Přísná „babičkovská“ rada maminkám říká, aby svá miminka pevně zavinovaly, kojily je do hodiny, neukládaly je na noc do postýlky a hlavně je nezvykaly držet se za ruce. Toto specifické pravidlo je třeba přísně dodržovat, jinak budou odpadlíci, pokud věříte zkušeným, nosit děti „do šedivých vlasů“. Proč rady starších nejsou vždy vhodné a jak se liší „ochočená“ miminka od těch, která nejsou hýčkána pozorností? Na tyto a další otázky hledala odpovědi novinářka a matka dvou dětí Evgenia Borodina.
I když mladé matky ve všem nesouhlasí s morálním učením svých babiček, pravidlo „nepřivykej si ho do svých rukou! nejčastěji s nimi rezonuje. Má se za to, že nošení dítěte po dlouhou dobu je zbytečná činnost, která také vyžaduje fyzickou námahu a čas. Děti je prý potřeba naučit samostatnosti od kolébky, jinak bez maminky neudělají ani krok. Zdravé, silné děti školního věku přitom nikdo nikdy neviděl sedět v náručí starostlivých matek, protože potřeba vozit se na matce samozřejmě s věkem odchází.
Volba je samozřejmě na rodičích. Někdo dítě bere jen proto, aby ho přebalil, nakrmil a dal do postýlky nebo kočárku. Jiné se naučily dělat domácí úkoly s miminkem v náručí, jen aby od něj nebyly na dlouhou dobu odděleny. Pravděpodobně se zde jako vždy hodí zlatá střední cesta. A přesto se věří, že děti, kterým nebylo odepřeno privilegium sedět na rukou ve chvílích úzkosti, dostávají od života více bonusů.
Do šesti měsíců (a někdy i později) se doporučuje děti vyzvedávat, jak se říká, na první zavolání.
Dále záleží na situaci, volném čase a vlastnostech batolete. Samozřejmě jsou situace, kdy se dvou či tříleté děti vracejí z procházky nebo ze zahrady „na maminku“. Zda je to povoleno, záleží na rodičích. Jedna věc je vynést ospalé dítě z auta nebo autobusu, ale něco úplně jiného je následovat vodítko miminka, které sice dokáže překonat cestu, ale je na to příliš líné. Některé děti pociťují potřebu sedět v náručí i po dosažení útlého věku. Toto „dobíjení“ jim dodává sílu, chrání je a pomáhá jim cítit se sebevědomě. S věkem je obvyklé „držení za ruku“ nahrazeno povinným objetím rodičů.
Moderní pediatři a samozřejmě psychologové jsou ve svém názoru jednotní: děti potřebují hmatový kontakt s matkou. Její dotek miminko zahřeje a uklidní. Ve skutečnosti je to jazyk komunikace mezi dospělým a dítětem, zatímco ono ještě neumí mluvit. Odborníci se domnívají, že z dětí, které nosí rodiče v náručí, vyrostou sebevědomější, fyzicky silné a chytré. Samozřejmě nemluvíme o neustálém nošení dítěte na sobě, úplném opuštění kočárku ve prospěch šátku nebo hipsitu (i když existují takové hrdinky).
Také nemá smysl vyndavat miminko z kočárku nebo postýlky, pokud je mu tam příjemně a maminku nepřivolá pláčem.
Ale uklidnit miminko držením v náručí je nejúčinnější varianta. Někteří lidé raději třepou chrastítkem přes uslzený obličej nebo dávají miminku rušivé hračky. Živé teplo matčiných rukou však působí efektivněji. Můžete přivést batole, pokud se doma rozbrečí, k oknu a vzít ho na prohlídku bytu a povídat si o různých předmětech, které jsou nám dobře známé, ale pro dítě jsou stále neznámé.
Pokud se dítě na ulici bez zjevného důvodu rozpláče, pak je s největší pravděpodobností zbytečné třást kočárkem a snažit se uklidnit „cestujícího“ nebo zapnout mobilní telefon s poškozeným záznamem. Možná, že malý už pociťuje nepohodlí, například má koliku. Pak je nepravděpodobné, že si bude užívat chvění nebo mechanickou hudbu. To je okamžik, kdy byste měli miminko vyndat z kočárku, hladit ho na bříšku, držet ho blízko, stát tam a něžně a klidně na něj mluvit. Je dobré ho přinést na strom, položit dlaně na hrubou kůru, ukázat ptáčka třepotajícího se v křoví a žasnout s ním, jak fouká vítr.
Zkušení rodiče jsou si jisti, že děti akutně cítí náladu své matky.
A pokud vezme dítě do náruče a stěžuje si, že ztrácí čas, když může sedět na sociálních sítích nebo pít extra šálek kávy, pak jen zvyšuje jeho úzkost. Malý se bude ve všech smyslech lepit na maminku, jako by měl pocit, že ho v postýlce nechá sám s bezduchým mobilem. Úzkost ho donutí stále více volat o pomoc, i když to není nutné.
Přitom miminko, které je vyzvednuto, jakmile uslyší jeho zvoucí pláč, je pod spolehlivou ochranou a chápe, že maminka určitě přijde, až bude zle. Uklidnění miminka zabere méně času. Podle pozorování odborníků se takové děti chovají klidněji, lépe usínají v postýlce, a když vyrostou, méně se dožadují maminky, preferují vlastní území.
Rodiče potřebují blízkou komunikaci ne méně než dítě. Doba kojeneckého věku rychle ubíhá, i když se mladým maminkám zdá, že trvá věčně. Až miminko vyroste a začne chápat svět a začne se vyhýbat objetím se slovy „Jsem velký“, přijdete o příjemnou zátěž. Využít příležitosti!
- „Jdi pryč a neruš“: proč se rodiče nudí mluvit se svými dětmi
- Položit slámu? Je nutné zajistit děti před odchodem do velkého života?
