Nejprve ještě jednou o půdě pro kaktusy. Měl by být volný a dobře propouštět vodu a vzduch. Jednou z hlavních kypřících složek jakéhokoli substrátu je písek. Často ale vynecháváme dovětek a bereme jako samozřejmost, že písek by měl být říční písek, dobře vypraný a prosátý od prachu. Pokud tak neučiníte, písek dodá celé půdě spíše cementační vlastnosti než kypření. Hele, na fotce jsou dva druhy písku, jeden je převzatý z pískoviště u domu (dostal se tam ze stavby), druhý je říční písek, vypraný a hrubší (prosátý), liší se i barvou. První se po navlhčení slepí v chuchvalcích, druhý naopak nedrží tvar – drolí se a přirozeně je pro nás vhodný pouze tento.
Další složkou jsou zeolitové granule z steliva pro kočky („Barsik-standard“ nebo jakékoliv jiné, vždy však nehrudkující stelivo). Přidávají se také na kypření, ale jsou na to připravené: důkladně se umyjí a poté prosejou. Do půdy se přidává hrubá frakce. Zbývající složky substrátu jsou tradiční: zahradní zemina nebo univerzální zemina z obchodu a jemný keramzit. Zeminu lze nahradit kokosovým substrátem, jehož hlavní předností je kyprost, neslepuje se do jednolitého kusu, umožňuje kořenům dýchat a jeho kyselost se blíží neutrální. Při přidávání kokosového substrátu z briket je třeba počítat s tím, že při prvním navlhnutí nabobtná, trojnásobně zvětší objem. Aby nedošlo k mýlce s množstvím a aby se kaktusy po první zálivce „nevykoply“ z květináče, je lepší kokosový substrát předem navlhčit a znovu vysušit a poté promíchat s půdou.
Vhodné ziolitové (jílové) plniva pro kaktusy.
Odvodnění v květináči
U kaktusů je drenáž nutností, zvláště pokud si nevíte rady s výběrem správné velikosti květináče, pokud sázíte do květináče s malými otvory na dně, nebo pokud sázíte aranžmá více kaktusů do jednoho květináče . Ani drenážní otvory nezabrání stagnaci vody v kořenech, protože přebytečná voda zůstává v pánvi, odkud není vždy čas ji vypustit. Rozměry drenáže jsou relativní – minimálně 1/6 objemu hrnce, maximálně – 1/3.
Pro drenáž můžete použít expandovanou hlínu, malé kousky rozbitých červených cihel, malý drcený kámen, stejně jako kousky pěnového plastu nebo vinný korek nakrájený na malé kousky. Nejjednodušší věc, kterou lze s korkem udělat, je, že jej lze snadno nařezat na kousky o velikosti asi 5 mm. Ale při opětovné výsadbě je třeba starou drenáž vyhodit – hromadí soli. Abyste zajistili dobrou drenáž z kořenů, před přesazením kaktus důkladně zalijte. Ale poté, co setřepete starou půdu, nechte sukulenty dvě hodiny ležet ve stínu s otevřeným kořenovým systémem. Do drenáže kaktusů je také dobré přidat rozbité skořápky od vajec.
Příprava na transplantaci kaktusů
Nejvhodnější doba pro přesazování kaktusů je konec března, duben, začátek května, tzn. když rostliny teprve začínají růst. V případě potřeby ale můžete kaktusy přesadit po celou vegetační sezónu. Při přesazování zdravých kaktusů s nápadně vzrostlým kořenovým systémem by měl být nový květináč o něco větší než starý. Starý hrnec by měl volně zapadnout do nového. Pokud se během transplantace najdou shnilé nebo mrtvé kořeny, musí být pečlivě odstraněny nůžkami na nehty. V tomto případě se hrnec vezme o něco menší než ten starý a do půdy se přidá více písku a kousky dřevěného uhlí. Pomalu rostoucí kaktusy, které od posledního přesazení moc nenarostly z kořenového systému, můžeme zasadit do stejného květináče, stačí vyměnit zeminu za čerstvou.
Před opětovnou výsadbou je lepší dezinfikovat jak květináče, tak půdu. Nádoby lze zalít vroucí vodou a směs půdy lze uchovávat v troubě asi půl hodiny. Před přesazením se kaktusy 2–3 dny nezalévají, protože část vlhké půdy nevyhnutelně zůstane na kořenech, a pokud jsou kořeny zraněné, popraskané nebo zlomené, vlhkost rychle vede k hnilobě. Půdní směs pro výsadbu by neměla být studená, suchá, ale může být mírně vlhká, v žádném případě však rozmočená. Vysvětlím, co znamená mírně vlhká půda – to je přesně obsah vlhkosti půdy zakoupené v obchodě po otevření balení. Nevysychá na prach, ale při sevření v pěst mírně hrudkuje, ale rychle se rozpadá.
Stonek kaktusu lze držet pinzetou
Pokud nemáte pinzetu, použijte proužek papíru
Zdravý kaktus má tak silný kořenový systém, že není tak snadné ho vyjmout z květináče.
Jak zasadit kaktus
Chcete-li odstranit kaktus ze starého hrnce, aniž byste si zranili ruce na trnech, je velmi vhodné použít plastovou pinzetu. Existuje však i jiný způsob – rostlina je zabalena do proužku papíru složeného v několika vrstvách, poté se květináč s rostlinou otočí a lehkým poklepáním na dno se odstraní. Jak napsal slavný Zaletaeva I.A., zdravý kaktus musí mít velmi silný kořenový systém, a ten je definován následovně: vezmete-li kaktus za kmen a zvednete ho, musí se buď zvedat s květináčem, nebo být vyjmut. hrnce s celou hliněnou hroudou, propletenou kořeny. Pokud se kořeny odlomí, část z nich zůstane v květináči a zbytek zůstane s rostlinou – pak je to známka toho, že se váš kaktus necítil dobře nebo byl nemocný. S největší pravděpodobností byly porušeny některé podmínky údržby, možná podmáčení, což vedlo ke špatnému růstu kořenového systému, případně jeho zahnívání a částečnému odumírání.
Pokud je kaktus „přilepený“ k zemi a květináči, musíte strany plastového květináče zmáčknout rukama nebo oddělit půdu nožem podél stěny květináče.
Pokud naopak kaktus snadno vypadl ze starého hrnce, když našel zbytky kořenů, je nutné odstranit všechny shnilé oblasti a posypat plátky drceným dřevěným uhlím. Pokud byl kořenový systém výrazně poškozen a mnoho kořenů bylo odstraněno, měla by nová směs půdy obsahovat více písku a květináč je vybrán menší než předchozí.
Správná výsadba kaktusu – malý hrnec, horní a spodní drenáž
Nesprávná výsadba kaktusu – špatná drenáž na dně, zahloubení kořenového krčku do země
Hniloba stonků z neustálého kontaktu s mokrou půdou
Na dno nového květináče se nalije drenáž, v misce se smíchá trochu substrátu a rostlina se zasadí, opatrně narovná kořeny a rovnoměrně mezi ně přidá půdu. Zeminu není třeba hutnit ani tvrdě utlačovat, lze pouze zaklepat na stěnu květináče tak, aby zemina propadla mezi kořeny. Při přesazování kaktusu je důležité, aby stonek (kmen, tělo) nebyl zasypán zeminou, zemina byla zasypána pouze po kořenový krček. Pokud stonek skončí v zemi, pak při zalévání kaktusu začne hnít, což povede k smrti rostliny, nebo když se dostane do kontaktu s mokrou půdou, začne na stonku kaktusu suberizace – tvorba suché hnědé kůry. Schematicky je správná transplantace znázorněna na obrázku výše, který ukazuje průřez květináčem (rozměry a poměry květináče-kaktusu jsou téměř v životní velikosti). Jak správně zalévat kaktusy jsme již zmínili, nezapomeňte, že frekvence zalévání závisí na teplotě.
Vzhledem k tomu, že kořenový krček je úzký a stonek se dále velmi rozšiřuje, bude rostlina sedět v půdě značně nestabilní. Proto musíte kaktus v květináči zpevnit tím, že jej obklopíte oblázky nebo ozdobnými kameny (z akvaristiky). Tomu se říká horní odvodnění. Oblázky by neměly být příliš malé, protože vytvářejí příliš hustou vrstvu a půda hůře dýchá a pomaleji vysychá. Udržet dlouhé velké kaktusy s oblázky je velmi obtížné, pak je třeba je přivázat k podpěře. Hrnec pro velké exempláře kaktusů by neměl být příliš velký, jinak půda zkysne. A aby byl hrnec stabilní a nepřevrhl pichlavého obra, umístí se na dno květináče mezi obvyklou drenáž velký kámen.
Při přesazování se doporučuje setřást starou zeminu z kořenů kaktusu, a to co nejpečlivěji. Ale pokud jsou kořeny hustě opleteny hliněnou hrudkou a tvoří jakoby kořenovou plsť, pak byste v žádném případě neměli vybírat starou zeminu. Je nutné přeložit do nového většího hrnce s přidáním čerstvé zeminy. Ale u kaktusů zakoupených v obchodě je vhodné setřást veškerou zem, protože jsou zasazeny v čisté rašelině, která není v žádném případě vhodná pro pěstování kaktusů. Z vlastní zkušenosti mohu říci, že v některých případech je snazší se zbavit skladové zeminy, pokud je suchá (u velkých kaktusů), a někdy musíte kořenový bal namočit v teplé (téměř horké vodě) a poté opatrně odstraňte vlákna rašeliny z kořenů.
Po přesazení se zdravé kaktusy nezalévají minimálně 3 dny, pokud měla rostlina hodně poškozených kořenů, tak se nezalévá 5-7 dní. Pokud zároveň teplota v místnosti nebo na ulici není nižší než 20 ° C, může být kaktus postříkán velmi jemným rozprašovačem, který zabraňuje tvorbě kapek a jejich stékání na zem. Nově přesazený kaktus by navíc neměl být umístěn na přímém slunci, většinou bývá 4–6 dní přistíněn.
Mladé kaktusy se přesazují, stárnou do tří až pěti let ročně, starší rostliny se přesazují o rok později. Epifytické kaktusy se přesazují každoročně po odkvětu. Po odkvětu se také přesazují všechny kaktusy, které kvetou brzy na jaře nebo koncem zimy.
Kořenová koupel pro kaktusy
Speciální metoda ošetření (neboli kořenová koupel) pro kaktusy s poškozeným kořenovým systémem, používaná při přesazování. Kdysi jsem o této metodě četl ve staré knize o kaktusech, sám ji aplikoval a měl pozitivní výsledky (s výjimkou epiphyllums a decembrists). Stává se, že kaktus je zjevně zdravý, ale roste velmi špatně a kořeny během transplantace jsou špatně vyvinuté a slabé. Poté můžete vyzkoušet následující postup. Kaktus po vytažení z květináče setřese starou zeminu, kořeny můžete i umýt v teplé vodě, ale opatrně, aby nevznikly zlomy. Poté se do šálku nebo sklenice nalije horká voda o teplotě asi 50-55 °C. K tomu budete potřebovat teploměr.
Odebere se hustá hmota, která se upevní na sklenici nad vodou. Uprostřed se udělá otvor a tam se umístí kaktus, přičemž kořeny ke kořenovému krčku by měly být v horké vodě, ale ani stonek ani kořenový krček by se vody neměly dotýkat. V této horké vodě kaktus zraje až 15 minut. Důležité je, aby voda nevychladla, ale měla stále stejnou teplotu, sklenici můžete zabalit vlněným šátkem, případně dolít horkou vodu, sledovat teplotu na teploměru, ale v žádném případě sklenici nezakrývejte s kaktusem. Tento postup stimuluje tvorbu kořenů u kaktusů. Poté musí být kořeny kaktusu sušeny po dobu 12-24 hodin a poté vysazeny v souladu se všemi pravidly.
Přesadit či nepřesadit? – To je otázka, kterou si milovníci pichlavých rostlin kladou od samého počátku své vášně pro kaktusy.
Na tuto otázku zatím nikdo nedal jednoznačnou odpověď – protože taková odpověď prostě neexistuje – takže tento článek problém nevyřeší, ale přesto se problémem budeme zabývat podrobněji.
Hodlám se podělit o své postřehy na toto téma založené na poznatcích získaných z přečtené odborné literatury a získaných vlastními chovatelskými zkušenostmi.
prodej rostlin
3900 rublů.
4900 rublů.
1490 rublů.
Myšlenka napsat tento článek – ač se o toto téma zajímám dlouho a neustále – se zrodila poměrně nedávno, když jsem v českém časopise „Cactus“ (číslo 3 z roku 1991) četl článek Jana Říga s stejný název “přesadit, nebo nepřesadit?”
Nejprve – co na toto téma píše pan Rzyg – uvedu volný překlad jeho článku, který zní:
. Mnoho kaktusářů si na začátku své kariéry klade zásadní otázku: proč rostliny sázet a jak často je přesazovat? Toto téma se objevuje i při návštěvách sbírek, na výstavách, ve společenských rozhovorech mezi chovateli kaktusů a na stránkách různých odborných i méně odborných časopisů. Tak tohle je opravdu zásadní problém.
Podíváme-li se na kaktusy rostoucí na přírodních místech, musíme říci, že se nacházejí jak ve štěrbinách a puklinách skal, tak v jemném štěrku, který je zvětráváním těchto hornin. Kaktusy najdeme i rostoucí v (dosud biologicky nedegradovaných) úrodných říčních bahnech, navátých substrátech s pohyblivým pískem a těžkých, hutných jílovitých nebo naopak lehkých rychleschnoucích půdách.
V průběhu historie mnoho autorů specializovaných studií, které studovaly půdní strukturu, propustnost, chemické složení, kyselost (pH) atd., studovalo substrát v přírodních oblastech. Nelze jednoznačně říci, že všechny rostliny pozorované v přírodních oblastech rostou stejně bujně a vypadají majestátně. Z toho je zřejmé, že substrát, ve kterém kaktusy rostou, je pouze jedním z mnoha faktorů prostředí, které ovlivňují růst a vzhled rostlin. V přírodě se rostlina objevuje a roste na místě, kde původně zakořenila na substrátu, kde vyklíčilo semínko nebo kde zakořenil výhonek, takže se z malé praskliny v kameni může stát místo pro život kaktusu.
Šlechtění rostlin, tedy pěstování v umělých podmínkách, často sleduje cíle, kterých je obtížné nebo dokonce nemožné dosáhnout. Řekněme, že požadavky na rostliny nastavíme na maximální úrovni, tedy požadujeme, aby rychle rostly a zároveň bohatě a často kvetly, měly syté, krásné barvy atd. Do života jim zasahujeme i hnojivy a chemikáliemi. Pro dosažení plánovaných uspokojivých výsledků poskytujeme rostlinám zvýšené dávky „životodárné energie“ a snažíme se je co nejčastěji přesazovat.
Použití standardizovaných (vědecky podložených) pěstebních metod zpravidla nevede ke stejným konečným výsledkům a i přes použití standardizovaných pěstebních metod existují kolekce, ve kterých jsou rostliny krásné, krásně rostou a bohatě kvetou, a zároveň další (stejnými pěstitelskými metodami), které dosahují nepoměrně horších výsledků.
Pokud se místo do Mexika vydáte do Holandska, budete překvapeni rozmanitostí zde pěstovaných kaktusů. Miliony a miliony rozmanitých a krásných exemplářů kvetou podle daného plánu (bez ohledu na roční období). Nádherné vysněné kaktusy s květinami můžeme obdržet kdykoli na požádání za neuvěřitelně nízkou cenu (ve vztahu ke stejným exemplářům získaným např. z dovozu – pozn. autora).
Jak to dělají, ptáte se? Abyste dostali odpověď, stačí rostlinu vyrazit z květináče. Rostliny jsou vysazeny v téměř čistém organickém humusu, půda je vysoce vláknitá (přísada rašeliny), se stabilizovanou kyselostí, prosycená hnojivy. Zde si vybavuji vyjádření našich (českých) zkušených kaktusářů, kteří trvali na tom, že astrofyta v humusu nerostou – mohli se podívat na astrofytová pole v Holandsku.
A tady jsme u samého středu problému. Všichni už dávno víme, že půda musí mít určité potřebné vlastnosti. Mezi ně patří správná nasákavost a propustnost substrátu, protože jedině tak mohou rostliny využít své kořeny k extrakci vody a živin.
Za optimálních podmínek by měly mít rostliny (většinou) během vegetace vždy mírně vlhkou vrstvu. To neplatí pro období, kdy z důvodu nemožnosti zajistit optimální podmínky pro pěstování (v „normálních“ evropských podmínkách je neposkytují ani vytápěné skleníky) musíme kaktusy sušit, adaptovat je na dlouhé období vegetačního klidu a zimování .
Vraťme se k případům transplantací. Důvodem nutnosti opětovné výsadby může být buď vyčerpání zásob živin v substrátu nebo jeho slanost, i když mohou existovat i jiné důvody. V obou výše uvedených případech je růst kořenů inhibován nebo dokonce chybí, což vede k celkovému potlačení růstu rostlin.
Někdy jsou důvody pro transplantaci určeny estetickými hledisky vyplývajícími z osobních preferencí majitele. Často se také stává, že si myslíme, že když (i malá) rostlina přestane růst, důvodem je pravděpodobně příliš malý květináč. Mám podezření, že tento poslední úsudek je přeceňován, protože stejně jako v přírodě kaktus zasazený na určitém místě neovlivňuje množství a úrodnost půdy, a přestože jsou kořeny velmi zamotané a půda je sterilní, nemůže se sám přesunout do jiné místo.
Zde pan Rzyg podrobně popisuje dvě přiložené fotografie – první ukazuje plastový květináč roztrhaný kořenovým systémem Ariocarpus retusus a druhá ukazuje hlavní tělo a přísavky Discocactus ferricola nacpané do stísněného hrnce – a uzavírá prohlášení. : Myslím si, že ačkoliv jsou některé části těchto rostlin velmi stlačené, stále se jim daří lépe než některým rostlinám rostoucím v přírodních podmínkách, a tak moje rada zní vzít v úvahu čas, místo a prostor – nepřehánět to.
Co se týče osobních zkušeností, v drtivé většině případů souhlasím se svým zkušeným kolegou. Transplantace je nejčastěji určována úvahami popsanými v posledním prohlášení pana Rzyga.
A je na tom hodně pravdy, protože zde musím potvrdit pozorování pana Rzyga, protože mám několik rostlin, které od stádia semenáčků o průměru asi 1 cm rostly na stejném místě. Plastový kelímek „po jogurtu“ je tu už několik let, nebo mamilarie rostoucí na drnu již obrostly celou plochu „sazenic“ a vyrostly jedna z druhé, všechny se rok co rok dobře rozrůstají a bohatě kvetou.
Další charakteristikou, které jsem si všiml, byla těsnost. Kvůli této vlastnosti rostlina vstupuje do vegetačního období později než stejné rostliny, ale pouze ve větších květináčích (v průměru 2-3 týdny), což je v mých podmínkách nepochybně výhodné, protože nemám vytápěný skleník a jaro může být náladový.
Zcela samostatnou záležitostí je přesazování kaktusových sazenic, přesazování rostlin, pokud existuje podezření na poškození kořenového systému nebo infekci škůdci živícími se kořeny, a další případy, kdy je přesazování nutné a nelze je odložit „na zítřek“, protože zítra už to nemusí dávat smysl.
Abych to shrnul, rád bych vyslovil následující radu:
- vždy používejte zdravý rozum,
- datum transplantace ať je výsledkem pozorování rostliny a jejích potřeb, a ne náhodou,
- pokud jsme minule udělali chybu s květináčem nebo substrátem při přesazování, pamatujte (raději si to zapište) a neopakujte stejnou chybu podruhé,
- květináče vybírejte v závislosti na tvaru a velikosti kořenového systému rostliny a dostupném povrchu (některé rostliny s mělkým, ale rozvětveným kořenovým systémem je lepší vysadit ještě těsněji, několik do jednoho velkého truhlíku, než je vysazovat jednotlivě do malých květináčů.
