Jak se říká, nečekejte dobré plemeno od špatného semene. V našem případě to znamená jednoznačnou závislost velikosti sklizně a její prodejnosti na kvalitě sadebního materiálu. Zemědělci velmi často nazývají jakékoli malé bramborové semeno, bez ohledu na jeho věk, původ a přítomnost chorob.
Státní registr obsahuje asi 300 odrůd brambor povolených pro pěstování v Ruské federaci. Existují odrůdy pro stolní použití a pro průmyslové zpracování, ultra rané a pozdní zrání, s červenou, žlutou, fialovou slupkou, s bílou a žlutou dužinou, kulaté a podlouhlé atd.
A nyní je vybrána odrůda, určen dodavatel šarže sadbových brambor. Tady začíná zábava. Kvalita sadebního materiálu je regulována GOST 33996-2016 „Sadcové brambory. Technické podmínky a metody zjišťování kvality.“ Tento dokument upravuje přípustný počet nevyhovujících hlíz v dávce sadbových brambor.
Těchto 9 % nemocných hlíz bude s největší pravděpodobností hnít v půdě, aniž by vyklíčily.
Pokud počet nemocných hlíz překročí přípustné limity, zvyšuje se odpovídajícím způsobem riziko opomenutí na poli.
Pro snížení počtu hlíz, které nevyklíčily kvůli chorobám, je třeba dbát na ošetření semenného materiálu přípravkem King Combi, KS (acetamiprid + fludioxonil + cyproconazol, 100 + 34 + 8 g/l) nebo Protect, KS (fludioxonil , 3 g/l) l) po přistání.
Téměř všechny moderní sazeče brambor jsou vybaveny aplikátory pro zpracování hlíz a dna brázdy. Rád bych poznamenal, že by měly být přísně dodržovány předpisy o používání přípravků k ošetření hlíz. Pokud se použijí improvizované prostředky, například se droga nalije do banální zahradní konve, přidá se voda a takříkajíc se pracovní roztok použije k zalévání brambor v násypce květináče, výsledek může být tristní. Je nemožné udržet koncentraci léčiva a jeho distribuce na povrchu hlíz je nerovnoměrná. To je plné popálení klíčků a opožděného klíčení.
Zároveň je třeba poznamenat, že výnos brambor osázených takovými semeny činil více než 50 tun na hektar. To ukazuje na vysokou úroveň používání pesticidů během výsadby a během vegetačního období.
Kromě výše uvedených chorob, které jsou povoleny v sadebním materiálu, existují také choroby, které nejsou regulovány GOST. Například jižní bramborový sloup. Hlízy získané z rostlin napadených stolburem neraší. Na takových hlízách se tvoří nitkovité klíčky, které se nedostanou na povrch půdy, nebo tam klíčky nejsou vůbec. Bohužel použití léků k léčbě hlíz nemůže tento problém vyřešit. Aby se snížily ztráty z hlíz napadených stolburem, měly by hlízy určené k výsadbě začít klíčit před začátkem sezóny. Po třech týdnech ležení v teplé místnosti brambory vyklíčí. A hned se ukáže, jaké procento hlíz v dané partii nevyraší. Zpravidla je to asi 13 – 15 %, pokud byly sadbové brambory vypěstovány na stanovišti listonohů – nositelů stolburu.
Bohužel neexistují žádná chemická opatření pro boj s touto nemocí. Je nemožné obnovit schopnost hlízy klíčit. Rychlost výsadby můžete zvýšit pouze u šarže brambor zasažených stolburem. Zvýšením míry výsadby se nezbavíme mezer na poli, ale zároveň bude stále dosaženo plánované hustoty.
Pro informaci: zóna rozšíření chocholatek se za posledních 10–15 let na pozadí globálního oteplování posunula na sever z 52 stupňů severní šířky na 53 stupňů. Nyní listonohy dobře zimují v oblastech Brjansk, Tula, Lipetsk a Samara.
Závěr ze všeho výše uvedeného je tento: kvalita osivového materiálu hraje zásadní roli v celkovém procesu získávání vysokého výnosu brambor. Semena nakupujme pouze od spolehlivých dodavatelů, kteří garantují zdravotní nezávadnost sadebního materiálu. A při zjištění menších problémů lze tyto problémy vyrovnat pomocí přípravků na ošetření hlíz a fungicidů.
Správce brambor
Agro Expert Group LLC
Světlana Župíková
Běloruské brambory se již dlouho staly jednou ze značek země. Potenciál kultury v republice však zdaleka není plně realizován. Podle oficiálních údajů byl v Bělorusku v roce 2016 průměrný výnos brambor 20,5 t/ha, hrubá sklizeň 5986 tis. . Výzkumy a výpočty maximálního potenciálu plodiny naznačují, že výnosy brambor v republice mohou přesáhnout 40 t/ha i více.
Jak překlenout propast mezi průměrným a potenciálním výnosem brambor? Většina odborníků se shoduje, že jedním ze zásadních problémů je nízká kvalita sadebního materiálu (výnosové vlastnosti hlíz, jejich zdravotní stav, fyzický stav).
Praxe prokázala, že u brambor, jako u žádné jiné plodiny, hraje kvalita sadebního materiálu rozhodující roli při dosahování vysokých výnosů. Pokud se výsadba provádí s hlízami nízké kvality, jsou jakékoli prostředky intenzifikace neúčinné. To znamená, že náklady na vybavení, hnojiva a přípravky na ochranu rostlin se nevyplatí. Výzkum provedený na Běloruské státní zemědělské akademii tedy prokázal, že rostliny brambor tvořené semennými hlízami s nízkým výnosovým potenciálem prakticky nereagují na hnojiva a zlepšené pěstitelské techniky.
Sázecí hlíza jako biologický objekt a jako výrobní prostředek se tak stává výchozím prvkem technologie pěstování plodin.
Sadbový materiál musí splňovat požadavky STB 1224-2000 „Sadbové brambory. Technické podmínky“ (od roku 2018 vstoupila v platnost nová mezistátní norma pro sadbové brambory GOST 33996-2016).
Po poměrně dlouhou dobu a široce se ke zlepšení zdravotního stavu sadbových brambor používá metoda apikálního meristému. Výsledky mnoha studií však ukazují na vysokou intenzitu reinfekce sanitovaných linek, často v ještě vyšší míře než u nehygienizovaného materiálu. Vzhledem k tomu, že tato metoda je kapitálově a časově náročná a organizace zajišťující výrobcům vylepšený materiál není zcela dokonalá, v komerční výrobě již často není pozorováno výrazné zvýšení produktivity. Tento problém je zvláště akutní při soukromém pěstování brambor, kde se k výsadbě často používají hlízy neznámé reprodukce, vybrané z obecné sklizně.
Proto je vývoj možných paralelních způsobů získávání sadebních hlíz s přirozeně vysokou rezervou produktivity velmi zajímavý. Tento biologický potenciál se projevuje morfologickou konstitucí keře a jeho jednotlivých orgánů, povahou metabolických procesů v rostlině. Pochopení těchto závislostí a procesů vám umožňuje vědoměji řídit kvalitu sadebního materiálu, aniž byste se museli uchylovat ke značným nákladům na materiál.
Jak dlouho se sadební hlíza podílí na vývoji rostliny?
Na rozdíl od mnoha zemědělských plodin množených botanickým semenem má brambořík v počátečním období svého vývoje obrovskou zásobu živin uložených v sadební (mateřské) hlíze, a proto své nutriční potřeby z velké části uspokojuje z této zásoby. Vzhledem k tomu, že mladé výhonky tvoří jeden celek s mateří hlízou, brambory vykazují vysokou toleranci vůči nedostatku vlhkosti v půdě na začátku růstu a vývoje. Někdy se i při pozdní sklizni brambor dají najít rostliny se zcela zachovalými mateřskými hlízami, alespoň externě. Ale jak dlouho tento vztah trvá? Jaká je míra vlivu mateřské hlízy na vegetativní rostlinu v různých obdobích jejího růstu a vývoje?
Náš výzkum s Odrůda Scarb ukázaly, že spojení mezi sázecí hlízou a vegetujícím bramborem je zachováno minimálně do konce fáze květu. Porušení tohoto spojení výrazně snižuje jeho ukazatele produktivity (tab. 1).
Tabulka 1. Vliv separace mateřských hlíz na produktivitu rostlin
Umělé narušení spojení mezi rostlinami a mateřskou hlízou ve fázi klíčení snižuje výnos v průměru o 23 %, na začátku rašení – o 13 %, na začátku kvetení – o 12 % a na konci kvetení – o 7 %. Nucený přechod rostlin na plnou autotrofní výživu také negativně ovlivňuje kvalitu úrody, snižuje obsah škrobu v dceřiných hlízách v průměru o 1 %. Sklizeň rostlin, které se vyvíjely dlouhou dobu bez mateřské hlízy, obsahuje více nemocných a malformovaných hlíz.
Výsledky biochemických rozborů sadebních hlíz ukazují, že v době vzejití semenáčků se zásoba živin matečné hlízy, reprezentované především škrobem, sníží o více než 35 %. Do této doby se množství samotného škrobu sníží o více než polovinu (obr. 1).
Rýže. 1. Dynamika spotřeby prvků sušiny sadbové hlízy
Po vyklíčení se rezervní látky hlízy dále intenzivně spotřebovávají až do zastavení růstu vegetativní hmoty. Do fáze květu podle odrůdy zůstává v matečných hlízách 25-40 % původního množství minerálních látek a 8-16 % škrobu. Dále se spotřeba složek sušiny zpomalí, ale nezastaví se úplně. V době, kdy nať začnou vadnout, je zásoba škrobu spotřebována na 97-98% a minerálních látek na 65-80%.
Zároveň se u rostlin stejné odrůdy za stejných podmínek pěstování může výrazně lišit povaha využití rezervních živin výsadbové hlízy, což do značné míry určuje velikost výnosu. Identifikovali jsme 4 typy stavu mateřských hlíz v době dozrávání rostlin (obr. 2):
Typ 1 – dužnina hlíz je tvrdá, její konzistence na řezu je sklovitá;
Typ 2 – hlíza zadržuje kůru, ale v jádru hlízy se tvoří dutina;
Typ 3 – hmota hlízy je změkčená, rosolovitá, tmavne;
Typ 4 – není zde dužnina, pro odběr jsou zachovány pouze zbytky kožní tkáně.
Rýže. 2. Typy stavu mateřské hlízy v době sklizně
Nejproduktivnější jsou keře s částečně zachovalou mateční hlízou typu 2 (tab. 2).
Tabulka 2. Produktivita rostlin s různým stavem mateřské hlízy před sklizní
Rostliny, které zcela nebo téměř úplně využily živiny hlízy (typ 3-4), produkují výnos nižší o 15-20 % (a v dalších generacích o 20-25 %) a dokončují vývoj dříve. Celistá skelná dužnina mateřské hlízy (typ 1) je známkou zhoršeného odtoku živin do rostoucích orgánů. Rostliny, které si do konce vegetačního období zcela zachovaly dužinu matečné hlízy, se vyznačují prodlouženou vegetační dobou, ale jejich výnos je o 20 % (v dalších generacích 30 %) nebo více nižší ve srovnání s keři, jejichž sadební hlíza je částečně zachovalé (typ 2). Protože tyto vlastnosti bývají dědičné, určují produktivní vlastnosti potomků. Při ruční sklizni a hodnocení sadbových brambor v soukromém bramborářství je vhodné zohlednit stav mateřské hlízy keře.
Jsou rozdílné pupeny a oči sázecí hlízy ekvivalentní?
Všechny pupeny mají jeden přirozený účel – vegetativní obnovu prostřednictvím tvorby výhonků. Ne všechny a ne vždy však implementují svou funkci stejným způsobem. Biologická kontrola chování různých oček a pupenů v systému hlíz je prováděna prostřednictvím mechanismu apikální dominance – inhibičního účinku vrcholu výhonu na vývoj postranních pupenů. Při klíčení hlíz lze pozorovat, že klíčky z její horní části (apikální) se vyvíjejí intenzivněji a ve větším počtu, zatímco ve spodní části (bazální) se pupeny nemusí probudit vůbec. V tomto ohledu vyvstává otázka: jak tyto rozdíly ovlivňují produktivitu rostlin a kvalitu jejich sklizně, když se brambory množí částmi hlízy nebo jednotlivými očky (například při zrychleném rozmnožování nedostatkového sadbového materiálu)?
Chování rostlin vyrostlých z jednotlivých částí a oček hlízy závisí na době jejich izolace. Pokud se provádí poté, co se pupeny začnou probouzet, pak mají rostliny z apikálních a středních pupenů výhodu ve vývoji a poskytují produktivitu až o 50 % vyšší ve srovnání s rostlinami z bazálních pupenů. Pokud jsou oči izolovány v klidovém stavu, pak deriváty pupenů libovolného umístění na mateřské hlíze tvoří výnos stejné velikosti (tab. 3). Kromě toho úroveň produktivity nezávisí na velikosti hlízy, ze které jsou oči izolovány. Potomstvo rostlin získané z jakýchkoliv očí poskytuje přibližně stejnou produktivitu v následujícím roce, přičemž je asi o 10 % nižší než potomstvo celých hlíz.
Tabulka 3. Produktivita rostlin získaných z jednotlivých oček hlíz
V podmínkách nedostatku sadebního materiálu pro množení brambor lze tedy k výsadbě použít malé podíly hlíz, dokonce i s jedním okem, bez ohledu na jejich umístění a velikost hlízy. Při dělení výsadbových hlíz na poloviny a více v horizontální rovině budou mít vrcholové části výhodu větší koncentrace očí na ně a následné vytvoření většího počtu stonků. V každém případě je lepší rozdělovat hlízy na podíly ještě před probuzením poupat a zároveň přijmout opatření k zamezení možného šíření chorob.
Stav pupenů hlíz závisí také na podmínkách, ve kterých se tvoří, tzn. o podmínkách tvorby a skladování hlíz. Pokud se vyvíjejí nepříznivě, mohou způsobit abnormality ve vývoji ledvin.
Někdy se tyto odchylky projeví v podobě tvorby tenkých nitkovitých klíčků u hlíz (neplést s příznaky některých virových onemocnění). Vědci jako hlavní důvod uvádějí dlouhodobé vystavení vysokým teplotám při tvorbě hlíz, které narušují metabolismus. Nedoporučuje se používat takové hlízy jako sadební materiál (tabulka 4). Potomstvo takových rostlin v našich experimentech nevykazovalo tendenci k tvorbě vláknitých výhonků, ale také produkovalo výnos nižší než kontrola o 6-10 %.
Tabulka 4. Produktivita rostlin brambor získaných z hlíz s nitkovitými a normálně vyvinutými klíčky
Jaká je optimální velikost výsadbové hlízy?
Závislost výnosu brambor na velikosti sadebního materiálu je jedním z nejvýznamnějších problémů v praxi pěstování plodiny, který je dlouhodobě a velmi často řešen ve výzkumu.
Taková velká pozornost je dána tím, že náklady na sadbu při pěstování brambor zaujímají velmi velký podíl ve struktuře výrobních nákladů. Při tradiční hmotnosti semenných hlíz 50-80 g je nutné spotřebovat 3 t/ha sadby nebo více. Proto je snížení rychlosti výsadby při zachování výnosu úkolem, který vzbuzuje velký zájem mezi výzkumníky. Tento problém lze vyřešit dvěma způsoby:
- snížením počtu vysazených hlíz na jednotku plochy,
- zmenšením velikosti vysazených hlíz.
V každém případě bude určujícím faktorem individuální produktivita každého závodu. Reakce rostlin na změny hmoty sadbové hlízy je však složitá a mnohostranná a nelze ji jednoznačně určit.
Není sporu o tom, že individuální produktivita bramborových rostlin se zvyšuje s rostoucí hmotou sadbových hlíz. Větší hlízy mají více živin, více očí a produkují více stonků. S nárůstem velikosti výsadbové hlízy se však ukazatele produktivity nezvyšují přímo úměrně. Je pozorován „tlumící“ efekt reakce a při určité úrovni velikosti se může hmotnost dceřiných hlíz na keř dokonce snížit. V tomto případě mají velký vliv odrůdové vlastnosti, počasí a půdní podmínky.
V našich experimentech byly sadební hlízy srovnávány v rámci stejných „rodin“ (klonů), tzn. geneticky byly totožné a lišily se pouze velikostí. Analýza ukázala, že hmotnost výsadbové hlízy určuje produktivitu rostliny nepřímo: rostlina reaguje na její zvýšení především zvýšením počtu hlavních výhonků, které tvoří další počet dceřiných hlíz, které určují zvýšení ve výnosu keřů. Relativní produktivita na 1 g hmotnosti hlízy se snižuje. Tato reakce však není stejná v různých hmotnostních intervalech semenných hlíz (obr. 3).
Rýže. 3. Produktivita rostlin bramboru v závislosti na velikosti výsadbové hlízy a podmínkách vegetačního období
Když se velikost sadebního materiálu zvýšila na 50 g, každý krok 10 g poskytl významné zvýšení výnosu. V hmotnostním rozmezí od 50 do 80-90 g (a za nepříznivých podmínek – do 110 g) rostliny méně reagovaly na zvýšení hmotnosti mateřské hlízy a zvýšenou produktivitu po kroku 20-30 g. opět bylo pozorováno mírné zvýšení citlivosti rostlin na její zvýšení. To znamená, že v příznivějších podmínkách pro úrodu (výživa, počasí) je zvětšení velikosti výsadbových hlíz efektivnější, a to i ekonomicky.
Posuzovali jsme také vliv hmotnosti sadby na produktivitu rostlin v následujících generacích. Za tímto účelem byly pro výsadbu vybrány identické hlízy o hmotnosti 30-40 g z keřů získaných z hlíz o hmotnosti 70-90, 120-140 a 50-80 g. Potomstvo malých hlíz v první generaci po selekci se ukázalo jako tzv. nejproduktivnější. Výnos u této varianty byl vyšší oproti potomstvu středních a velkých hlíz o 1-8 %, respektive 4-17 % (ačkoli velké hlízy tvořily nejproduktivnější rostliny v roce výsadby). Ve druhé generaci po výběru se ukazatele produktivity vyrovnaly. Zde je třeba vzít v úvahu následující bod. Důvodem relativně malé velikosti hlíz může být buď jejich pozdější tvorba, nebo původ z nezdravého, zdegenerovaného keře. V prvním případě jsou hlízy fyziologicky mladým a zdravým sadebním materiálem. Vyloučením použití nemocných hlíz pomocí klonální selekce jsme dosáhli popsaného účinku.
Na závěr uvádíme další příklad důležitosti kvality sadebního materiálu. Rozsah kolísání individuální produktivity rostlin bramboru je poměrně široký, zejména pokud je sadební materiál vybírán z celkové sklizně komerčních výsadeb, jak je tomu často na farmách. Hodnotili jsme produkční vlastnosti dceřiných hlíz keřů, které tvoří výnosy různé úrovně (tabulka 5).
Tabulka 5. Produktivita následných rostlin a víceplodných mateřských keřů
Od samého začátku vegetačního období zaostávaly potomstvo rostlin málo výnosných keřů ve vývoji za rostlinami dalších dvou variant, což se projevilo i na jejich produktivitě. Výnos hlíz těchto rostlin byl o 9-23 % nižší ve srovnání s rostlinami pocházejícími z neproduktivního prostředí keřů (500-600 g). Vysoce produktivní rostliny (800-1000 g) se u potomstva neopakovaly. Obsah škrobu v hlízách byl v průměru za léta výzkumu také nejvyšší u varianty 500-600 g/keř a nejnižší u varianty 150-300 g/keř.
Bohužel v rámci jednoho článku nelze provést komplexní detailní analýzu všech vlastností hlízy, které charakterizují její semenný potenciál. Doufáme však, že vám prezentované materiály připomenou, že úroda brambor se začíná tvořit dlouho před výsadbou – výběrem odrůdy a použitím kvalitního osivového materiálu.
Rylko V.A.
Kandidát zemědělských věd vědy, docent
EE “Běloruská státní zemědělská akademie”
Zdroj:
Časopis “Naše zemědělství”, č. 9, 2017
