Mykoplazmata jsou skupina jednobuněčných mikroorganismů, které zaujímají mezilehlou pozici mezi viry a bakteriemi.
Typy účinků mykoplazmat na makroorganismus: mykoplazma je schopna potlačit růst a vývoj buněk a imunitního systému hostitele. Na pozadí mykoplazmózy se tedy snižuje imunita těla jako celku. Mykoplazma navíc interakcí s buňkami hostitelského těla narušuje proces rozpoznávání antigenů (látky a buňky tělu cizí) a tvorbu protilátek (proteiny krevní plazmy, které mají schopnost neutralizovat účinky cizích mikrobů , viry, toxiny) začíná proti vlastním buňkám. Tento proces se nazývá autoimunitní.
Zdrojem mykoplazmové infekce jsou infikovaná zvířata, k infekci mykoplazmatem dochází přímým kontaktem zvířete se zdrojem infekce, především pohlavní cestou a aerosolem. Plody se mohou infikovat in utero.
Existují dva hlavní typy mykoplazmové infekce: respirační mykoplazmóza (poškození dýchacího traktu) a urogenitální infekce (poškození urogenitálních a reprodukčních orgánů). Mykoplazmóza může způsobit komplikace i u onemocnění pohybového aparátu.
Mykoplazmóza způsobuje různé příznaky onemocnění: recidivující záněty pochvy, balanopostitida, uretritida, prostatitida, orchiepididymitida, edém šourku, snížená plodnost u mužů. V případě těžké mykoplazmózy je možná resorpce embrya, potrat, potomci se rodí nedostatečně vyvinutí a v prvních dnech je pozorována vysoká novorozenecká úmrtnost.
U respirační formy onemocnění patří mezi příznaky následující: kýchání, slinění, kašel (hluboký, suchý nebo vlhký), výtok z očí a nosu, horečka, potíže s dýcháním (dušnost), ospalost, únava, ztráta chuti k jídlu (anorexie) a hubnutí .
Při poklesu imunity zvířete, ke kterému dochází na pozadí onemocnění jiné etiologie, během porodu nebo při vystavení stresovým faktorům (výstavy, páření, hotely), se onemocnění zhoršuje a je doprovázeno rozvojem patomorfologického poškození tkání.
Bylo zjištěno, že infekce je rozšířená jak ve velkých koloniích zvířat (kočky a psi), tak mezi domácími zvířaty a mikroorganismus byl izolován jak z nemocných, tak zdravých zvířat.
Podle laboratoře Chance Bio dosahuje počet pozitivních vzorků na mykoplazmózu u ostatních druhů zvířat (potkani, králíci, morčata) 85 %.
KOČKY:
Podle zahraniční literatury dosahuje frekvence záchytu mykoplazmat různých druhů na sliznicích klinicky zdravých koček 70 %.
Z koček byla izolována následující mykoplazmata: M. felis, M. gatae, M. feliminutum, M. arginin, M. pulmonis, M. arthritidis, M. allisepticum.
M. gatae je přirozeným komenzálem spojivek a horních cest dýchacích koček a může mít v těchto oblastech malý patogenní potenciál. U konjunktivitidy a onemocnění horních cest dýchacích je patogenní role přiřazena – M. felis.
Podle laboratoře Chance Bio bylo 35 % z celkového počtu vyšetřených koček pozitivních na Mycorlasma sp..
V současné době se počet koček pozitivních na mykoplazmózu zvýšil asi o 10 % a činil asi 45 % z celkového počtu studovaných koček.
PSI:
Mykoplazmata, která způsobují onemocnění dýchacích a reprodukčních orgánů u psů: M. bovigenitalium, M. canis, M. sinos, M. edwardii, M. feliminutum, M. gatea, M. spumans M. maculosum, M. opalescens, M. molare, M. arginini.
Podle literárních údajů 30-35% zdravé psy obsahují mykoplazmata v dýchacím systému
Hlavním původcem respiračních mykoplazmových infekcí je Mycoplasma synos. Vylučuje se ze spojivek, mandlí a vzduchem z jeslí. Přetrvává v plicích 3 týdny po infekci a je zdrojem infekce pro ostatní zvířata.
M. canis, především jako součást smíšených infekcí, způsobuje různé příznaky urogenitální oblasti: endometritidu, balanopostitidu, uretritidu, prostatitidu, orchiepididymitidu, otok šourku a v kombinaci s infekcí Ureaplasma sníženou plodnost u mužů.
Podle laboratoře Chance Bio bylo 60 % psů pozitivních na Mycoplasma sp., z celkového počtu vyšetřených zvířat.
V současné době zůstává počet psů pozitivních na mykoplazmózu na stejné úrovni 55 – 60 %.
Mykoplazmata patřící mezi nepatogenní mykoplazmata mohou hrát roli sekundární infekce u jiných onemocnění, která způsobují oslabení imunity, u chronických zánětlivých procesů a různých stresových faktorů.
V ZÁVISLOSTI NA KLINICKÉM OBRÁZKU JE MATERIÁL PRO TESTOVÁNÍ MYKOPLAZMÓZY:
U urogenitální infekce: výplachy z kličky/předkožky, spermie, potracený plod, placenta, plodová voda.
U respirační formy onemocnění: vymývá ze sliznic nosu, očí a hltanu. U psů se pro stanovení konečné diagnózy vzhledem k normální přítomnosti populace mykoplazmat na sliznicích spojivek a nosních cest doporučuje provést tracheobronchiální výplach (tento postup se neprovádí v laboratoři, ale provádí se veterinárním lékařem v místě ošetření).
V posmrtné diagnostice – fragmenty plicní tkáně.
Dnes je laboratoř Chance Bio první laboratoří, která nabízí diferenciální diagnostiku patogenních druhů mykoplazmat u psů a koček.
Studie nám umožňuje odlišit patogenní typy mykoplazmat od Mycoplasma sp., pro psy patogenní patří: M. canis, M. synos a pro kočky – M. felis, M. gatae.
Podle laboratoře Chance Bio bylo při vyšetření pozitivních vzorků na Mycoplasma sp. u psů 50 % vzorků pozitivních na patogenní druhy mykoplazmat, u koček 15 %.
Monitorování léčby: Na konci léčby je nutné provést kontrolní studie, aby se zjistila její účinnost. Podle laboratoře Chance Bio by po léčbě měl být opakovaný test na mykoplazmózu proveden nejdříve 6-8 týdnů po ukončení léčby.
