných „myších“ letech, odvážliví hlodavci vylézají zpod sněhu na povrch a běhají od stromu ke stromu.
Pružina na vyžádání
Vyplatí se sníh zhutňovat, aby na jaře roztál pomaleji a oddálil tak probuzení kořenů?
Někteří zahrádkáři, aby prodloužili jarní tání sněhu, posypávají sníh kolem stromů a keřů lesních plodů jemnou slámou nebo pilinami. Takové techniky však nejsou pro stromy příliš užitečné, i když umožňují zpomalit začátek vegetačního období a mírně posunout načasování kvetení, čímž se zabrání ztrátám v důsledku pozdních jarních mrazů.
Teplotní nerovnováha mezi „vrchly“ a „kořeny“ je zvláště nebezpečná pro raně vegetující plodiny peckovin: meruňky, broskve, třešně, švestky, třešňové švestky atd.
Vzpomeňte si, jak kvetou rané třešně a švestky. Jejich poupata se mohou probudit, dokud sníh ještě neroztál a když denní teploty dobře prohřejí korunu. Zpočátku se pupeny vyvíjejí díky látkám nahromaděným v kosterních větvích a mladých výhoncích. Později jsou kořeny připojeny k výživě a dodávají vlhkost ze země. Hustá sněhová pokrývka ale pomalu taje, půda pod rostlinou zůstává déle zamrzlá, takže z ní kořeny nemohou čerpat vodu. V nejlepším případě strom, aniž by čekal na potravu z kořenů, shodí své květy a vaječník. Ale může zemřít. A my sami za to budeme vinni, narušíme přirozený rytmus rostlinného života. Navíc oddalování kvetení je považováno za škodlivé a nevhodné zasahování do jeho života.
Ale pro jabloně, které se probouzejí a kvetou později než třešně a švestky, se hodí ušlapaný sníh, protože šetří drahocennou vláhu.
Klouboky dolů!
Ačkoli vědecké výzkumy potvrzují, že čím více sněhu, tím větší úroda (zejména plodiny bobulovin: červený a černý rybíz, angrešt a maliny), někdy mohou vysoké závěje hrát na zahradní výsadby krutý vtip, zejména na jaře.
Pokud na větvích leží suchý sníh, je to dobré. Pokud ale během tání leží na stromech, větve se mohou pod jeho tíhou zlomit (a mokrý sníh je velmi těžký). V mrazivém počasí se vlhký sníh promění v led a pak mohou namrzat nejen poupata, ale i silné větve se mohou lámat. Těmto potížím lze předejít, pokud rychle setřesete mokrý sníh ze stromů a keřů. Ale není třeba třást celým stromem, tím méně tahat větve: v mrazu jsou křehké a lámavé. Nejjednodušší způsob odklízení sněhu je pomocí dlouhé tyče. A musíte začít od nižších úrovní a postupně stoupat k vrcholu stromu.
Rostliny, které neshazují listy, s velkým počtem větví a kulovitou korunou, trpí na takové sněhové čepice více než jiné: rododendrony, vícekmenné túje a jalovce, některé standardní a sloupovité rostliny, bonsaje atd.
Sníh se nabalí mezi větve, láme korunu a rostlina ztrácí svůj krásný pravidelný tvar. Abyste na jaře nenašli nevzhledné popadané stromy a keře, zvláště ty se sloupovitou korunou, svažte je na podzim k sobě provázkem. Nebylo by na škodu (alespoň na jižní straně) obléct si tenkou pytlovinu zakrývající půl koruny: tato technika ochrání jehličnany nejen před zlomy, ale také před spálením sluncem.
Vyšší neznamená lepší
Každá ovocná plodina má svou, dá se říci, pohodlnou tloušťku sněhové pokrývky. Takže jahody dobře přežijí zimu, pokud sníh napadne brzy a jeho tloušťka nepřesáhne 1 m. Pod jeden a půl metrovou závějí mohou keře uschnout.
Maliny naopak dobře snášejí vysoké závěje, uvadnutí pupenů a stonků je extrémně vzácné.
Ale přesto je optimální tloušťka sněhové pokrývky 80-100 cm.
Rybíz, borůvky a angrešt je lepší úplně schovat pod sněhem, protože jejich ovocné pupeny nejsou příliš odolné vůči mrazu a mohou bez ochrany vymrznout.
Zákeřná skořápka
V únoru, kdy probíhá boj mezi zimou a jarem a tání ustupují mrazům, se na sněhu tvoří ledová krusta – krusta, která rostlinám přináší velké potíže. Těžká, vzduchotěsná skořápka hrozí prasknutím a oloupáním kůry stromů a keřů.
Navíc pod nálevem vzniká skleníkový efekt, takže kůra může odpočívat v oblasti kořenového límce. Abyste tomu zabránili, musíte sníh propíchnout silnou tyčí v blízkosti kmenů (zejména peckovin a malin).
Kromě toho může usazování sněhu spolu s ledovou krustou poškodit a zranit stonky keřů.
Je tu také problém: padlý sníh klouže po krustě a je unášen větrem. Sněhová vrstva neroste a rostliny jsou méně chráněny. Pokud je kůrka lehce nalámaná dřívkem, zůstane na ní více sněhu.
Zadrž ho
Aby sníh neodfoukl, je potřeba na závětrnou stranu nainstalovat nějakou zábranu, například plot z vrbových proutků nebo plastu (hlavní je, že materiál je mrazuvzdorný). Vyřešíte tak dva problémy najednou: nedovolíte, aby se sníh vypařoval, a vytvoříte podmínky pro hromadění nových závějí.
Dalším způsobem, jak zadržet sníh, jsou smrkové větve. Na konci podzimu zahradníci přikrývají jahody, nedávno vysazené tulipány a narcisy (zejména pozdní výsadby), růže, pivoňky, floxy, lilie a zeleninu zasetou před zimou. Můžete také použít větve osiky, vrby a břízy, které hlodavci také „nerespektují“.
Živý plot také skvěle zadrží sníh. Jeho hlavní účel je samozřejmě stále dekorativní, ale v našich podmínkách je dobrý i na usazování sněhu. U takové zelené stěny se rychle vytvoří závěj, která vás jednak zachrání před vysycháním větrem, jednak ochrání půdu před promrzáním, pokud má zima málo sněhu.
Aby sníh na jaře rychleji roztál, můžete jej posypat popelem. Černá barva neodráží světlo a sněhový přístřešek se pod ní více zahřeje. Kromě toho je popel užitečným hnojivem. Má to navíc ještě jednu výhodu: omezuje úpal, zvláště v březnu, kdy je ještě sníh.
♦ Pokud je větev již zmrzlá a ohnutá, je nejlepší pod ni umístit podpěry.
♦ Pokuste se vysypat sníh, jakmile se nahromadí, bez čekání na „nehodu“.
♦ Zvláštní pozornost věnujte roubovaným stromům, protože místo roubování je značně zranitelné a může se ulomit.
Foto Galina Sivets
