Neexistuje žádný obecný znak nebo metoda, jak by se dala rozlišit jedovatá houba od jedlé. V praxi známé „recepty“ pro identifikaci a neutralizaci jedovatých hub jsou chybné a mohou vést k těžké až smrtelné otravě. Podívejme se na nejčastější z nich.
1. „Larvy hmyzu („červi“) a slimáci nejedí jedovaté houby.“ To je mylný a hlavně nebezpečný názor, protože postiženy jsou i prudce jedovaté houby, což se nedá říci například o tak dobré jedlé houbě, jako je liška žlutá.
2. „Hlávky cibule nebo česneku zhnědnou, pokud se vaří s houbami, mezi nimiž je alespoň jedna jedovatá houba.“ Ve skutečnosti mohou jedovaté i jedlé houby zhnědnout cibuli a česnek, pokud obsahují enzym tyrosinázu, který se nachází v mnoha druzích hub. Pokud není tyrosináza, hnědnutí nenastane a houba může být jedovatá.
3. “Pokud stříbrná lžička nebo mince vložená do pánve při vaření hub ztmavne, znamená to, že jsou mezi nimi jedovaté houby.” Musíte vědět, že stříbrné předměty tmavnou pod vlivem určitých skupin aminokyselin obsažených v různých druzích hub. V důsledku toho je ztmavnutí stříbra ovlivněno pouze absencí těchto aminokyselin v houbě.
4. “Všechny houby s příjemnou chutí jsou jedlé.” Existuje řada jedovatých hub s příjemnou chutí. Chuťově příjemné nebo bez větší chuti jsou například smrtelně jedovatá muchomůrka, prudce jedovatá entoloma, muchovník panter a muchomůrka červená.
5. “Všechny houby s růžovými pláty jsou jedlé.” Je známo, že žampiony jako dobrá jedlá houba mají ve zralém stavu růžové plotny. Existují také jedovaté houby s růžovými deskami, jako je jedovatý entolom a žlutý žampion.
6. “Jedovaté houby srážejí mléko.” Ke srážení mléka dochází u těch druhů hub, které obsahují významné množství kyselin nebo enzymu, jako je pepsin. Bohatý obsah těchto látek najdeme v některých druzích jak jedovatých, tak jedlých hub.
7. “Jedovaté houby mají nepříjemný zápach.” Nepříjemně zapáchají jen některé jedovaté houby, např. muchovník jarní, muchomůrka, žampion žlutý. Jiné mají příjemnou vůni nebo žádnou zvláštní vůni.
8. “Všechny houby nejsou v mládí jedovaté.” Jedovaté houby jsou nebezpečné v každém věku, tedy i v mladém věku.
9. “Jedovaté houby rostou pouze v lesích, ale nenacházejí se na loukách, polích a jiných otevřených místech.” Tento názor je také zcela nepodložený. Na území Krasnodar jsou známy případy otravy houbami sbíranými mimo les.
10. Pokud dužina houby po rozbití zmodrá, zrůžoví, zčervená nebo získá jinou barvu, pak je mnozí houbaři považují za jedovaté. Musíte vědět, že řada rozšířených jedlých hub při lámání rychle mění barvu a některé i při stlačení prstem na plodnici, např.: modřinka, habr (obyčejný i kropenatý), královský (luxusní) hřib – zmodrá , habr se zbarví do fialovorůžové , pak se setmí.
Z jedovatých hub dužina žampionu na přelomu žloutne a dužina satanské houby zčervená. Tyto druhy (zejména hřib satanský) se v našich končinách často vyskytují. V poslední době se v literatuře objevují náznaky, že houba satanská není jedovatá, ale to vyžaduje další ověření.
11. Existuje názor, že jedovaté houby lze zneškodnit, pokud je uvaříme ve slané vodě s octem. Některé podmíněně jedlé houby jsou skutečně jedovaté bez varu, ale pokud se uvaří v osolené vodě a vývar se scedí, snědí se. Patří mezi ně struny a další podmíněně jedlé houby. Ale je třeba si uvědomit, že žádná léčebná metoda nezneškodní smrtelně jedovatou muchomůrku a některé další.
Abyste se vyhnuli otravě houbami, musíte jedovaté houby dobře znát podle jejich morfologických vlastností. Tato kniha vám je pomůže rozpoznat (identifikátor, seznam jedovatých hub níže, popisy a obrázky).
Musíte dodržovat pravidlo: nepoužívejte k jídlu neznámou houbu, protože může být jedovatá.
Seznam jedovatých a podmíněně jedlých hub v regionu Krasnodar.
1 Potápka bledá je smrtelně jedovatá.
Samozřejmě s ohledem na toxicitu hub je zde třeba dodržovat pravidlo „pokud si nejste jisti, neberte to“. Proč někteří houbaři přidávají při vaření hub cibuli nebo česnek? Tímto způsobem chce mnoho hospodyněk testovat houby na toxicitu. Pokud cibule nebo česnek změnily barvu na modrou nebo hnědou, znamená to, že houbu považují za jedovatou. Je však vědecky dokázáno, že hnědnutí cibule nebo česneku způsobuje enzym tyrosináza, který může být přítomen v jakýchkoli houbách, včetně jedlých.
Stanovení poživatelnosti hub pomocí cibule nebo česneku tedy není nic jiného než mýtus.
Také mnoho hospodyněk ponoří do vývaru stříbrnou lžičku nebo minci. Pokud jsou na pánvi jedovaté houby, zčernají. Pravda: Zmatnění stříbrných předmětů je chemická reakce na aminokyseliny obsahující síru, jejímž výsledkem je vznik černého sulfidu stříbrného. Takové aminokyseliny se nacházejí v jedlých i jedovatých houbách.
Mimochodem, vědci doporučují nedůvěřovat těmto metodám, protože existují jedovaté houby, které při vaření s cibulí nebo stříbrem nemění svou barvu, protože neobsahují aminokyseliny obsahující síru.
Autor: Světlana Protasová Editor internetových zdrojů
Související novinky:
