Teplotní režim. Předně je to předurčeno povahou životní aktivity a stavem samotné rodiny, i když je do jisté míry závislý na okolní teplotě.
Optimální tělesná teplota včely v plodišti včelstva je 34-36 °C, kolísá do 2 °C. Teplota hrudníku některých včel je vyšší než teplota břicha. Ve skupině včel je tento rozdíl mnohem menší díky vyrovnání průměrné teploty prostoru, který je obklopuje. Včela mimo svůj domov může mít tělesnou teplotu vyšší, než je teplota okolí: o 14 °C u včelích dělnic a o 16 °C u trubců. Ve slunečních paprscích může být teplota chitinu u tmavých včel o 3 °C vyšší než u včel světlých, což se vysvětluje různým stupněm absorpce slunečního záření.
Intenzivní a dlouhotrvající aktivita, jako je mávání křídly, může způsobit zvýšení tělesné teploty až na 40 °C. U létající včely se vlivem zvýšeného metabolismu a také přímým vlivem vnější teploty zvýší tělesná teplota oproti teplotě okolního vzduchu v průměru o 10 °C. Nejnižší teplota pro včelu v klidu je 10 °C. Schopnost snášet takové teploty závisí především na dostupnosti potravy a včelím společenstvu. Izolované včely při výrazně vyšších teplotách vzduchu jsou méně životaschopné.
Pirschovy experimenty také ukázaly, že jednotlivé včely jsou schopny produkovat nebo absorbovat teplo v závislosti na teplotě obklopující jejich dráhy. Takže pokud je teplota vzduchu 35-40 ° C, pak je tělesná teplota včel na stejné úrovni. Při nízkých teplotách vzduchu je teplota včel vyšší než okolní teplota.
Teplotní rozsah pro vývoj včelího plodu se pohybuje od 30 do 37-38 °C. Teplotní optimum pro vývoj včel v postembryonálním období je velmi omezené a je zpravidla 34-35 °C, což je považováno za normu pro tištěnou snůšku. Jedním z prvních, kdo to prokázal, byl vynikající švýcarský přírodovědec Huber (1750-1831).
Řada studií o studiu teploty v hnízdě včelstev přináší údaje, že při jarním vývoji včelstev je pozorován pokles teploty v plodišti na 30 C, zatímco v aktivním letním období při venkovní teplotě 46 °C dosahuje 42 °C. Tak vysoká teplota ve včelím hnízdě je však extrémně vzácná, většinou nepřesáhne 37-38 °C.
Teplotní stabilita v plodišti je značně ovlivněna jeho množstvím a silou včelstva. Výsledky měření teploty ve včelstvech s různým počtem včelích jedinců ukázaly, že na jaře a na začátku léta, kdy vnější teplota nepřesahuje 17-18 °C, je teplota v plodišti u silných včelstev vyšší než u slabých včelstev. . To ukazuje na nutnost řádné a včasné izolace hnízd včelích rodin obecně, a zvláště těch slabých. Je také zřejmé, že výsledné snížení tepelných ztrát zase snižuje spotřebu zásob potravy a opotřebení včel.
Teplota v plodišti je nejstabilnější. V závislosti na umístění snůšky jak na plástu, tak v hnízdě však může teplota kolísat. Podle řady autorů klesá teplota ve spodní části plástu s plodem oproti střední části z 35 na 30-25 °C. Nejvyšší teplota je pozorována u snůšky v její střední části a v horních a zejména ve spodních částech ulic klesá.
Včely udržují nejstabilnější teplotu v oblastech plástu s vajíčky a mladými larvami. S přibývajícím věkem larev začíná teplota kolísat do 0,5 °C a s počátkem zavírání plodů do 4 °C.
Mechanismus termoregulace závisí na individuálních vlastnostech včelstev. Během chladného počasí rodiny vzniklé v důsledku příbuzného páření udržují nižší a méně konstantní teplotu v oblasti plodu než ty, které nejsou příbuzné.
Udržování včelstev v úlech různé konstrukce vede ke změnám tepelného režimu plodové části hnízda.
Ve sterilním přezimujícím včelstvu jsou pozorovány velké teplotní výkyvy. To je patrné zejména v určitých oblastech hnízda při nepříznivých vlivech prostředí. Amplituda kmitů dosahuje 13 °C. S výskytem plodu se amplituda snižuje na 0,5 °C. Potřebná teplota ve včelím hnízdě je udržována v důsledku intenzivního metabolismu. K tomu včely konzumují další potravu.
Udržování teploty na určité úrovni je navíc zajištěno svalovými stahy včel. V závislosti na vnější teplotě se může klub (sbírka včel) rozšiřovat a smršťovat. Za velmi chladného počasí se zastavuje stahování kyje a její pohyb a pozoruje se úhyn včel ve vnější vrstvě. Včelstva jsou schopna odolat výrazným poklesům teplot, pokud jsou taková období krátká a následují po nich období oteplení, což jim dává možnost obnovit svou sílu. Rodiny tvořené převážně mladými včelami jsou odolnější vůči nižším teplotám a udržují si zvýšenou životaschopnost.
I přes vcelku dokonalý systém termoregulace ve včelstvech se tedy teplotní režim jak v plodišti, tak i v jiných oblastech může lišit v závislosti na řadě faktorů. To zase nemůže neovlivňovat tak či onak charakter vývoje včelstev.
Podle N.M.Kulagina (1899) vede ochlazení vzduchu v plodišti na 5-8 °C po dobu 1-3 hodin k úhynu 5 % vajíček a 4 % 1-4denních larev. Na tento druh vlivu jsou nejcitlivější kukly. Po 2hodinovém pobytu při teplotě 3 °C všichni zemřeli.
Když byla snůška z jedné matky umístěna do termostatu s teplotami 20, 25 a 27 °C, plod v první variantě uhynul po 11 dnech, ve druhé – po 8 dnech, v poslední – se včely vylíhly a uhynuly okamžitě .
V pokusu A.S. Michajlova (1927) se tištěný plod pěstoval při teplotách 30 a 35 °C. Včely ve stádiu kukly vyvíjející se při 30 °C měly kratší sosák a větší břicho než včely inkubované při 35 °C.
Odchylka od optimální teploty (34-35 °C) tedy vede k vážným závadám v exteriéru až k úhynu včel.
Při optimální teplotě je délka embryonálního vývoje včelích dělnic 3 dny, postembryonální vývoj – 17-19 dní. Zvýšení teploty urychluje vývojový proces, snížení jej zpomaluje.
Zajímavou práci provedl A.P. Silitsky (1936). Odhalil závislost výměny plynů tištěného plodu na úrovni vnější teploty. Při zvýšených teplotách během metamorfózy probíhají fyziologické procesy v těle včely rychleji, a proto se výrazně zvyšuje intenzita výměny plynů. Při 32 °C tedy 100 kukel spotřebovalo 1 cm5,87 kyslíku za 3 hodinu, při 35 – 7, při 36 – až 8,83, při 37 °C – až 9,99 cm3 kyslíku.
Vystavení různým teplotám tedy způsobuje reakce těla včel, vyjádřené změnami tělesné hmotnosti a velikosti, trvání ontogeneze, intenzity dýchání atd. d.
V dnešní době je zcela běžné inkubovat vytištěné potomstvo pro ten či onen účel. V praktickém včelařství se navíc zapečetěná snůška používá jak k posílení slabých rodin, tak k vytvoření vrstvení. Ve všech těchto situacích je nutné se vyvarovat negativního vlivu nepříznivých teplot na kvalitu včelích dělnic. Abychom pomohli slabým rodinám udržet teplotu na optimální úrovni, je nutné pečlivě izolovat jejich hnízda na jaře a začátkem léta horními a bočními polštáři. Kromě toho je nutné zmenšit hnízda, stejně jako uzavřít horní vchod úlu a snížit světlost spodního vchodu.
