Hlavními účinnými složkami medvědice jsou fenolické glykosidy, jejichž obsah v listech je obvykle 8-16%, může dosáhnout 25%: arbutin (arbutosid, nebo ericolin), methylarbutin, pyrozid (6-acetylarbutin), caffeoylarbutin (sloučenina arbutinu s kyselinou kávovou). Pod vlivem enzymu arbutázy (fenolglykodázy), obsaženého v listech medvědice, se arbutin štěpí na glukózu a volný hydrochinon a methylarbutin na monomethylester glukózy a hydrochinonu. V listech rostliny bylo nalezeno až 1 % volného hydrochinonu.
Nadzemní část medvědice lékařské obsahuje třísloviny skupiny pyrogall (30-35 %) – ellagitaniny a gallotaniny, zejména biologicky aktivní ellagitannin corilagin, jehož hydrolýzou vzniká glukóza, ellagové a galové kyseliny.
Listy medvědice obsahují organické kyseliny (kyselina gallová – až 6%, elagová, chinová, protokatechuová, jablečná a mravenčí), flavonoidy (kvercetin, isoquercitrin, myricitrin, hyperosid, myricitin), dále C-benzylované dihydroflavanony uvaretin a isouvaretin, které později byly pojmenovány hamanetin a isohamanetin.
Listy a kořeny medvědice také obsahují triterpenové sloučeniny. V listech rostliny byla nalezena kyselina ursolová (0,4-0,8 %) a uvaol, iridoidní glukosidy monotropein a asperulosid. Aglykony iridoidních glukosidů medvědice jsou nestabilní, zejména v kyselém prostředí. Tvoří polymerní sloučeniny, které způsobují, že listy rostliny při sušení ztmavnou. Kromě toho listy medvědice obsahují vosk, pryskyřici, silici (0,01 %), kyselinu askorbovou (až 629 mg %) a velké množství jódu (2,1-2,7 mg/kg). Jako zástupce čeledi vřesovitých má medvědice schopnost akumulovat mangan – až 2 mg% v přepočtu na absolutně sušinu. Přímo se podílí na biosyntéze biologicky aktivních rostlinných sloučenin, zejména arbutinu. Medvědice může také akumulovat zinek a měď.
Bylinné přípravky z medvědice mají protizánětlivé, antimikrobiální a diuretické vlastnosti. Diuretické a uroantiseptické vlastnosti rostliny jsou spojeny především s fenolickými glykosidy arbutinem a methylarbutinem a také s hydrochinonem a jeho methylesterem. Ty mají antimikrobiální a lokálně dráždivý účinek. K rozkladu arbutinu za vzniku volného hydrochinonu dochází vlivem enzymů střevní mikroflóry, zejména E. coli. Podrážděním epitelu ledvinových tubulů způsobuje hydrochinon slabý diuretický účinek. Flavonoidy medvědice také vykazují saluretický účinek. Zvyšují diurézu, což vede k intenzivnímu odstraňování sodných a chloridových iontů z těla.
Arbutin a jeho produkt hydrolýzy hydrochinon mají antimikrobiální vlastnosti. Inhibují růst běžných patogenů urologických infekcí – mykoplazmat Ureaplasma urealyticum a Mycoplasma hominis (Robertson JA a Howard LA, 1987). Arbutin inhiboval růst tří z osmi testovaných kmenů Pseudomonas aeruginosa. Hydrochinon je účinný proti Staphylococcus epidermidis, Pseudomonas aeruginosa, Enterococcus faecalis, Proteus sp., včetně jejich kmenů odolných vůči antibiotikům.
Taniny medvědice mají také antimikrobiální a protizánětlivé vlastnosti. Antimikrobiální účinek taninů medvědice je založen na jejich schopnosti tvořit komplexní sloučeniny s mikrobiálními proteiny. Kyselina gallová inhibuje růst Staphylococcus aureus (MIC 20–71,3 μg/ml), Corynebacterium dyphtheriae (MIC 20–100 μg/ml), Bacillus subtilis (MIC 71,3 μg/ml), Mycobacterium tuberculosis (100 μg/ml) a kvasinek -jako houby Candida albicans. Arbutin navíc potencuje protizánětlivý účinek prednisolonu a indometacinu a zároveň snižuje jejich vedlejší účinky. Produkty z medvědice také zvyšují detoxikační funkci jater.
Přípravky z medvědice jsou málo toxické. Experimentální studie in vitro a in vivo na myších potvrzují nepřítomnost mutagenních a karcinogenních vlastností extraktu z medvědice.
Antimikrobiální, diuretické a protizánětlivé vlastnosti medvědice lékařské předurčují její využití při zánětlivých procesech v močových cestách a selhání ledvin s narušeným metabolismem vody a minerálů. Nálevy a odvary z medvědice lékařské se používají při onemocněních močového měchýře, močových cest, močové trubice a ledvinových kamenech. Během léčby se močové cesty vyčistí od bakteriální flóry a zánětlivých produktů, celkový rozbor moči se normalizuje a dysurie zmizí. List medvědice může být použit jako antiseptikum k léčbě chronické cystitidy a pyelitidy pouze v případě, že je moč zásaditá, protože hydrolýza arbutinu a methylarbutinu neprobíhá v kyselém prostředí. Proto se před konzumací přípravků z medvědice doporučuje zjistit pH moči a v případě kyselé reakce na sklenici nálevu z medvědice zkonzumovat 1 lžičku hydrogenuhličitanu sodného. Trocha historie
Medvědice je prastará léčivá rostlina severních národů Evropy. Zpátky ve 12. století. byla zahrnuta do staroanglické léčebné knihy Meddygon Myddfai. Ve středověké arménské medicíně se používal jako adstringens při průjmu a hemoptýze. Informace o použití medvědice nebyly nalezeny u středověkých evropských bylinkářů, protože ji používali především národy severní Evropy.
V lidovém léčitelství severu Ruska a Sibiře se medvědice používala při onemocněních močového měchýře, močových cest a urolitiáze. Medvědice je jedním z nejstarších léků na léčbu pohlavních chorob ve středověku v Rusku. Starověcí ruští léčitelé recept na lék na kapavku a syfilis tajili v klášterech a předávali ho pouze svým nejbližším příbuzným či potomkům. V některých oblastech Uralu a Sibiře jsou takové receptury zachovány dodnes.
První zprávy o využití listů medvědice lékařské ve vědecké a praktické medicíně se objevily ve francouzských lékařských časopisech ve 20. letech XNUMX. století. Slavný francouzský bylinkář Leclerc široce propagoval použití medvědice lékařské jako účinného diuretika a protizánětlivého prostředku při onemocnění ledvin, močového měchýře a prostatitidy.
Literatura
Kutsik R.V., Zuzuk B.M., A. Nedostup T., Petsko T. Medvědice obecná (analytický přehled). — Ivano-Frankivská státní lékařská akademie.
Azhunova T.A., Sambueva Z.G., Nikolaev S.M., Mathanov E.I. Effect of Arctostaphylos uva-ursi (L.) Spreng extract. o obsahu a rychlosti inaktivace cytochromu P-450 // Rastit. zdroje.— 1987.— T. 23, č. 2.— S. 259-26.
Azhunova T.A., Sambueva Z.G., Nikolev S.M., Makhanov E.I., Nagaslaeva L.A. Choleretic effect of bearberry extract (Arctostaphylos uva-ursi L.) // Pharmacy.— 1988.— No. 2.— P.41-43.
Bashmurin A.F. Farmakologická studie galenických a novogalenických přípravků medvědice lékařské: Autorský abstrakt. Diss. . bonbón. veterinář. vědy, 1951.
Zaits K. A., Zozulya R. N., Zaitseva L. A. O tekutém koncentrátu medvědice // Lékárna. – 1974. – č. 3. – S. 40-42.
Kitanov G. M., Genova E. M., Rumenin V. M. Obsah arbutinu v Arctostaphylos uva-ursi (L.) Spreng. z různých regionů Bulharské lidové republiky // Rastit. zdroje.— 1986.— Vydání. 3.— S. 425-431.
Musaeva L.D. O obsahu manganu a některých dalších minerálů v rostlinách z řádu Ericales ericaceae, používaných v lékařství // Otázky farmakognosie. – L., 1965. – S. 141-157.
Shimkunaite E.P. Biologické základy racionálního využívání medvědice lékařské // Rostlinné zdroje Sibiře, Uralu a Dálného východu – Novosibirsk: Nauka, 1965. – S. 47-49.
Pat. Finsko 60645. MKI A 61 K 35/78, Appl. 29.04.1980, nakl. 10.03.198/XNUMX/XNUMX.
Akiu S., Suzuki Y., Asahara T., Fujinuma Y., Fukuda M. Inhibitory effect of arbutin on melanogenesis—biochemical study using cultured B16 melanoma cells // Nippon Hifuka Gakkai Zasshi.— 1991.— Vol. 101, 6.— R. 609-613.
Beighton D., Russell RR, Whiley RA Jednoduché biochemické schéma pro diferenciaci Streptococcus mutans a Streptococcus sobrinus // Caries Res.— 1991.— Vol. 25, č. 3.— R. 174-178.
Chakraborty AK, Funasaka Y., Komoto M., Ichihashi M. Vliv arbutinu na melanogenní proteiny v lidských melanocytech // Pigment Cell. Res.-1998.-Sv. 11, č. 4.— R. 206-212.
Choi S., Lee SK, Kim JE, Chung MH Aloesin inhibuje hyperpigmentaci vyvolanou UV zářením // Clin. Exp. Dermatol.—2002.—Sv. 27, č. 6.— R. 513-515.
Crocnan DO, Greabu M., Olinescu R. Stimulační účinek některých rostlinných extraktů používaných v homeopatii na chemiluminiscenci polymorfonukleárních leukocytů vyvolanou fagocytózou // Rocz. Akad. Med. Bialymst.—2000.—Sv. 45.— R. 246-254.
Frohne D. Untersuchungen zur Frage der harndesinfizierenden Wirkungen von Barentraubenblatt-Extrakten // Planta Med.— 1970.— Sv. 18.— S. 23-25.
Glockl I., Blaschke G., Vei M. Validované metody pro přímé stanovení hydrochinonglukuronidu a sulfátu v lidské moči po orálním příjmu extraktu z listů medvědice pomocí kapilární zónové elektroforézy // J. Chromatogr.: B. Biomed. Sci. Appl.—2001.—Sv. 761, č. 2.— R. 261-266.
