Pěstování zeleninových sazenic je výnosnější než samotná zelenina. Podnikatelé se ale musí připravit na to, že při tomto podnikání budou muset konkurovat svým potenciálním spotřebitelům – malým rolnickým farmám
Průvodce článkem
- Přehled trhu
- Agronom sám
- Prodejní strategie
- Produkce sazenic v zahraničí
- Skleníkové bytosti
- Vegetariánský výpočet
- Pomoc bez zasahování
Pěstování sazenic zeleniny: čísla a nuance startupu
Přehled trhu
Na Ukrajině chybí kvalitní sazenice zeleniny. Ale ne proto, že bychom nevěděli, jak to pěstovat, ale spíše proto, že se tomu profesionálně věnuje jen několik podniků. Producenti zeleniny se s touto situací již dávno smířili a snaží se vyjít sami.
„Neřekl bych, že pro ukrajinské farmáře je výhodnější pěstovat sazenice sami, na trhu prostě není adekvátní nabídka,“ poznamenává Oleg Kholodnyak, vedoucí oddělení výběru Jižní státní zemědělské experimentální stanice. “Ale například v západních zemích si farmáři, kteří se zabývají přímo zeleninou, objednávají sazenice od specializovaných společností.”
Yuri Kulikov, vedoucí laboratoře pro šlechtění zeleniny na Kyjevské experimentální stanici, potvrzuje slova svého kolegy. „Na Ukrajině je jen velmi málo podniků, které se zabývají výhradně sazenicemi, aniž by samotnou zeleninu produkovaly. Osobně nikoho takového neznám. V zahraničí je to naopak – někteří pěstují sazenice, jiní zeleninu a další se zabývají semenářstvím. Toto rozdělení umožňuje firmám nerozptýlit se, ale soustředit se na jeden typ činnosti. Díky tomu je technické vybavení takových podniků mnohem lepší než u nás. K tomuto bodu jsme bohužel ještě nedospěli,“ konstatuje pan Kulikov.
Maria Kolesnik, vedoucí analytického oddělení poradenské agentury AAA, souhlasí s tím, že trh sazenic ještě není naplněn. Hlavním problémem však podle ní je, že více než 50 % zeleniny v zemi produkuje obyvatelstvo a některé druhy až 80–90 %. „Musíme vzít v úvahu, že rolníci jsou zvyklí pěstovat sazenice na vlastních pozemcích nebo je kupovat na trzích. Neexistuje tedy poptávka, která by mohla stimulovat rozvoj trhu. Obyvatelstvo je navíc nestálým a nevyzpytatelným kupcem sazenic, protože se s rolníky nemůžete předem dohodnout na počtu zásob a odrůd sazenic. Další věcí jsou velké farmy a zemědělské podniky: výrobce sazenic s nimi zpravidla uzavírá smlouvy předem. Velké společnosti navíc mohou zaplatit zálohu na sazenice již ve fázi sázení semen, a poskytnout tak výrobci garantovaný odbyt,“ vysvětluje analytik.
Agronom sám
Někteří producenti sazenic začali podnikat v těžkých 1990. letech, kdy zemědělský sektor procházel mírně řečeno těžkými časy. Patří mezi ně Taťána Dudka, ředitelka soukromého podniku Variant, která v roce 1999 spolu se svým manželem založila podnik na pěstování sazenic.
„S manželem jsme vyučení agronomové a pěstitelé zeleniny a celý život jsme pracovali pouze v zemědělství,“ říká Taťána. “Takže jsme se rozhodli zaměřit se na produkci zeleninových sazenic.” Druhým důvodem byl podle podnikatele fakt, že manželé neměli možnost pronajmout si velké pozemky. „Měli jsme k dispozici 11 hektarů. Na tak malých plochách se ekonomicky nevyplatí pěstovat cibuli, mrkev a řepu. Vlastníte-li malý pozemek, je lepší spolehnout se na intenzivní plodiny. Proto jsme zvolili produkci sazenic – nejintenzivnější ze všech druhů zelinářství,“ vysvětluje paní Dudka.
Začátek podle ní nebyl jednoduchý, začít musela s obyčejnými dřevěnými skleníky vytápěnými uhlím. „Se startovacím kapitálem to nebylo jednoduché, brali jsme si úvěry za vysoké úroky a vyjednávali splátky za nakoupený materiál,“ vzpomíná Taťána. „Každý rok ale přinesl zisk, který jsme investovali do rozšíření výroby. Nyní máme 3 hektary skleníků s vytápěním podloží, vytápěných plynem. To vám umožní plně automatizovat udržování teploty vzduchu ve skleníku a teploty vody pro zavlažování.“
Prodejní strategie
Pro dosažení úspěchu v produkci sazenic musí být farmáři samozřejmě připraveni na tvrdou práci. Kromě toho musí podnikatelé na začátku podnikání správně posoudit vyhlídky a věnovat náležitou pozornost výběru umístění podniku, protože na tom závisí budoucí prodej produktů. Yuriy Kulikov věří, že pokud otevřete výrobu v centru Ukrajiny a zorganizujete efektivní logistiku, je docela možné prodávat sazenice do všech regionů země. „Zboží je doručeno na jakékoli místo na Ukrajině do jednoho dne. Organizací takového prodeje můžete pěstovat sazenice v obrovském množství a dosahovat vysokých zisků,“ podotýká.
Zároveň však výrobci doporučují hledat kupce předem, protože jedna neúspěšná sezóna může mít extrémně negativní dopad na celé podnikání. „Faktem je, že pokud klient náhle odmítne objednávku, budeme muset naléhavě hledat jiného kupce,“ říká Jurij Kulikov. – Proto musíme připravit možnosti zálohování. V tomto případě může pomoci organizace výroby v hustě obydlených oblastech. Pokud si zákazník zboží nevyzvedne, můžete výrobky vždy prodat na trzích nebo je nabídnout rolnickým farmám.“
Aby se předešlo problémům s prodejem produktů, Tatyana Dudka doporučuje nezaměřovat se na jeden směr prodeje, ale hledat nové kupce. „Pěstujeme především sazenice na základě smluv se zemědělci a zemědělskými podniky, ale naše sazenice se prodávají i v mnoha řetězcích hypermarketů. Se supermarkety OBI spolupracujeme již třetím rokem a letos jsme uzavřeli smlouvy s řetězci Epicenter a Velika Kishenya. V letošní sezóně doufáme, že začneme spolupracovat se sítí supermarketů Silpo,“ sděluje své plány paní Dudka.
Komu se zdá domácí trh malý, může zkusit své síly v zahraničí. Ale jak říkají odborníci, export je velmi nebezpečný podnik. „Už jsme zkoušeli dodávat sazenice do zahraničí, ale to se ukázalo jako nerentabilní,“ vysvětluje soukromý podnik Variant. — Proclení takového zboží je velmi problematické, karanténní inspekce ponechá vůz uzavřený několik dní, dokud se nepřesvědčí o nezávadnosti jeho obsahu, a během těchto dnů se sazenice mohou znehodnotit. Vzhledem k rychlému rozvoji pěstování zeleniny na Ukrajině proto neexistují atraktivnější trhy než ten náš, snad s výjimkou Ruska.“
Pan Kulikov to potvrzuje: „Neexistuje téměř žádný vývoz a dovoz sadby zeleniny. Důvodem je, že se může při přepravě na dlouhé vzdálenosti poškodit. Navíc často nastávají potíže s předáváním kontroly – karanténní služba může zboží snadno zadržet a vy pak místo výhod budete muset počítat ztráty.“
Produkce sazenic v zahraničí
Pěstitelé sazenic po celém světě se snaží vypěstovat co nejvíce produkce v krátkém čase a snaží se co nejvíce eliminovat lidský faktor z procesu. Zejména pěstování sazenic v malých květináčích pomáhá šetřit čas a zdroje. Například v Japonsku byl vyvinut způsob výroby zvaný paperpot, při kterém se sazenice v papírových květináčích o průměru 2 cm a výšce 13 cm sázejí rychlostí 0,5 ha/hod pomocí automatického přesazovače. Podobný systém vyvinuli i švýcarští odborníci: sazenice se pěstují v květináčích na substrátu připevněném v určité vzdálenosti od sebe na speciální papírovou pásku, z jedné strany pokryté vrstvou polyethylenu a srolované. V tomto případě se semena vysévají do květináčů automaticky. Proces je nastaven tak, že speciálně konstruovaný sázecí stroj, obsluhovaný jednou osobou, se zatíží rolemi sazenic a při postupném odvíjení rolí se do půdy ukládají pásky s květináči. Pomocí této technologie může producent zasadit až 6 hektarů denně.
Skleníkové bytosti
Výroba, stejně jako prodej sazenic, je sezónní. Zejména u některých odrůd rostlin je třeba semena vysévat již začátkem ledna. “Sezóna pěstování sazenic na Ukrajině netrvá dlouho, maximálně dva měsíce – od konce zimy do začátku jara,” vysvětluje Jurij Kulikov. — Pěstovat sadbu zeleniny i samotnou zeleninu na podzim nebo začátkem zimy je nerentabilní kvůli vysokým nákladům na vytápění. Ve skutečnosti na Ukrajině neexistují žádné podmínky pro získání raných produktů.
Důvodem je, že zelenina pěstovaná v zimě je pro spotřebitele příliš drahá, a tak zemědělci nemají zájem o nákup sazenic v prosinci. Je pozoruhodné, že výrobci z jižních oblastí jsou méně závislí na chladném počasí. „Dříve se otepluje, což znamená, že mají možnost dříve zasít, vypěstovat a prodat své produkty,“ poznamenává pan Kulikov.
Stojí za zmínku, že podle některých odborníků se technologie pěstování sazenic na Ukrajině výrazně liší od evropské. „Především kvůli tomu, že v naší zemi se sazenice, stejně jako samotná zelenina, pěstují hlavně na rolnických farmách,“ říká Oleg Kholodnyak. — Za této situace není třeba hovořit o zavádění nových technologií. I když jsou pro to nyní všechny podmínky – můžete si bez problémů zakoupit vysoce kvalitní vybavení. Jediným problémem je najít investory ochotné investovat peníze do organizace takového podnikání.“
Tatyana Dudka je zase přesvědčena, že pojmy „zahraniční“ a „domácí“ technologie by neměly být zvažovány odděleně. „Například v Holandsku některé farmy pěstují sazenice na stojanech, jiné na vyhřívaných podlahách, některé používají rašelinové perlitové směsi, jiné kokosové vlákno, některé jednorázové polystyrenové kazety, jiné celoroční pěnový plast. Na Ukrajině je to stejné: každý výrobce si vybere technologii, která se mu líbí. Klíčový rozdíl je pouze ve výšce skleníků. Evropské skleníky jsou vyšší, což usnadňuje kontrolu mikroklimatu, ale zároveň to stavbu velmi prodražuje,“ vysvětluje ředitel soukromého podniku Variant. “A pokud mluvíme o rozdílech v technologiích, pak je to pravděpodobně o tom, že způsoby pěstování cibulových sazenic se liší od metod pěstování sazenic rajčat nebo sladké kukuřice a brokolice.”
Vegetariánský výpočet
Příklad některých výrobců potvrzuje, že při správném přístupu se z pěstování sazenic může stát velmi výnosný byznys. Ale ať si někdo říká co chce, na začátku si budete muset vydělat pořádnou částku.
„Dnes je trh se sadbami konkurenční a je nepravděpodobné, že byste na něj mohli vstoupit tím, že začnete s dřevěnými skleníky,“ zdůrazňuje Taťána Dudka. — Náklady na 1 hektar sazenicových skleníků, přijatelných pro odolnost vůči sněhu a větru, s vytápěcím a zavlažovacím systémem se pohybují od 300 tisíc do 1,5 mil. USD Konečná částka závisí na typu skleníku – fóliový nebo polykarbonátový, plynem vytápěný popř. na uhlí. Lví podíl nákladů ve struktuře nákladů zaujímá vytápění, dále substráty, kazety a odpisy skleníků. Pravda, pokud topíte uhlím nebo nemáte automatickou secí linku, pak bude v seznamu klíčových nákladů i platba za ruční práci.“
Doba návratnosti a ziskovost podniku závisí podle paní Dudkové především na úrovni použité technologie: „Pokud je rentabilita pěstování zeleniny určena především výnosem, pak je rentabilita produkce sadby určena procentem získaných rostlin. z počtu vysetých semen. Během mnoha let práce jsme toto číslo zvýšili na 92–95 % v závislosti na druhu zeleninových plodin. To nám umožňuje úspěšně konkurovat ostatním výrobcům.“
Podle Jurije Kulikova z obyčejného filmového skleníku o rozloze 500 m45. m můžete obdržet až 1 tisíc kusů. sazenice. „V loňském roce se cena sazenic pohybovala od 3 UAH do 45 UAH za kus. To znamená, že prodejem těchto sazenic si můžete vydělat od 135 do 500 tisíc UAH,“ vypočítává specialista. „Ale vzhledem k tomu, že sazenice se pěstují jen dva měsíce v roce, je nerentabilní stavět skleník výhradně pro ně. V tomto skleníku je vhodnější pěstovat zeleninu po produkci sazenic. Za 1,8 mXNUMX. m muset opustit XNUMX tisíce rostlin. Skleník tak bude ziskový až do září až října.“
Podnikatelé doporučují začít se sazenicemi, po kterých je v konkrétním regionu největší poptávka. Podle toho je třeba zvolit technologie pro plánované produkty. „Z hlediska použitých technologií je nejvýnosnější pěstovat jeden druh sazenice. Spotřebitelé ale potřebují široký sortiment, takže musíme neustále pracovat na zavádění stále nových a nových druhů sazenic do výroby,“ dělí se o své zkušenosti Taťána Dudka. — A samozřejmě, v tomto oboru je velmi přísné pravidlo: nejprve pracujete pro jméno a pak jméno pracuje pro vás. V důsledku toho bude pro nováčka velmi obtížné zajistit prodej, protože náročný spotřebitel je zvyklý důvěřovat výrobcům se jménem a pozitivní pověstí.“
Pomoc bez zasahování
Bohužel na Ukrajině není zemědělský byznys na takové úrovni, aby farmář mohl stáhnout z oběhu statisíce konvenčních jednotek, aby zaplatil stavbu skleníků. A abych byl upřímný, pro naše zemědělce je velmi obtížné stáhnout z oběhu i několik desítek tisíc hřiven. Relativně prázdnou niku pro produkci sadby zeleniny si proto podnikatelé netroufají zaplnit. Vláda hodlala ulehčit zemědělcům finanční zátěž tím, že slíbila, že z rozpočtu uhradí až 50 % prostředků vynaložených na výstavbu skleníků na konkurenčním základě. Počítalo se s tím, že producenti zeleniny a sadby zeleniny budou moci počítat s podporou.
Ale, jak poznamenala Maria Kolesnik, v praxi se všechno ukáže jinak. „Proces proplácení prostředků na výstavbu skleníků je velmi komplikovaný a není skutečností, že peníze budou přiděleny. Jedná se o nechráněné rozpočtové položky, proto jsou každoročně na základě rozpočtových příjmů revidovány finanční prostředky určené na tyto účely. A obecně je velkým rizikem spoléhat se na dotace při produkci sazenic. V první řadě potřebujeme pobídku v podobě rostoucí poptávky. Pokud se zvýší poptávka, zvýší se samozřejmě i nabídka,“ říká analytik.
Samotní producenti sazenic na podporu úřadů už dlouho nečekají. „Abych byl upřímný, nemyslíme si, že je to nutné. Jediný způsob, jak může stát pomoci, je usnadnit začátečníkům získávání dlouhodobých půjček,“ říká Taťána Dudka.
Kromě cenově dostupných půjček by přilákání investorů do tohoto výklenku mohlo být pobídkou pro rozvoj trhu. „Je zvláštní, že při vysoké poptávce a nedostatku konkurence investoři tomuto trhu nevěnují pozornost. Přišli k nám například izraelští specialisté na sazenice a byli velmi překvapeni, když se ukázalo, že i přes velké objemy pěstování zeleniny na Ukrajině je tak málo podniků na produkci sazenic,“ je zmatený Oleg Kholodnyak. I když s největší pravděpodobností je zde problém v nedostatku jasných pravidel hry na trhu. „V tomto odvětví není žádná stabilita. Pokud by byla stabilita, myslím, že by investoři věnovali více pozornosti trhu sazenic. Noví hráči pak budou mít s čím počítat,“ shrnuje Yuri Kulikov.
Viz také:
- Pěstování hlívy ústřičné, medových hub, žampionů jako podnikání
- Pěstování brambor: náklady, návratnost, příjem
- Pěstování jahod v pytlích a sklenících
