Co je to jednoduchými slovy letní slunovrat?

Slunovrat (staré ruské jméno slunovrat) je astronomická událost, při které je Slunce v poledne ve své maximální (letní slunovrat) nebo minimální výšce (zimní slunovrat) nad obzorem. Přímý původ termínu „slunovrat“ je způsoben skutečností, že během tohoto jevu zůstává výška poledního Slunce nad obzorem několik dní téměř nezměněna – zdá se, že Slunce zamrzne, „stojí na místě“.

Slunovrat nastává dvakrát ročně ve dnech 20. – 21. června a 21. – 22. prosince. V den letního slunovratu se dodržuje nejdelší den a nejkratší noc a v den zimy naopak nejkratší den a nejdelší noc ve srovnání s kterýmkoli jiným dnem v roce (kromě pólů ). Ve středních zeměpisných šířkách se data slunovratů shodují s daty astronomického přechodu z jara do léta a z podzimu do zimy. V kultuře a mytologii mnoha národů mají dny zimního a letního slunovratu mystický význam a jsou spojeny s různými svátky a rituály.

Slunovrat ve filozofii, žurnalistice a dokumentární próze

. Zbývá odpovědět, co je nejvyšším užitkem očí, kvůli kterému nám je Bůh dal. Ano, mluvím o vizi jako o zdroji našeho největšího prospěchu; Takže v naší současné diskusi bychom nemohli říci jediné slovo o povaze vesmíru, kdybychom nikdy neviděli hvězdy, Slunce nebo oblohu. Protože dnem a nocí jsou vidět cykly měsíců a let, rovnodennosti a slunovraty, oči nám otevřely číslo, daly nám pojem času a podnítily nás k prozkoumání podstaty vesmíru, a z toho vzniklo to, co se nazývá filozofie a nikdy nebyl a nebude lepší dárek pro smrtelníka pocházejícího z bohů. Tvrdím, že to je právě ten nejvyšší přínos očí.

Něvský prospekt, od Palácového náměstí po Něvský klášter, není jen celé město, celé hlavní město, je to celý svět; <. >poklad spletitosti a vyšlapaná cesta vulgárnosti; umělecká galerie skromné ​​módy a ostuda módní skromnosti; výstava elegance, luxusu a vkusu – bazar arogance a marnivosti, bleší trh mnoha, ne-li všech, lidských slabostí a hloupostí; referenčním bodem, základem jednání jednoho člověka a celého života je kruh otáčení a slunovrat druhého. [1]

V tom druhém jsem viděl víc: tři body, které jsem si vybral, byly zobrazeny v mé mysli a staly se nehybnými, jako pojem času, nezávislý na pojmech přítomnosti, minulosti a budoucnosti. Tento pojem si představujeme jako tečnu k nějaké kružnici, jejíž nekonečnost je soustředěna sama v sobě. Pozornost přes něj sklouzla a díky službě představivosti se zimní slunovrat zdál hluboko dole a ponurý, jako by balast, určující stabilitu roku. Léto je naopak na vrcholu světla a světla. Co se týče rychlosti změny, zima byla nesrovnatelně pomalejší. A ten letní se spěchal sehnout a dal vzniknout jakémusi pocitu strachu, který deprivaci doprovází. Přímý pocit byl v souladu s myslí a představivostí. Myšlenka v tomto stavu přetéká ze svých břehů a odráží nebeský prostor. S těmito dvěma údaji se v mysli objevila jarní rovnodennost a pocit ukazoval naplnění očekávání. [2]

Pokud jde o podzimní rovnodennost, s dalšími třemi údaji zůstala dutá a nedala se nijak komprimovat a definovat. Z toho jsem usoudil, že mé pozorování přešlo od zimního slunovratu k jarní ekvivalenci a pokrývalo pouze čtvrtinu roku. Je také nutné poznamenat, že myšlenka v sobě udržela pocit pohybu v sobě. Poté jsem se pokusil uzavřít celý kruh a vzhledem k obtížnosti, docela bolestivé, jsem už věřil, že to není možné. V průběhu mnoha let však mysl tohoto cíle dosáhla. Několik hodin jsem obdivoval tu nevýslovnou krásu. Kruh byl rozsáhlý jako horizont a postupně se sužoval, až se nakonec proměnil v jeden koncept. Později bylo snadné si tento kruh zapamatovat a představit. [2]

Den byl rozdělen na denní a noční hodiny; hodina východu slunce byla první hodinou dne; hodina západu slunce je první hodinou noci. Je samozřejmé, že při takovém časovém výpočtu mohl být počet denních a nočních hodin vlastně stejný a stejný pouze během rovnodennosti, a proto byl tento čas brán jako norma: z dvaceti čtyř denních hodin bylo připsáno dvanáct na den a dalších dvanáct na noc, přestože ve skutečnosti během letního slunovratu počet denních hodin a během zimy počet nočních hodin dosáhl sedmnácti. Sedmá hodina ranní byla podle našeho hodinového výpočtu první hodinou dne; sedm hodin večer – první hodina noci. [3]

Pak se podívejme na analogii procesu v životě Země, který je určen ročním obdobím. Doba letního slunovratu, která odpovídá největší délce dne a nejvyšší stanici slunce, připadá na měsíc červen a výsledky tohoto periodického pohybu vůči teplotě dosahují největší hodnoty až v červenci nebo srpnu. . Ve stejnou dobu nebo ještě později se objeví výsledky pro život rostlin. Koncem léta a začátkem podzimu začíná období naplňování jarních slibů, přičemž dny se již hodně zkrátily a sluníčko hodně kleslo. Vezměme si život jedince: plnosti svých mravních i fyzických sil dosáhne kolem třicítky, nějakou dobu stojí na stejné úrovni a po čtyřiceti letech začnou viditelně slábnout. Kdy tyto síly přinášejí nejhojnější a nejdokonalejší výsledky? <. >
Z tohoto trojího příkladu nevyplývá, že kulminační bod tvůrčích společenských sil, které vytvářejí civilizaci, se shoduje s nejvyšším výkvětem umění a s dobou filozoficky encyklopedického poznání, které dává charakter budoucímu směru vědeckého vývoje, a že období pozitivní, zejména praktické, aplikované vědy charakterizuje dobu, kdy tvůrčí společenské síly již nechaly éru svého letního slunovratu dost daleko za sebou? Která doba evropské civilizace odpovídá těmto epochám apogea tvůrčích sil a která těmto epochám největší kumulace jejich výsledků – zmizelým civilizacím Indie, Řecka a Říma? Přirovnání je tak nápadné, že je těžké neodpovědět, že první odpovídá 16. a 17. století, kdy byl postaven Petrův chrám, napsali: Rafael, Michelangelo a Coreggio, Shakespeare složil svá dramata, Kepler, Galileo, Bacon a Descartes položili základy nového myšlení a nových vědeckých metod výzkumu a druhé – tak bohaté na teoretické i praktické výsledky – 19. století.

Rok podle obecného průběhu svátků roste od bodu, zaokrouhluje se, proměňuje se v kouli, dosahuje maxima a pak se opět postupně stahuje k bodu. Není těžké si to představit, pokud pochopíte, že výchozím bodem je bod světla. Bod zimního slunovratu, kdy pozorujeme minimum světla: samotný konec prosince a začátek nového roku. Na začátku roku je světla málo, pak začne přibývat, v polovině roku dosáhne maxima a pak ubývá, „scvrkává“ se zpět na bod do prosince. Tento puls roku je velmi jednoduchý; Navíc přímo odpovídá astronomické kresbě. [4]

Stejně jako jsou „póly“ roku, zimní a letní slunovrat v prosinci a červnu, označeny zvláštními svátky, jsou od pradávna zaznamenávány i body rovnodennosti, jaro a podzim. Slaví čtvrtiny roku. Mnoho starověkých kultů a svátečních tradic, které založili, bylo založeno na jednoduchém počítání čtvrtletí roku. Křesťanství nebylo výjimkou. Spíše jako víceméně nové přesvědčení „zopakovalo“ již zakořeněné svátky a dalo jim kvalitativně jiný obsah. <. >Čím vyšší místo na sféře slavnostního roku, tím závažnější jsou zkoušky ascendenta. V době letního slunovratu dosahuje napětí Trojice v Moskvě svého maxima. [4]

2012 (3) rok. Asteroid Apophis, pojmenovaný po staroegyptském bohu temnoty a zloby, proletí relativně blízko Země o zimním slunovratu 22. prosince, kdy končí aztécký kalendář. Moderní éra začala podle indické chronologie 12. srpna 3114 př. n. l. a měla by skončit 22. prosince 2012 (3). Kvůli hrozným zemětřesením by do této doby měla Země změnit svůj vzhled. [5]

Slunovrat v memoárech a beletrii

Lui už byl zvyklý se rychle rozcházet s lidmi, protože neustále potkával jiné – a lepší; Všude nad sebou si všiml světla slunovratu, ze kterého země shromažďovala rostliny pro potravu a rodila lidi pro společnost. Gopner se po chodci rozhodl, že vypadá jako zahradní strom; v Luiově těle skutečně neexistovala jednota struktury a organizace – v členech a údech, které vyrůstaly z jeho nitra, existovala určitá nesrovnalost s uvolněností větví a viskózní pevností dřeva. [6]

Ruský kronikář žije v cele pod smrkem, cizinec ve věži ze slonoviny. To se dá překonat, ale nelze se tak úplně odvrátit od historie a moje zápisky se snadno změní v deník.
Vrátil jsem se do Ruska o letním slunovratu, 22. června 1916. Dnes je stejný slunovrat o dvacet pět let později. Loni ve stejných dnech obsadili toto místo v boji Němci; byli jsme tady a schovávali se v malém lese přímo na linii dělostřelecké bitvy. Dnes ráno jsem si na to vzpomněl, znovu jsem si přečetl dříve napsané stránky – ale ráno jsme ještě nevěděli, že v den letního slunovratu Rusko vstoupilo do nové války. V den, kdy se otevřou dveře do budoucnosti, v tento hrozný a vzrušující den, se snažím myslet jen na minulost. Možná to není tak těžké. [7]

– Eratosthenes prokázal kulovitost Země matematickými měřeními. Během své cesty do Etiopie si všiml, že ve dnech letního slunovratu daleko na jihu v poledne jako by se slunce dívalo na dno nejhlubších studní. Potom změřil stín v Alexandrii a vypočítal délku poledníku.
Matka pokorně mlčela. Ale otec, trochu opilý, zavrtěl hlavou a byl překvapen:
– To je ještě zvláštní – proč tento Eratosthenes, podle tebe boháč, lezl po všemožných studnách. [8]

Slunovrat ve verši[editovat]

Říkám si – desátý
Koneckonců zítra, teď si to nech
Slunovratová světla
Pohmožděný prosincovým chladem. [9]

Dech přišel z Bithynie,
Andělské šepoty polibků.
Je teď jarní slunovrat? [10] .

Krátký soumrak zimního slunovratu,
karmínový západ slunce na vyhaslém sněhu,
a mrtví zmodrají dálky,
a prošla obtížná cesta a noc povinností. [jedenáct]

Zlatý keř se uhnízdil blízko strniště,
Pole byla označena žlutými kupkami sena,
Slunce svítilo mrtvě na obzoru,
A rostly vysoké lesy.
Na bucích, které vybíhaly na okraj lesa,
Vrány nechtěly usnout
A mezi větvemi nataženými jako závěs,
Velký jelen zmrzl.
Proč klakson přerušil ticho?
Kolik je hodin, když slunce nezapadlo?
Opravdu nebude mít pohupování křoví konce?
A nenastal čas, aby vrány zmlkly? [12]

a na památku srpen sousedí s mramorem
a ve světle tohoto
a poblíž v domech útlaku
dnes drží vítězství
den přítomnosti všech a všeho:
pospolitost slunovrat mraky matčiny hlasy
(svítí, dotýká se)
schody do astry nasměrované
bolest ve spáncích [13]

Moje mladá cesta, moje časné světlo,
Dlouhé světlo slunovratů.
Dny budou o něco kratší
Noci budou trochu delší. [14]

Zdroje [editovat]

1. ↑V.I.Dal (kozák Luganskij), Příběhy. Příběhy. Eseje. Pohádky. – M.-L.: Státní nakladatelství beletrie, 1961.
2. ↑ 12G. S. Batenkov. Vědecké dědictví. Svazek 24. – M.: Nauka, 1995.
3. ↑ Souborná díla N. I. Kostomarova v 8 knihách, 21 svazcích.Historické monografie a výzkum. Petrohrad, Tiskárna M. M. Stasyuleviče, 1904. Kniha. 8, T. 19.
4. ↑ 12A.N. Baldin. “Moskevské dny nečinnosti.” — M.: „Astrel“, 2010
5. ↑Batyr Karryev. „Zde přichází zemětřesení“ (hypotézy, fakta, příčiny, důsledky). – M.: Ridero, ISBN 978-5-4485-5260-1, © Batyr Karryev, 2017 – 880 stran.
6. ↑Andrey Platonov. “Chevengur” (román). – M.: „Vysoká škola“, 1991.
7. ↑M.A. Osorgin. “Čas”. Romány a autobiografické vyprávění. – Jekatěrinburg, kníže středního Uralu. nakladatelství, 1992
8. ↑Ladinsky A.P. “Ve dnech Caracally.” ― Mn.: „Mastatská literatura“, 1987
9. ↑D. Burliuk, N. Burliuk. Básně. Básníkova knihovna (malá série). – Petrohrad: Akademický projekt, 2002.
10. ↑M. Kuzminová. Básně. Nová básníkova knihovna. – Petrohrad: Akademický projekt, 2000.
11. ↑Krotková Kh. P. v knize: Básníci pražského „Skeetu“. – M.: Rostock, 2005.
12. ↑B. Livshits. “Jednoapůloký Střelec.” – L.: Sovětský spisovatel, 1989.
13. ↑A. G. Aigi. Básně 1954-1971. – Mnichov: Verlag Otto Sagner, 1975. – 214 s. G.
14. ↑David Samoilov. Básně. Nová básníkova knihovna. Velká série. Petrohrad, „Akademický projekt“, 2006

Viz také [upravit]

• Článek na Wikipedii
• Významy ve Wikislovníku
• Texty na Wikisource
• Mediální soubory na Wikimedia Commons

• Letní slunovrat
• Zimní slunovrat
• Slunovrat
• Letní slunovrat
• Zimní slunovrat
• Rovnodennost
• Sluneční svit
• Teplo
• Kbelík
• Восход
• Západ slunce
• Slunce ruské poezie
• Solární plexus
• Slunečnice
• Sluneční kořen(rostlina)

Sdílejte citáty na sociálních sítích:
VKontakte • Facebook • Twitter • LiveJournal

Zimní slunovrat je nejkratší denní světlo v roce a na severní polokouli nastává v prosinci. Z astronomického hlediska tímto dnem začíná zima. RBC Life vám řekne, kdy bude zimní slunovrat v roce 2023 a s jakými znameními je svátek spojen.

Co je zimní slunovrat

Zimní slunovrat je každoroční astronomická událost, kdy je Slunce nad obzorem ve své minimální výšce, tedy pod vším vzhledem k zemskému obzoru. Polokoule, kde nastává zimní slunovrat, zažívá nejkratší denní dobu a nejdelší noc v roce.

Zimní slunovrat nastává na severní a jižní polokouli v různých časech. Na severní polokouli je to prosinec a na jižní polokouli červenec. Když je na severní polokouli zimní slunovrat a nejkratší denní světlo v roce, na jižní polokouli je zároveň letní slunovrat a nejdelší den v roce.

Datum zimního slunovratu

V roce 2023 bude na severní polokouli zimní slunovrat 22. prosince v 03:27 UTC (06:27 moskevského času) [1].

V 20. století připadají data zimního slunovratu pro severní polokouli na 21., 22. nebo XNUMX. prosince.

Co se děje o zimním slunovratu

• 22. prosince 2023 začne na severní polokouli astronomická zima. Potrvá až do jarní rovnodennosti, tedy do 20. března 2024. Přitom na jižní polokouli je vše naopak – začíná astronomické léto.
• Zimní slunovrat označuje nejkratší denní hodiny v roce. V Moskvě bude jeho trvání trvat jen asi sedm hodin. V souladu s tím bude 22. prosinec také nejdelší nocí v roce.
• Slunce je nejníže vzhledem k horizontu a dělá nejkratší cestu po obloze.
• V den prosincového slunovratu na severní polokouli je Slunce nad obratníkem Kozoroha (Jižní obratník) – jednou z pěti hlavních rovnoběžek planet, nejjižnější zeměpisnou šířkou, kde může být svítidlo na svém zenitu.
• Po zimním slunovratu se denní hodiny postupně prodlužují. Teplota však nestoupá tak rychle – je to způsobeno tím, že planeta potřebuje čas na „zahřátí“.

Foto: Victor Lisitsyn / Global Look Press

Zimní a letní slunovrat nastává v důsledku naklonění osy rotace Země (asi 23,4°) vzhledem k oběžné dráze planety kolem Slunce [2]. Severní polokoule je během jedné poloviny roku nakloněna ke Slunci a během druhé jižní polokoule. Kvůli tomu dostávají hemisféry různé množství tepla a světla současně.

Festival zimního slunovratu

Oslava nejkratšího dne v roce je tak či onak ve všech kulturách a náboženstvích světa. Například ve starověku Skandinávci slavili Yule (nyní je tento svátek běžný mezi novopohany) [3]. Důležitou součástí rande byly oběti bohům a jiným nadpřirozeným bytostem. Také v den zimního slunovratu a několik dní po něm pálili poleno. Postupem času se tradice změnila: místo pálení polena začali připravovat dezert v podobě polena, tzv. Vánoční poleno.

Později byl Yule, stejně jako mnoho jiných pohanských svátků, nahrazen křesťanskými oslavami. Rysy a některé tradice Yule přešly do Vánoc. V moderní době jej západní křesťané slaví 25. prosince, tedy blízko datu zimního slunovratu.

V Rusku byl zimní slunovrat nejčastěji nazýván Spyridon-solstice, protože v tento den (12. prosince, starý styl) si pravoslavná církev připomněla svatého Spyridona. Tento den byl také znám jako „slunovrat“ nebo „otočení“ [4].

Ještě před přijetím křesťanství se v horách a na návrších během slunovratu zapalovaly ohně pozdravující Slunce. Tento zvyk v některých oblastech přetrvával až do počátku 20. století, ale v pozdějších dobách se vatry v zimě začaly zapalovat v noci na Vánoce, Štědrý večer nebo dokonce Nový rok.

O slunovratu Spiridon řekli, že zima se mění v mráz (to znamená, že se blíží chladné počasí) a „medvěd v doupěti se obrací na druhou stranu“. Bylo také zaznamenáno, že slunečného dne přibývá: „Po slunovratu alespoň vrabčí skok světla, ať přijde den.“

Foto: Patrick Pleul / DPA / Global Look Press

Znamení pro zimní slunovrat

• Ze kterého směru vítr fouká na Spyridona, z toho směru bude foukat „do čtyřiceti mučedníků“ (Svátek čtyřiceti mučedníků ze Sebaste, den jarní rovnodennosti).
• Pokud v tento den projde po poli zima, budou ji následovat vánice v provázcích.
• Pokud Slunce „hraje a tančí se svými paprsky“, pak budou jasné dny o Vánocích (12 dní Vánoc, v pravoslavné tradici – od 6. ledna do 19. ledna).
• Pokud je na stromech mráz, pak Vánoce přijdou jak jasné, tak teplé.
• Pokud cena chleba v tento den klesne, pak se cena dále sníží [4].