Dřeviny jsou víceleté rostliny s dřevnatou nadzemní (stonky) a podzemní (kořeny) částí.
Dřeviny se podle charakteru vývoje stonku dělí na: a) stromy, b) keře a c) popínavé rostliny (liány).
Stromy mají dobře definovaný jeden kmen a dosahují velkých velikostí; obvykle odolnější než keře.
Keře dosahují relativně malých velikostí a tvoří několik téměř stejných větvících se kmenů od kořene; obvykle méně odolné než stromy.
Popínavky (liany) jsou dřeviny s dlouhými stonky, které vyžadují oporu, vybavené speciálními zařízeními pro zvedání a přichycení k opoře.
Mezi dřeviny patří kromě uvedených i blízce příbuzné podkeře a keře, které zaujímají mezipolohu mezi dřevinami a bylinami. Mezi podkeře patří rostliny, jejichž stonky nezdřevnatí úplně, ale pouze ve spodní části, zatímco horní část stonku zůstává bylinná a každoročně odumírá (např. u mnoha druhů pelyňku). Mezi podkeře patří i ty rostliny, jejichž stonky sice v ročním věku zcela zdřevnatí, ale po dokončení cyklu květu a plodu ve druhém roce odumírají (maliny).
Stromy, keře a podkeře mají různé dekorativní vlastnosti (velikost, tvar, barva) a nacházejí různá uplatnění v zeleném stavebnictví.
Hlavním materiálem pro objemová řešení pro zahradní kompozice jsou stromy; keře a podrosty slouží především jako pomocný materiál. Pouze v malých zelených stavebních projektech (malá náměstí a zahrady ve vnitrobloku), stejně jako ve speciálních zahradách (například skalky), se jako hlavní materiál používají keře.
Dřeviny se rozlišují: a) stálezelené a b) opadavé.
Stálezelené rostliny mají vytrvalé listy (nebo jehlice), které neopadají všechny najednou, ale postupně je nahrazují listy nové, takže rostlina je vždy pokryta zelenými listy.
Listnaté rostliny každoročně shazují všechny své listy s nástupem nepříznivých období vegetačního období (v mírném a chladném klimatu – v zimě; v tropech – během sucha). Uvedené biologické vlastnosti dřevin jsou důležité při jejich využití v parkové výstavbě.
Při použití rostlin pro dekorativní účely je třeba vzít v úvahu, že rostliny jsou živým materiálem a jejich dekorativní vlastnosti závisí jak na vlastnostech samotné rostliny, tak na podmínkách prostředí, ve kterých dochází k jejich vývoji. Kromě toho jsou dekorativní vlastnosti rostlin dynamické. Ty se ve větší či menší míře mění v souvislosti s vývojem rostliny – stářím a ročním obdobím. Proto je nutné využívat dekorativní vlastnosti rostlin v neoddělitelném spojení jak s biologickými vlastnostmi rostlin, tak s podmínkami prostředí.
Jednou z nejdůležitějších vlastností dřevin pro projektanta parku je jejich velikost, rychlost růstu a trvanlivost.
Velikosti dřevin
Velikost dosahovaná dřevinami je jejich nejdůležitější vlastností při řešení problémů, a to jak čistě užitkových (ochranné lišty), tak dekorativních.
Velikost stromů a keřů závisí především na dědičných vlastnostech, které jsou každému druhu vlastní. Určují například mnohem větší velikost stromů ve srovnání s keři.
Na druhé straně, jak mezi stromy, tak mezi keři, některé druhy dosahují mnohem větší velikosti než jiné.
Existuje mnoho klasifikací stromů a keřů na základě výšky růstu a průměru koruny. Všechny jsou víceméně konvenční.
Jako příklady níže uvádíme rozdělení podle výškových tříd nejznámějších druhů stromů a keřů.
Stromy první velikosti (20 m a více):
jehličnany – smrk obecný, modřín sibiřský, jedle kavkazská, borovice lesní;
listnáč – bříza bradavičnatá, buk, anglický dub, vrba bílá, javor norský, lípa velkolistá, olše černá, topol bílý, topol černý, jasan ztepilý.
Stromy druhé velikosti (10-20 m):
jehličnany – kanadský smrk, japonský modřín, jedle balzámová, borovice pitsundská, tis obecný;
opadavý – bříza pýřitá, habr obecný, hrušeň obecná, vrba křehká, javor rolní, lípa malolistá, moruše bílá.
Stromy třetí velikosti (5-10 m):
jehličnany – virginský jalovec, vysoký jalovec, borovice Banks;
opadavý – kdoulovec obecný, javor tatarský, jeřáb ptačí, třešeň ptačí, jabloň sibiřská.
Vysoké keře (2-5 m):
jehličnany – skřítek cedrový, jalovec obecný;
opadavý – akát žlutý, euonymus evropský, hloh obecný, bez černý, bez červený, kalina obecná, javor ginnala, líska, angustifolia oleaster, šeřík obecný.
Keře střední výšky (1-2 m):
jehličnany – nízko rostoucí borovice horská;
opadavý – kdouloň japonská, dřišťál obecný, dřišťál ostrozubý, tavolník vrbový, rybíz zlatý.
Nízké keře (0,5-1 m):
jehličnany – kozácký jalovec;
opadavý – daphne vulgare (vlnovník obecný), deutzia graceica, merlík, mandloň nízký (stepní tráva, bobovník), spirála vroubkovaná, spirála japonská.
Vývoj šířky koruny u stromů (a keřů) je obvykle spojen s jejich růstem do výšky.
Stromy první velikosti mají široká koruna (průměr více než 10 m), například dub, javor norský, jasan; stromy druhé velikosti – středně velká koruna (průměr 5-10 m) – habr obecný, hrušeň obecná, javor polní; stromy třetí velikosti – úzká koruna (průměr 2-5 m) – jasan, třešeň ptačí, bobule jabloně.
U stromů, které dosahují velikostí první, druhé a třetí velikosti, jsou trpasličí formy mnohem menší velikosti, někdy nepřesahující výšku nízkých keřů.
Z tohoto pravidla však existují výjimky. Existují stromy první velikosti s úzkou pyramidální nebo sloupovitou korunou, například pyramidální topoly, pyramidální cypřiš, mající průměr koruny 2-3 m ve výšce 20-30 m. Zároveň některé nízké druhy stromy mají široce rozložitou korunu, jako stromy první velikosti. Takže například Albizia (akácie) Lankaran, která svou výškou patří ke stromům druhé a dokonce třetí velikosti, má velmi širokou korunu ve tvaru deštníku (u dospělých stromů až 10-15 m).
U keřů lze akceptovat následující průměry koruny: pro vysoké keře – 3-5 m nebo více, pro středně vysoké keře – 1-3 m, pro nízké keře – 0,5-1 m.
Mezi vysokými keři však existují druhy a formy s užšími korunami, než je u této skupiny uvedeno; zároveň u nízko rostoucích keřů polštářových a plazivých tvarů je průměr koruny někdy větší, než je uvedeno u vysokých keřů.
Ucelenější informace o velikostech dosahovaných různými druhy stromů a keřů v různých podmínkách růstu jsou uvedeny v části V „Systémový popis dřevin“.
Rychlost růstu dřevin
Rychlost růstu je velmi důležitou vlastností dřevin. Rychle rostoucí rostliny poskytují dříve dekorativní efekt a dříve vykazují ochranné vlastnosti.
Rychlé uzavírání korun také umožňuje dříve přestat ošetřovat půdu a tím snížit náklady na vytváření výsadeb
Rychle rostoucí dřeviny jsou ty, které v mládí rostou rychleji než ostatní.
Růst dřevin probíhá ve třech směrech: a) po výšce, b) po šířce (průměru) koruny a c) po tloušťce (průměru) kmene. Z nich se při posuzování rychlosti růstu dřeviny pro účely parkové výstavby obvykle zohledňuje pouze nárůst výšky. V určitých případech je však významný i nárůst tloušťky kmene (např. při výběru stromů do alejových výsadeb), stejně jako zvětšení šířky koruny (u jednotlivých exemplářů – „tasemnic“ – a u alejových výsadeb).
Rychlost růstu stromů do výšky je charakterizována velikostí ročního nárůstu délky stonku. Velikost tohoto nárůstu se u různých druhů dřevin velmi liší. Rychle rostoucí plemena mají přitom velký roční přírůstek postranních výhonů, u pomalu rostoucích je roční přírůstek výhonů mnohem menší.
Ale u všech druhů dřevin je pozorován obecný vzorec: v prvních letech vývoje stromu je roční přírůstek relativně malý, pak se zvyšuje, největší hodnoty dosahuje v určitém věku, pak postupně klesá; konečně ve stáří se růst stromů do výšky téměř zastavuje. Nejintenzivnější růst do výšky u většiny dřevin je pozorován mezi 10. a 20.-30. rokem.
Velikost ročního přírůstku stonku a výhonů v období intenzivního růstu stromu je objektivním ukazatelem rychlosti jeho růstu (za optimálních podmínek prostředí).
Množství ročního přírůstku stonku a postranních výhonků stejného druhu se velmi liší v závislosti na podmínkách prostředí: množství tepla, srážek a světla a kvalitě půdy. Například množství tepla určené geografickou šířkou místa růstu má následující vliv na velikost ročního přírůstku výhonků borovice lesní: ve středním pásmu naší země dosahuje největší velikosti ve 25 letech, dále na jih, například ve Voroněžské oblasti, v 15 letech a v severní zóně – ve 40 letech a později.
Pro praktické účely výstavby parku lze převzít následující klasifikaci dřevin (stromy a keře) podle rychlosti růstu do výšky, tedy podle průměrného ročního přírůstku v období nejintenzivnějšího růstu.
Klasifikace dřevin (stromy a keře) podle rychlosti růstu do výšky:
Velmi rychle rostoucí – s ročním přírůstkem až 2 m nebo více.
rychle rostoucí – s nárůstem až 1 m.
Mírný růst – s nárůstem až 0,5-0,6 m.
Pomalu rostoucí – s nárůstem až 0,25-0,3 m.
Velmi pomalu rostoucí – s nárůstem do 15 cm nebo méně.
Na základě dostupných výzkumů růstu dřevin v lesích a zahradách u nás můžeme provést následující rozdělení dřevin do skupin podle rychlosti růstu (ve skupinách jsou druhy seřazeny podle klesající rychlosti růstu).
velmi rychle rostoucí: eukalyptus, topol černý, topol pyramidální, topol berlínský, topol kanadský, topol balzámový, topol čínský, osika, vrba bílá, vrba babylonská, ailanthus, paulovnie, bříza bradavičnatá, akát bílý, akát medonosný, javor jasan, javor cukrový (k. stříbro).
rychle rostoucí: listnatý – ořešák černý, jasan obecný, ořech, jasan pennsylvánský, albizia (akát) Lankaran, katalpa velkolepá, moruše, maklura, akát stříbrný, platan, tulipán, sterculia, melie himálajská, jilm drsný (jilm), drobnolistý jilm, červený dub;
jehličnany – modřín evropský, modřín sibiřský, borovice Monterey, borovice lesní, list tisu, borovice vejmutovka, smrk ztepilý, cedr himálajský, ginkgo biloba.
mírný růst: listnatý – jilm hladký, jilm listnatý, javor norský, javor rolní, dub letní, dub zimní, aksamitník amurský, habr obecný, lípa malolistá, lípa velkolistá, lípa plstnatá (lípa stříbrná);
jehličnany – jedle colorado, jedle kavkazská, jedle sibiřská, smrk Engelmannův, túje západní, smrk pichlavý, jalovec virginský.
pomalu rostoucí: listnatý – hrušeň lesní, hrušeň, jabloň lesní, jabloň sibiřská, dub korkový, dub cesmínový, jahodník, divoká pistácie (keva tree), magnólie velkokvětá, mihelie nahnědlá;
jehličnany – cedrová borovice, libanonský cedr, orientální biota.
velmi pomalu rostoucí: opadavé – oliva evropská, cesmína, osmanthus, zimostráz stálezelený, zakrslé formy opadavých druhů;
jehličnany – skřítek cedrový, vysoký jalovec, bobule tisu, zakrslé formy jehličnanů.
velmi rychle rostoucí: karaganový strom (akácie žlutá), amorfa, černý bez, červený bez, falešný pomeranč, deutzia crenate, zlatice visící a další druhy stejného rodu, různé druhy hřebínků, spirea – jeřáb listnatý, kalina listová, Vangutta.
rychle rostoucí: líska obecná, zimolez tatarský, angustifolia olejná, javor tatarský, euonymus evropský, kalina obecná, rybíz červený (dřín červený), bolševník sibiřský (dřín sibiřský), laburnum (kotel zlatý), oleandr, oleastr ostnatý, rybíz zlatý.
středně rostoucí keře: jilm (ptelea), javor ginnala, scumpia, šeřík obecný, ibišek syrský (sléz syrský), citron trojlistý, vavřín třešňový, angustifolia phyllirea, euonymus japonský, Tobira pittosporum a pittosporum pestré, kdoule japonská, borovice nízká.
pomalu rostoucí: hloh obecný, granátové jablko, oskeruše, dřín, ptačí zob, rakytník, sběr, vavřín obecný, mahonie, jalovec obecný, jalovec kozák.
velmi pomalu rostoucí: zimostráz drobnolistý, vlčák obecný a další druhy tohoto rodu, euonymus malolistý japonský, keřovité formy tisu, všechny zakrslé keřovité formy listnatých i jehličnatých stromů.
Kromě tohoto obecného třídění dřevin podle rychlosti růstu může být praktický zájem o průměrnou výšku hlavních typů dřevin v různém věku.
Z výzkumných údajů je zřejmé, že u většiny plemen je nejintenzivnější růst pozorován v relativně mladém věku: u břízy – v 10-15 letech; pro osika – ve věku 20-30 let; v modřínu – ve věku 20-30 let; pro borovice lesní – ve věku 20-40 let; v dubu letním – ve 20-30 letech.
Hodnocení druhů podle rychlosti růstu je založeno na nárůstu výšky stromu v období jeho nejintenzivnějšího růstu.
Je však třeba mít na paměti, že plemena, která v mladém věku rostou pomalu, mohou v pozdějším věku přerůst rychleji rostoucí plemena, protože u nich se růst většinou zastaví dříve.
Růst koruny do šířky u většiny dřevin zaostává za růstem do výšky, ale pokračuje i po zastavení růstu do výšky.
Nejintenzivnější nárůst tloušťky kmene u dřevin se buď shoduje s obdobím nejintenzivnějšího nárůstu výšky, nebo častěji později a trvá déle.
Dlouhověkost dřevin
Životnost dřevin má při stavbě zahrad velký význam nejen z ekonomických, ale i estetických důvodů, protože staré, mohutně vyvinuté stromy mají větší dekorativní hodnotu než mladé.
Dřeviny mají nestejnou životnost. Rychle rostoucí druhy (topol, vrba, bříza) jsou obvykle méně odolné než pomalu rostoucí druhy (dub, lípa, javor norský).
Ale existují výjimky z tohoto pravidla. Platan, který je rychle rostoucí dřevinou, je tedy zároveň velmi odolný.
K rychle rostoucím a zároveň odolným druhům patří také jasan ztepilý a sekvojovec stálezelený.
Na základě trvanlivosti lze stromy a keře rozdělit do čtyř skupin (velmi odolné, trvanlivé, středně odolné, krátkodobé).
Podmínky prostředí mají velmi silný vliv na životnost stromů a keřů.
Trvanlivost zelených ploch se zvláště výrazně snižuje v nepříznivých městských podmínkách v důsledku znečištění ovzduší prachem, kouřem a škodlivými plyny, chudoby půdy na živiny a kontaminace škodlivými nečistotami, jakož i zhoršování vodního a vzdušného režimu půdy jako výsledkem jeho zhutnění a výstavby asfaltových vozovek nepropustných pro vodu a vzduch a betonových vozovek.
