Vztah mezi narcisem a obětí je klasický Karpmanův trojúhelník, jinými slovy kodependentní svazek, ve kterém jsou oba k sobě připoutáni. Pouze jeden je způsoben emoční nestabilitou a kritickým rozdílem mezi vnitřním a vnějším sebevědomím a druhý je vynucený, protože je potlačován tyranem. Z toho plyne otázka – jak se cítí narcista, když ho oběť přestane milovat?
Celou paletu pocitů lze rozdělit do dvou fází, z nichž každá se vyznačuje určitými obrannými reakcemi psychiky. Abyste porozuměli pocitům narcisty trochu lépe, měli byste analyzovat obě fáze a zjistit důvody jejich výskytu.
Tváří v tvář realitě
Narcista je typická osobnost se závažným rozdílem v sebeúctě. Ta vnitřní je dost vysoká, někdy hodně vysoká. Člověk je přesvědčen o své velikosti, upřímně věří v nadřazenost nad ostatními, nebo se na pozadí nadměrné kompenzace stal závislým na uznání, protože naléhavě potřebuje potvrzení svého stávajícího názoru na sebe.
Ve zkratce to zní takto: Jsem úžasný a zasloužím si to nejlepší. Rodiče možná vnutili tento druh myšlení; až na vzácné výjimky je to standardní model. Výsledkem je, že získáme jedince, který si sám sebe vysoce váží, je zaměřen na své zásluhy a je si dobře vědom svých vlastních „plusů“.
Vnější sebevědomí je kriticky nízké, protože zpětná vazba je ostře negativní. Vaše okolí si všimne vážných nedostatků a čas od času vyjadřuje názory, které se radikálně liší od přesvědčení narcisty.
To je střet s realitou, kdy někdo, kdo si je jistý svou velikostí, dostává zvenčí úplně jiné signály. V práci uvádějí, že jsou nevhodní pro práci, vztahy se nedaří, partneři neustále odmítají nebo brání své osobní hranice, nechtějí uctívat netalentovaného společníka.
Neúspěch se stává traumatizující událostí. Představte si, že jste dorazili do soutěže s absolutní jistotou svého vítězství. Dívejte se dolů na své protivníky, choďte jako páv se vztyčenou hlavou a zesměšňujte své okolí. Pak uslyšíte startovní hvizd a po minutě si uvědomíte, že na konci vlečete a nemůžete nikoho dohnat.
Šok, hrůza, zklamání, zoufalství. Tento proces bude mít silný dopad na psychiku, najednou zjistí, že její analýza se ukázala jako chybná a všechny informace o ní jsou nepravdivé. Okolí se bez vás snadno obejde, na vašem místě se snadno našel kvalifikovanější zaměstnanec, nic se nezastavilo ani nezlomilo. Navíc vaše nepřítomnost vedla k rozvoji. To bolí.
Analýza vlastní osobnosti a její hodnoty
Vzhledem k tomu, že rozpor mezi vnitřním a vnějším sebevědomím je příliš silný, je psychika nucena zmenšovat vzdálenost mezi nimi. V naprosté většině případů je sebeuvědomění přitahováno specificky k vnitřní sebeúctě, protože je vnímáno jako spolehlivější. Ale tady se narcisté hroutí.
To se děje podle úžasného principu. Jeden obranný mechanismus naráží na druhý. Vědomí se při posuzování osobnosti nejprve opírá o sebevědomí, které je nižší, v tomto případě o vnější. Ve stejnou chvíli se ale spouští další mechanismus – ochrana před vnějšími vlivy a obrana přesvědčení.
Kdybychom poslouchali každého, koho jsme potkali, velmi brzy bychom se stali otroky. Aby se to nestalo, naše psychika aktivně bojuje za vnitřní přesvědčení a vrhá všechny své zdroje na jejich ochranu. Ve výsledku máme logický, i když mylný závěr – okolí, které o mně mluví negativně, jsou nepřátelé. Všechny jejich fráze jsou pokusem mě ponížit, urazit, ublížit.
A v tuto chvíli se těžiště pozornosti přesouvá k vnitřnímu sebevědomí a všechny vnější signály jsou vnímány jako nepřátelské. Zde dostáváme emoci hněvu, která se stává hnací silou těla. Narcista začíná zoufalý boj a vydává se hledat oběť.
Vyhledání a potlačení oběti
Co v této fázi narcista potřebuje? Zdroj uznání. Ten, kdo dodá potřebné pocity a emoce, totiž nástroje ke zvýšení pocitu vlastní hodnoty. K tomu musí být oběť závislá a slabá. Bez tyrana nelze přežít a depresivní to musí nejen cítit, ale i vyslovit.
Jednoduše řečeno, existuje někdo, kdo není schopen přežít bez svého trýznitele. Jemu i všem ostatním říká, že narcistka je velmi chytrá, krásná, všemu rozumí, má zdroje, inteligenci, talenty, dovednosti. Dává vysoké hodnocení, které zachraňuje tyrana od pocitu méněcennosti a průměrnosti. Uznává jeho velikost.
V takové situaci se objevují dva typy obětí. První jsou všichni kolem vás, kteří jsou alespoň o něco úspěšnější než narcis. Jsou vystaveni devalvaci, kritice a výsměchu. Tahle není krásnější než já, jen měla sto operací a utratila miliardu za kosmetiku. Tenhle není o nic chytřejší, na svou pozici se dostal vlastně přes konexe. Tihle nejsou bohatší, jen ukradli peníze, to bych mohl udělat taky, ale takový nejsem!
Druhým je milovaný člověk dohnaný k závislosti. Obvykle se jedná o dítě nebo partnera v romantickém vztahu. Situace je zde kuriózní – oběti se dostává péče, náklonnosti a lásky, ale jen do té doby, než zakoktá o své soběstačnosti a nezávislosti.
Pokud se jedná o manžela, je povinen se zcela podřídit své ženě. Pokud se žena stane obětí, pak upadne pod vliv tyrana, nemá právo na vlastní názor, musí splnit očekávání, uznat své postavení pod manželem a nic proti tomu nenamítat.
Dítě musí být poslušné, plnit nesplněné sny rodiče, dodržovat všechny pokyny, zapomenout na svou identitu a nikdy neopustit významného dospělého. Je to rodič, kdo pro své dítě vybere druhou polovinu, vyhodnotí a dá souhlas. Pokud ne, pak budou muset děti vztah ukončit, jinak bude jejich čin vnímán jako zrada.
Oběť se přirozeně ve většině případů začne bránit. A to vede k tomu, že se narcista snaží dokázat svou důležitost. Boj začíná. Manžel je tedy připraven o to, co potřebuje, aby pochopil, jak moc potřebuje tyrana. Jde o to, upřímně dát paprsky do kol. Cíl je jediný – musí si uvědomit hodnotu, plazit se s omluvou a vrátit korunu na hlavu svého trýznitele.
Narcističtí rodiče potlačují individualitu svého dítěte, což ho činí bezmocným a slabým. Jakákoli vzdálenost bude vnímána jako zrada a hloupost. Tvoje žena tě nemiluje tolik jako já. Váš manžel vás jen využívá, ne jako já. Beze mě budeš ztracen, se mnou jsi žil jako v pohádce.
Mluvit negativně o sobě samém bude narcistovi připadat jako útok. To je jasně vidět na politických diktátorech, kteří prostě nemohou přežít protesty lidí. Jakékoli negativní hodnocení vyvolává hněv, protože narcista si je jistý, že jsem skvělý a všichni „normální“ lidé to vidí a zbytek jsou jen marginalizovaní lidé, kteří sní o tom, že mě urazí!
Narcistická matka se promění v hnusnou tchyni a tchyni. Romantické vztahy s takovými lidmi se stávají noční můrou s pravidelným emocionálním a dokonce i fyzickým týráním. Nástup narcisty k moci skončí totalitním režimem se zákazy, represemi a chudobou pro vlastní lidi. Je povinen spoléhat na tyrana a prosit o kousek chleba, aby znovu pocítil svou důležitost.
Místo toho celkem
Vše, co narcista cítí, když ho oběť přestane milovat, je vztek, vztek a nenávist. Z psychologického hlediska je design až nehorázně jednoduchý. Tyran si myslí, že je krásný, ale jeho okolí to odmítá přijmout a reálně posoudit jeho důležitost.
Psychika nedokáže unést tak těžký úder a nejprve hledá ty, kteří budou dávat opačné signály, tedy potvrdí velikost chudáka, a pak přechází k potlačování zdrojů negativních hodnocení. A není jich málo, protože průměrný člověk slyší chválu jen z lichotek.
To způsobuje hněv, který má za následek agresivní chování vůči těm, kteří narcistovi nadále připomínají skutečný stav věcí. Realita je pro takové lidi tak traumatizující, že jim nezbývá nic jiného, než bojovat o uznání. A nezáleží na tom, jaké metody používáte k tomu, abyste ze svého okolí dostali ta správná slova. Jsem skvělý a úžasný, s tímhle raději souhlaste, jinak se budu nucen bránit!
