Dobře si tu příhodu pamatuji. S chlapy jsme vylezli na náš oblíbený vysoký strom s tlustými větvemi, na kterých se dalo tak pohodlně sedět. Když jsme se usadili mezi hustým listím, začali jsme si povídat o tom a tom. Bylo uprostřed horkého léta, ve vzduchu létal otravný hmyz a lezl po větvích. Mimo jiné jsme si povídali o ušákech. Bylo jednomyslně rozhodnuto, že jsou jedním z nejnebezpečnějších hmyzu. Kolovaly pověsti, že když ušáci uviděli člověka, rychle se k němu rozběhli a vlezli mu do ucha, kde se prokousali bubínkem a pak dovnitř nakladli vajíčka. Pod dojmem jsme chvíli seděli mlčky. Na délku paže se dvě větve složitě proplétaly a plížily se jedna na druhou. Chtěl jsem se tam přesunout a natáhl jsem se k jedné z větví a posunul jsem ji blíž. Větev se pohnula a zpod ní rychle vylezly desítky ušáků, velkých i malých. Upřímně řečeno, nikdy jsem neskočil z tak velké výšky jako tenkrát. S křikem jsme utekli od stromu a už jsme se tam nevrátili. Nyní je na čase jednou provždy zjistit, zda je ušáček opravdu příšerný hmyz, který nenechá vaše ušní bubínky jedinou šanci?
Chcete-li odpovědět na tuto otázku, musíte zjistit, kde žije a klade vajíčka. Tento zdánlivě nepřátelský hmyz se ve skutečnosti nesnaží dostat k člověku, ale volí život na tichých a odlehlých vlhkých místech bez cizích zvuků, kde se mohou cítit bezpečně. Jako každý z nás, i ušáček miluje chutnou potravu, proto je vhodné, aby poblíž rostly ovocné stromy nebo kulturní rostliny. Je nepravděpodobné, že by vaše ucho vypadalo jako vysněný domov ušáků.
Ale co když zákeřný hmyz jednoduše naklade vajíčka do uší a rychle uteče? Samozřejmě, toto je fikce. Když ušáci vytvoří pár, najdou si domov nebo se zavrtají pár centimetrů do země a vytvoří noru. Na nejvzdálenějším konci svého nového domova naklade škrkavka vajíčka a pečlivě je hlídá (vědci provedli experimenty, kdy jeden z nich vejce specificky odstěhoval a starostliví rodiče je pak přesunuli zpět na jednu hromádku). Ucho po přečkání zimy vyžene samečka z nory a začne být strašně agresivní, vyžene z nory svůj oblíbený hmyz a odchází jen za potravou. Nakonec se z vajíček vynoří malí ušáci a po nějaké době opustí svůj domov.
Ukazuje se, že není vůbec potřeba, aby se ušáci usadili v lidském uchu, tím méně záměrně trhali bubínek. Možná se opravdu najde v uchu, ale jen když ho tam dáte jako první. Odkud se vzalo tak impozantní jméno „ušák“, které vedlo ke špatným myšlenkám? Možná k nám toto slovo přišlo z angličtiny. Earwig – přesně tak zní v angličtině jméno hrdinky příběhu. Ucho – ucho, paruka – paruka. Zdálo by se, co s tím má společného paruka? Ale zároveň je slovo paruka velmi podobné jinému anglickému slovu wing, které se překládá jako křídlo. Opravdu, když se podíváte na křídlo ušatce (ano, také létají), velmi připomíná ušní boltec.
Postupem času se slovo křídlo proměnilo v paruku a ušákovi se začal připisovat zvyk vlézt se do uší: pravděpodobně tyto myšlenky naznačoval hrozivý rozeklaný ocas.
Jak se ukazuje, ušáci nejsou tak impozantní hmyz. Skutečnou škodu mohou člověku způsobit pouze nepřímo, napadením ovocných stromů. Ale i kdybych o tom věděl jako dítě, stejně bych znovu vyskočil ze stromu a s křikem utekl – ušáci vypadají příliš hrozivě, rychle pohybují nohama a vyklenují rozeklané ocasy.
No, pár zajímavostí ze světa ušáků:
Samci mají dva penisy, každý delší než samotný ušáček. Jsou velmi křehké – druhý je potřeba v záloze.
Neškodnost ušatce se týká pouze lidského zdraví. Faktem je, že oblíbeným jídlem tohoto hmyzu jsou okvětní lístky. V noci uvolňují svá složená křídla a létají z keře do keře, přičemž za sebou nechávají zohavené hlavičky květů. Uchoví si nenechají ujít příležitost jíst ovoce. Zde však nejraději využívají výsledků práce svých „kolegů“ – ušáci zalezou do díry, kterou jim udělaly vosy, červi nebo ptáci, a dokončí započatou práci. Někdy ušáci do svého jídelníčku zařazují i drobný hmyz, což však nedává důvod je nazývat predátory, protože hlavní součástí jejich jídelníčku je vegetariánská strava.
Konec břicha ušatce je korunován mohutnými šavlovitými kleštěmi. Navenek vypadají jako impozantní smrtící zbraň. Nicméně není. Zkuste pod ně položit prst – ušáček ho jen lehce štípne. Toto „impozantní“ zařízení je ve skutečnosti velmi slabé. Kleště slouží ušákovi k přidržení jeho kořisti: ušák se jako gymnastka prohne napůl, takže kleště skončí před hlavou a fungují jako příbor. Ušák si navíc pomocí kleští pomáhá při kladení křídel. O tom stojí za to mluvit samostatně, protože proces skládání křídel ušáku je extrémně obtížný. Hmyz je „zabalí“ pod elytru jako padák a složí je do 40 vrstev! Obecně platí, že ušáci létají bez velkého lovu, ne náhodou je lidé vnímají výhradně jako lezoucí hmyz. V případě potřeby však ušák „rozbalí“ křídla a provede let, a to velmi neobvyklým způsobem. Zatímco většina hmyzu má za letu vodorovné tělo, uchopec ho drží v téměř svislé poloze, jako člověk při chůzi.
Ucho tráví den na nějakém odlehlém místě – pod kamenem, pařezem, prostě kusem dřeva – a teprve za soumraku vychází hledat potravu.
