Každá tableta obsahuje: účinnou látku: chloramfenikol – 250 mg a 500 mg; pomocné látky – bramborový škrob, nízkomolekulární lékařský polyvinylpyrrolidon, stearát vápenatý.

Farmakodynamika

Širokospektrální antibiotikum. Mechanismus antimikrobiálního účinku je spojen s porušením syntézy mikrobiálních proteinů. Levomycetin je účinný proti mnoha grampozitivním kokům (stafylokoky, streptokoky, pneumokoky, enterokoky), bakteriím (E. psitakóza, inguinální lymfogranulomatóza atd.); účinný proti kmenům odolným vůči penicilinu, streptomycinu a sulfonamidům. Slabě aktivní proti acidorezistentním bakteriím, Pseudomonas aeruginosa, klostridiím a prvokům. Rezistence mikroorganismů na chloramfenikol se vyvíjí poměrně pomalu.

Farmakokinetika

Při perorálním podání se rychle vstřebává do trávicího traktu, maximální koncentrace v krevní plazmě je dosaženo po 2-3 hodinách, terapeutická koncentrace je udržována po dobu 4-5 hodin, biologická dostupnost je 75-90%. Jeho největší koncentrace se tvoří v játrech a ledvinách. Až 30 % podané dávky se nachází ve žluči. Cmax v mozkomíšním moku je stanovena 4-5 hodin po jednorázovém perorálním podání a může dosáhnout 21-50 % Cmax v plazmě bez zánětu mozkových blan a 45-89 % v přítomnosti zánětu mozkových blan. Prochází placentární bariérou, koncentrace v krevním séru plodu mohou být 30-80 % koncentrací v krvi matky. Přechází do mateřského mléka. Hlavní množství (90 %) se metabolizuje v játrech. Ve střevě se vlivem střevních bakterií hydrolyzuje za vzniku neaktivních metabolitů. Vylučuje se do 24 hodin ledvinami – 90 % (glomerulární filtrací – 5–10 % nezměněno, tubulární sekrecí ve formě neaktivních metabolitů – 80 %), střevy – 1–3 %. T1/2 u dospělých – 1.5-3.5 hodiny, s poruchou funkce ledvin – 3-11 hodin T1/2 u dětí od 1 měsíce do 16 let – 3-6.5 hodiny, u novorozenců od 1 do 2 dnů – 24 hodin a více (zejména se liší u dětí s nízkou porodní hmotností), 10-16 dní – 10 hod. Slabě se vylučuje při hemodialýze.

Indikace

Indikace k použití: infekční a zánětlivá onemocnění způsobená mikroorganismy citlivými na chloramfenikol, včetně: tyfus, tyfus, paratyfus, černý kašel, chlamydie, meningitida, mozkový absces, sepse, brucelóza, tularémie, černý kašel, úplavice, pneumonie různé etiologie, kapavka , rickettsióza a aktinomykóza, trachom.

Návod k použití a dávkování: perorálně, 30 minut před jídlem. U dospělých je jednotlivá dávka 250–500 mg, denní dávka je 2000 mg. Ve zvláště závažných případech (tyfus, zánět pobřišnice atd.) lze lék předepsat v dávce 4000 mg denně (pod přísným lékařským dohledem a sledováním stavu krve a ledvin).

Denní dávka je rozdělena do 3–4 dávek.

Pro děti do 3 let je jedna dávka 10-15 mg/kg, od 3 do 8 let – 150-200 mg, nad 8 let – 200-300 mg, užívaná 3-4krát denně.

Kontraindikace

Hypersenzitivita, suprese krvetvorby kostní dřeně, akutní intermitentní porfyrie, deficit glukózo-6-fosfátdehydrogenázy, selhání jater a/nebo ledvin, těhotenství, kojení, přecitlivělost na chloramfenikol. S opatrností. Novorozenecké období (do 4 týdnů) a rané dětství.

Vlastnosti použití: při perorálním podání je nutné pravidelně sledovat obraz periferní krve.

Dávkování a podávání

Levomycetin je předepsán perorálně 30 minut před jídlem (v případě nevolnosti a zvracení – hodinu po jídle).

ČTĚTE VÍCE
Jaké jsou příznivé dny pro výsadbu zelí?

U dospělých předepište 250-500 mg 3-4krát denně; denní dávka – 2 g. Ve zvláště závažných případech (tyfus apod.) se chloramfenikol předepisuje v dávce do 4 g denně (maximální denní dávka) za přísného sledování krevního stavu a funkce jater a ledvin; Denní dávka je rozdělena do 3-4 dávek.

Jedna dávka pro děti od 3 do 8 let je 125 mg, pro děti od 8 let – 250 mg, frekvence dávkování je 3-4krát denně.

Průběh léčby přípravkem Levomycetin je 7-10 dní. Dle indikací, při dobré snášenlivosti a beze změn ve složení periferní krve je možné léčbu prodloužit na 2 týdny.

děti

Tato léková forma Levomycetinu se nepoužívá u dětí mladších 3 let. K léčbě dětí starších 3 let by měl být Levomycetin předepisován s extrémní opatrností a pouze při absenci alternativní léčby.

Nežádoucí účinky

Z trávicího systému: dyspepsie, nevolnost, zvracení (pravděpodobnost vývoje je snížena při užívání 1 hodinu po jídle), průjem, podráždění ústní sliznice a hltanu, dysbakterióza (potlačení normální mikroflóry).

Z hematopoetických orgánů: retikulocytopenie, leukopenie, granulocytopenie, trombocytopenie, erytrocytopenie; zřídka – aplastická anémie, agranulocytóza.

Z nervového systému: psychomotorické poruchy, deprese, zmatenost, periferní neuritida, oční neuritida, zrakové a sluchové halucinace, snížená zraková a sluchová ostrost, bolest hlavy. Alergické reakce: kožní vyrážka, angioedém.

Jiné: sekundární mykotická infekce, kolaps (u dětí do 1 roku).

Nadměrná dávka

Symptomy: „grey syndrom“ (kardiovaskulární syndrom) u nedonošených a novorozenců při léčbě vysokými dávkami (příčinou vývoje je akumulace chloramfenikolu v důsledku nezralosti jaterních enzymů a jeho přímý toxický účinek na myokard) – modrošedá kůže barva, nízká tělesná teplota, nepravidelné dýchání, nedostatek reakcí, kardiovaskulární selhání. Úmrtnost je až 40 %. Léčba: hemosorpce, symptomatická terapie.

Interakce

Potlačuje enzymatický systém cytochromu P450, proto při současném použití s ​​fenobarbitalem, fenytoinem a nepřímými antikoagulancii je pozorováno oslabení metabolismu těchto léků, pomalejší eliminace a zvýšení jejich koncentrace v plazmě. Snižuje antibakteriální účinek penicilinů a cefalosporinů. Při současném použití s ​​erythromycinem, klindamycinem, linkomycinem je pozorováno vzájemné oslabení účinku vzhledem k tomu, že chloramfenikol může tyto léky vytěsnit z navázaného stavu nebo zabránit jejich vazbě na 50S podjednotku bakteriálních ribozomů. Současné podávání s léky inhibujícími hematopoézu (sulfonamidy, cytostatika), ovlivňujícími metabolismus v játrech, s radioterapií zvyšuje riziko nežádoucích účinků. Při předepisování s perorálními hypoglykemickými léky je pozorováno zvýšení jejich účinku (v důsledku potlačení metabolismu v játrech a zvýšení jejich koncentrace v plazmě). Myelotoxické léky zvyšují projevy hematotoxicity léku.

Podmínky ukládání

Skladujte v původním obalu při teplotě do 25°C. Uchovávejte mimo dosah dětí.
Doba použitelnosti: 5 let.

širokospektrální antimikrobiální činidlo. Působí proti mnoha grampozitivním a gramnegativním mikroorganismům, patogenům hnisavých infekcí, břišnímu tyfu, úplavici, meningokokové infekci, bakteriím hemophilus influenzae, brucele, rickettsii, chlamydiím, spirochetám. Slabě aktivní proti acidorezistentním bakteriím, Pseudomonas aeruginosa, klostridiím a prvokům. V normálních dávkách působí bakteriostaticky.
Mechanismus účinku Levomycetinu je způsoben porušením syntézy proteinů v mikrobiálních buňkách. Léková rezistence k léku se vyvíjí relativně pomalu a zpravidla se nevyskytuje zkřížená rezistence s jinými chemoterapeutiky.
Levomycetin se po perorálním podání rychle vstřebává. Maximální koncentrace v krevní plazmě je dosaženo po 2–3 hodinách a terapeutická koncentrace zůstává 4–5 hodin po jednorázové dávce. Levomycetin dobře proniká do orgánů, tkání a biologických tekutin těla přes BBB a hematoplacentární bariéru; přechází do mateřského mléka. Při perorálním podání se terapeutické koncentrace léčiva vytvoří ve sklivci, rohovce, duhovce a komorové vodě oka (levomycetin neproniká do čočky). Droga se vylučuje hlavně močí, hlavně ve formě neaktivních metabolitů, a částečně žlučí a stolicí. Ve střevě se levomycetin pod vlivem střevních bakterií hydrolyzuje za vzniku neaktivních metabolitů.

ČTĚTE VÍCE
Jak transplantovat Dracaena Marginata z obchodu?

Indikace Levomycetin

břišní tyfus, paratyfus, generalizované formy salmonelózy, brucelóza, tularémie, meningitida, rickettsióza, chlamydie.
Pro infekční procesy jiné etiologie způsobené patogeny citlivými na účinek Levomycetinu se lék používá v případě neúčinnosti nebo intolerance jiných chemoterapeutických látek.

Aplikace Levomycetinu

perorálně 30 minut před jídlem (v případě nevolnosti a zvracení – 1 hodinu po jídle). Jednotlivá dávka pro dospělé je 0,25–0,5 g, denní dávka je 2 g. Denní dávka se rozděluje do 3–4 dávek. Ve zvláště závažných případech je možné předepsat Levomycetin v dávce až 4 g/den (ve 3-4 dávkách) s přísným sledováním složení periferní krve a renálních funkcí.
Jedna dávka léku pro děti do 3 let je 10-15 mg na 1 kg tělesné hmotnosti, od 3 do 8 let – 0,15-0,2 g, nad 8 let – 0,2-0,3 g. Multiplicitní příjem – 3- 4x denně.
Délka léčby Levomycytinem je 7–10 dní. Dle indikací, při dobré toleranci a beze změn v krvetvorném systému, je možné prodloužit kúru o 2 měsíce.

Kontraindikace

inhibice krvetvorby, přecitlivělost na lék, kožní onemocnění (lupénka, ekzémy, mykózy), těhotenství. Lék není předepisován novorozencům. Levomycetin by se neměl používat pro akutní respirační onemocnění, bolest v krku a pro profylaktické účely.

Nežádoucí účinky

granulocytopenie, retikulocytopenie, snížení počtu červených krvinek a hladiny hemoglobinu jsou možné (tyto jevy jsou obvykle reverzibilní a zmizí po vysazení léku), aplastická anémie (v některých případech); psychomotorické poruchy, zmatenost, zrakové a sluchové halucinace, snížený sluch a zraková ostrost; dyspepsie (nevolnost, zvracení, průjem); alergické reakce ve formě kožní vyrážky, dermatitidy, které zpravidla zmizí po vysazení léku; potlačení střevní mikroflóry, dysbióza, sekundární plísňové infekce; u dětí mladších 1 roku se může v některých případech rozvinout kardiovaskulární kolaps.

Zvláštní instrukce

Léčba přípravkem Levomycetin by měla být prováděna pod kontrolou krevních testů a funkčního stavu jater a ledvin.
Je nepřijatelné bezdůvodně předepisovat Levomycetin a používat jej při mírných formách infekčních procesů, zejména v pediatrické praxi.

Interakce

Levomycetin by neměl být předepisován společně s léky, které inhibují hematopoézu (sulfonamidy, deriváty pyrazolonu, cytostatika). Vzhledem k možným změnám v metabolismu řady léků se Levomycetin nedoporučuje používat v kombinaci s fenytoinem, tolbutamidem, barbituráty a nepřímými antikoagulancii.

Podmínky skladování

na suchém místě, chráněném před světlem, při pokojové teplotě.

ČTĚTE VÍCE
Kdy odstranit kryt z jahod po zimě?

Aktuální informace

Levomycetin obsahuje jako účinnou látku bakteriostatické antibiotikum chloramfenikol. Podle klasifikace ATC patří Levomycetin k antibakteriálním lékům, do skupiny amfenikolů. Má široké spektrum účinku a ve vysokých koncentracích může vykazovat bakteriostatický účinek. Molekula chloramfenikolu je hydrofobní. Mechanismus účinku léku je vysvětlen jeho schopností pronikat bakteriální buněčnou membránou a vytvářet reverzibilní vazbu s 50S ribozomální podjednotkou v posledně uvedené. To vede k narušení biosyntézy bílkovin v bakteriální buňce, narušení procesů dělení a následně k její smrti.

Levomycetin: druhý život?

Chloramfenikol byl poprvé syntetizován v roce 1947 z kultury Streptomyces venezuelae (Marcus R. et al., 1951). Do lékařské praxe byl zaveden v roce 1948, ale již v roce 1954 doporučila Americká lékařská asociace omezit indikace pro jeho použití a nahradit je pouze léčbou břišního tyfu rezistentního vůči jiným typům terapie. Toto rozhodnutí bylo způsobeno zprávami o případech aplastické anémie způsobené užíváním léku. A ačkoli o několik let později bylo zjištěno, že případy aplastické anémie způsobené chloramfenikolem jsou poměrně vzácné, ztratila na mnoho let svůj význam (Wallerstein RO, 1962).
V současné době se v důsledku nárůstu antimikrobiální rezistence obnovuje zájem o staré léky, které byly zapomenuty kvůli jejich toxickým vedlejším účinkům. Jedním takovým lékem je chloramfenikol.
Izraelští vědci hodnotili účinnost použití a výskyt nežádoucích účinků chloramfenikolu v izraelských nemocnicích. Tato studie byla svou povahou národní a zahrnovala všechny nemocnice v Izraeli.
V důsledku toho bylo zaznamenáno, že chloramfenikol byl předepisován v 83,3 % nemocnic především k léčbě aspirační pneumonie. 88,9 % lékařů, kteří se průzkumu zúčastnili, se domnívá, že v éře rostoucí antibiotické rezistence je místo pro použití chloramfenikolu k léčbě pacientů. Bakteriální citlivost na chloramfenikol byla rutinně hodnocena ve 44,4 % nemocnic, přičemž vysoká míra citlivosti byla zjištěna u grampozitivních i gramnegativních bakterií. Podle získaných údajů se v souvislosti se zvyšující se antibiotickou rezistencí mnoho izraelských specialistů na infekční onemocnění domnívá, že chloramfenikol hraje důležitou roli v léčbě infekcí dýchacích cest a dalších infekcí u hospitalizovaných pacientů (Nitzan O. et al., 2015).
Výskyt methicilin-rezistentní infekce Staphylococcus aureus (MRSA) se v posledních několika desetiletích dramaticky zvýšil. Infekce MRSA vedou ke komplikacím onemocnění a zvýšené úmrtnosti.
Chloramfenikol je známé širokospektré bakteriostatické antibiotikum, ale pro svou hydrofobnost, špatnou penetraci kůží, rychlou degradaci a toxicitu se v posledních letech používá jen zřídka. Zároveň bylo prokázáno, že starší antibiotika, jako je chloramfenikol, zůstala aktivní proti velkému počtu v současnosti běžných rezistentních bakteriálních izolátů, včetně MRSA, kvůli omezenému používání v minulosti (Kalita S. et al., 2015).
Byla také provedena studie s cílem vyhodnotit citlivost izolátů Enterobacteriaceae a Streptococcus pneumoniae na chloramfenikol a porovnat ji s citlivostí na amoxicilin-klavulanát. Výsledky odhalily, že ze 413 izolátů Enterobacteriaceae bylo 182 (44,1 %) rezistentních na amoxicilin-klavulanát, ale pouze 76 (18,4 %) bylo rezistentních na chloramfenikol. Ze 189 izolátů S. pneumoniae byly 4 (2,1 %) vysoce rezistentní na penicilin a 73 (38,8 %) bylo částečně rezistentních, zatímco pouze 2 (1,1 %) byly rezistentní na chloramfenikol. Došlo se tedy k závěru, že dnes, v období zvyšující se rezistence vůči mnoha široce používaným moderním antibiotikům, může chloramfenikol hrát důležitou roli v léčbě abdominálních infekcí a infekcí dýchacích cest (Nitzan O. et al., 2010).
Rezistence patogenních bakterií vůči chloramfenikolu se vyvíjí poměrně pomalu. Zároveň lze pozorovat vysokou úroveň rezistence na toto antibiotikum v zemích, kde bylo v minulosti široce předepisováno, jako je Vietnam. Byly provedeny studie, v jejichž důsledku bylo zjištěno, že v Africe dochází ke zvýšení úrovně rezistence vůči tomuto léku (Tondella M.-LC et al., 2001).

ČTĚTE VÍCE
Je možné postřikovat kaktusy peroxidem vodíku?

Vlastnosti použití Levomycetinu

Lék se doporučuje k léčbě závažných infekcí, které jsou necitlivé na jiné antibakteriální léky nebo v případě kontraindikací k použití jiných léků. Levomycetin se rychle vstřebává z gastrointestinálního traktu a vyznačuje se vysokou biologickou dostupností při perorálním podání – 80 %. Zároveň dobře proniká do všech tkání a tekutin těla a přes BBB. Doporučuje se užívat lék 3–4krát denně, protože jeho T½ – 1,5–3,5 hod. Terapeutická koncentrace léčiva se udržuje po dobu 4–5 hodin po podání.
Chloramfenikol ve vysokých koncentracích může mít baktericidní účinek proti Haemophilus influenzae, Streptococcus pneumoniae a Neisseria meningitidis. Jeho působení je bakteriostatické proti gramnegativním bacilům z čeledi Enterobacteriaceae a Staphylococcus aureus. Osvědčil se při léčbě bakteriální meningitidy způsobené těmi patogenními bakteriemi, proti kterým je v terapeutických koncentracích baktericidní. Protože fagocytóza leukocytů je v subarachnoidálním prostoru neúčinná, má se za to, že baktericidní aktivita antibiotika v mozkomíšním moku je důležitá pro účinnou léčbu bakteriální meningitidy. To znamená, že při výběru optimálního léku je třeba mít na paměti, že chloramfenikol nemá baktericidní účinek proti gramnegativním enterobakteriím (Rahal JJJr., Simberkoff MS, 1979).
Nejzajímavější potenciální vedlejší účinky léku jsou aplastická anémie, útlum kostní dřeně a šedý syndrom.
Negativní vliv chloramfenikolu na erytropoézu přitom podle některých vědců nelze považovat za vedlejší účinek, jde o jeden z farmakologických účinků léku. Pacienti s chronickým onemocněním jater a anémií jsou vystaveni vyššímu riziku inhibice erytropoézy. Kromě toho jsou vysoce ohroženi kojenci, a proto se lék nedoporučuje používat u dětí do 3 let, pokud není dostupná alternativní léčba.
Pokud je aplastická anémie vzácným vedlejším účinkem, pak je poměrně často pozorována reverzibilní inhibice erytropoézy při užívání tohoto léku. V tomto případě je laboratorně stanoveno zvýšení hladiny sérového železa a snížení hladiny retikulocytů (Wallerstein RO, 1962).
Opakované cykly léčby chloramfenikolem s sebou nesou další riziko nežádoucích účinků (Willcox PH, 1967).
Aby se zabránilo tlumivému účinku na erytropoézu, doporučuje se neužívat lék déle než 7 dní, nepřekračovat dávku 30 mg/kg tělesné hmotnosti a provádět dynamické sledování klinického krevního testu.
Časté je také lokální použití chloramfenikolu ve formě očních kapek. Oproti jiným lékům má řadu výhod, mezi něž patří přijatelná cena, široká škála citlivých mikroorganismů a nízké procento jejich rezistence, dobrá absorpce léku oční tkání, málokdy lék způsobí poškození rohovky nebo spojivky. Riziko rozvoje poruch erytropoézy při lokálním použití tohoto antibakteriálního přípravku je minimální. Zároveň se i při lokálním použití doporučuje provádět terapii v krátkých cyklech (Mulla RJ et al., 1995). Podle některých vědců by se chloramfenikol měl vyhýbat pacientům s onemocněním krve v anamnéze (Mulla RJ et al., 1995).
Podle publikovaných údajů je riziko rozvoje aplastické anémie při perorálním užívání chloramfenikolu 1:30 000–1:50 000 (Mulla RJ et al., 1995). Riziko rozvoje smrtelné aplastické anémie je přitom méně než 1 : 120 000 případů užívání léku a podle některých odhadů 1 : 225 000. Pro srovnání výskyt nežádoucích účinků vedoucích k úmrtí při užívání penicilinu je 1: 93 000 (Willcox PH, 1967). Riziko závažné hematologické toxicity při léčbě chloramfenikolem ve formě očních kapek je podle studií 3: 442 543. Riziko inhibice krvetvorby při jejich použití je tedy nízké a vzhledem k účinnosti a dostupné ceně tohoto léku, lze jej doporučit pro použití v oftalmologii (Lancaster T et al., 1998).
Pokud se acetaminofen a chloramfenikol užívají v kombinaci, eliminace chloramfenikolu je narušena, pravděpodobně kvůli kompetitivnímu metabolismu těchto léků. Při použití v kombinaci T½ chloramfenikol je 18–24 hodin místo 2–3 hodin (Buchanan N., Moodley GP, 1979).
V literatuře je popsán případ rozvoje oční neuritidy v důsledku samoléčby prostatitidy vysokými dávkami chloramfenikolu (Fung AT et al., 2011).

ČTĚTE VÍCE
Jak doma uchovávat mladé víno?

Závěr

S rostoucí antimikrobiální rezistencí se obnovil zájem o dlouhodobě zavedená léčiva. Levomycetin se používá u mnoha závažných infekcí, včetně břišního tyfu a paratyfu, salmonelózy a úplavice. Díky své schopnosti pronikat do BBB se úspěšně používá při léčbě bakteriální meningitidy. Lék lze použít k léčbě infekčních a zánětlivých onemocnění, jako je tularémie, yersinióza, rickettsióza, chlamydie, cholecystitida a cholangitida atd. Je třeba mít na paměti, že použití vysokých dávek a dlouhé léčebné kúry chloramfenikolu s sebou nese potenciální riziko rozvoje aplastická anémie (Gardner FH, 1991). Vzhledem k potenciální toxicitě léku a jeho možným nežádoucím reakcím z krevního systému by měl být lék předepsán, pokud jsou jiné antibakteriální léky neúčinné. Pacienti užívající tento lék by měli být informováni o možném rozvoji inhibice erytropoézy. Jedná se především o bledost kůže a viditelných sliznic, bolesti v krku, zvýšenou tělesnou teplotu, krvácení z nosu, krvácení z dásní, krevní výrony na kůži, neobvyklou únavu a celkovou slabost. Pokud se takové příznaky objeví, pacient by se měl okamžitě poradit s lékařem, aby provedl krevní test a upravil léčbu. Měli byste také okamžitě vyhledat lékaře a přestat užívat lék, pokud se rozvinou příznaky poškození nervového systému, jako jsou poruchy vidění, sluchu a chuti, výskyt zrakových nebo sluchových halucinací, poruchy vědomí a chůze.