Abstrakt vědeckého článku o zemědělství, lesnictví, rybolovu, autor vědecké práce — Monina Sofya Sergeevna, Kartashova Natalia Michajlovna, Cheprasova Anna Alexandrovna, Parfenova Natalya Vladimirovna
Tento článek pojednává o různých plevelech, jejich ekologických a morfologických vlastnostech. Studoval metody, jak se s nimi vypořádat.
i Už vás nebaví bannery? Reklamu můžete vždy vypnout.
Podobná témata vědeckých prací o zemědělství, lesnictví, rybářství
Vliv nálevu starček na nejdůležitější zemědělské plodiny
Předpověď škodlivosti karanténních plevelů v oblasti Amur na rok 2013
Druhové složení plevelů na porostech jarní pšenice
Plevel Ambrosia artemisiifolia v plodinách slunečnice
POSOUZENÍ ÚČINNOSTI PŮDNÍCH HERBICIDU PŘI osevu SÓJOVÝCH
i Nemůžete najít, co potřebujete? Vyzkoušejte službu výběru literatury.
i Už vás nebaví bannery? Reklamu můžete vždy vypnout.
METODY KONTROLY Plevele
Tento článek pojednává o různých plevelech, jejich ekologických a morfologických vlastnostech. Byly studovány způsoby boje proti nim.
Výzkumný dokument o kontrole plevele
Monina Sofya Sergejevna, VGMU im. HH Burdenko, Voroněž Monina Sofya Sergeevna, VSMU pojmenovaná po NN Burdenko
Kartashova Natalia Michajlovna,
Profesor katedry biologie VSMU pojmenovaný po V.I. HH Burdenko, Voronezh Kartashova Natalia Mikhailovna, VSMU pojmenovaná po NN Burdenko, Voroněž
Cheprasova Anna Alexandrovna,
Asistentka katedry biologie VSMU pojmenovaná po V.I. HH Burdenko, Voroněž Cheprasova Anna Alexandrovna, VSMU pojmenovaná po NN Burdenko, Voroněž
Parfenova Natalya Vladimirovna,
docent, Katedra biologie VSMU pojmenovaná po V.I. HH Burdenko, Voroněž Parfenova Natalya Vladimirovna, VSMU pojmenovaná po NN Burdenko, Voroněž
METODY KONTROLY Plevele
Abstrakt: Tento článek pojednává o různých plevelech, jejich ekologických a morfologických vlastnostech. Studoval metody, jak se s nimi vypořádat.
Abstrakt: Tento článek pojednává o různých plevelech, jejich ekologických a morfologických vlastnostech. Byly studovány způsoby boje proti nim.
Klíčová slova: plevele, herbicidy, kulturní rostliny
Klíčová slova: plevele, herbicidy, kulturní rostliny
Na Zemi existuje více než 300 tisíc druhů rostlin, z toho přibližně 30 tisíc jsou plevele. Více než 1800 druhů působí velké škody na lidské výrobní činnosti, nejnebezpečnější je 120 druhů plevelů [4].
Biologické vlastnosti plevelů: vysoká produktivita semen a klíčivost – od 40000 2000000 semen u ambrózie (Ambrosia L.) do 40 1 XNUMX semen u amaranthus L.; různé způsoby distribuce – větrem, vodou, ptáky, hmyzem, zvířaty, lidmi; vysoká životaschopnost – semena mohou zůstat životaschopná až XNUMX let nebo déle, aniž by ztratila své vlastnosti i po průchodu gastrointestinálním traktem zvířete; nenáročnost na podmínky pěstování – plevele jsou odolnější vůči suchu, mrazu, mohou růst i na neúrodných půdách [XNUMX].
Úrodné ztráty u nás od plevelů jsou velmi výrazné. K poklesu výnosu dochází v důsledku toho, že plevel odebírá pěstovaným rostlinám značné množství vody, živin a světla. Plevel je v růstu mnohem napřed před kulturními rostlinami, v důsledku čehož dochází k jejich zastínění a zakrnění.
Existují i další projevy negativního vlivu plevelů:
Jednak snížení kvality úrody – zrno může být kontaminováno semeny plevelů, která mouce nepříjemně zapáchá nebo chutná nebo dokonce způsobí otravu. Za druhé snížení kvality produktů živočišné výroby – hořká chuť mléka, stejně jako nepříjemný zápach mléčných výrobků, poškození zvířecích chlupů ostny. Za třetí, plevele jsou také zdrojem šíření mnoha škůdců a patogenů kulturních rostlin: patogeny a škůdci pěstovaných obilovin se vyvíjejí na pšeničné trávě; na brukvovité plevele, patogeny a škůdce zelí a chorob řepky; Rakovina brambor se na pěstovanou rostlinu šíří z pupalky černé [1].
Kromě toho může mnoho druhů plevelů způsobit onemocnění a otravy u člověka: bolševník obecný (Heracleum sphondylium) může způsobit popáleniny kůže, žíravá šťáva z pryskyřníku (Ranunculus acris L.) má negativní vliv na
na sliznicích očí, nosu, hrtanu a vnitřních orgánů může pyl ambrózie (Ambrosia artemisifolia L.) způsobit těžké alergické reakce. Mnoho plevelů uvolňuje do půdy toxické látky, což vede ke snížení klíčivosti semen kulturních rostlin.
V dnešní době existuje velké množství metod hubení plevelů, které se dělí na preventivní a hubicí. První skupina zahrnuje metody jako karanténa a organizační; druhý – agrotechnický, biologický a chemický.
Karanténní metoda spočívá v zákazu dovozu karanténních plevelů do země. Tato metoda se provádí na státní úrovni, protože některé plevele jsou extrémně nebezpečné. Objekty vnější karantény (příkaz „O schválení seznamu karanténních objektů“ č. 10903 ze dne 17. ledna 2008): všechny druhy strig (Striga spp.), cenchrus málokvětý (Cenchrus pauciflorus Benth.), provázek chlupatý ( Bidens pilosa L.), pelyněk ambronie (Ambrosia artemisiifolia L.), lilek pichlavý (Solanum rostratum Dun.), dodder (Cuscuta sp.)
Organizační opatření jsou techniky, metody a druhy prací prováděných v boji proti plevelům. Patří mezi ně: sekání plevele před setím; čištění semen od plevele; přísná kontrola čistoty skladů, vozidel a dalších míst skladování a přepravy pěstovaných rostlin; čištění závlahové vody [2].
Agrotechnické metody jsou založeny na speciálním zpracování půdy. Nejběžnější jsou tři způsoby: mechanické odstranění, vyčerpání a škrcení [2]. Mechanické odstranění se používá k čištění ornice od oddenků, které se extrahují opakovaným ošetřením kultivátorem. Patří sem i provokační metoda, která spočívá v podzimním zpracování půdy a skládá se ze dvou etap. V první fázi, ihned po sklizni plodiny, se provádí povrchová úprava pole diskovým podmítačem. Cílem v této fázi je vytvořit příznivé podmínky pro klíčení plevelů. Ve druhé fázi se pole rekultivuje, zpravidla se jedná o orbu, která ničí sazenice plevelů [4].
Deplece je agrotechnická opatření k potírání kořenových výhonků a oddenkových plevelů s hluboko uloženými reprodukčními pupeny (Equisetum arvense L., Convolvulus arvensis L.) [2]. Cílem této metody je dosáhnout úplného odumření kořene, na kterém se nacházejí stejné reprodukční pupeny. Tohoto cíle se dosahuje opakovaným ničením výhonů z nich vycházejících [2]. V tomto případě je třeba vynaložit rezervní plastové látky na tvorbu nových výhonků a kořenový systém bude neustále pociťovat nedostatek živin a nakonec úplně odumře.
U plevelů, jejichž kořenový systém leží do hloubky 10-12 cm, se používá udusání.Ihned po sklizni plodiny se půda zpracuje diskovým podmítačem ve 2-3 drahách, aby se rozdrtil kořenový systém plevele co nejvíc to půjde. Tento postup stimuluje urychlené klíčení reprodukčních pupenů. Po vzejití sazenic se provádí další orba do hloubky minimálně 25 cm.V důsledku toho se sazenice plevelů vysazené do takové hloubky nedostanou kvůli nedostatku živin na zem a zahynou v půda [2].
Biologická metoda hubení plevelů využívá živé organismy k selektivnímu ničení plevelů s cílem dostat zaplevelení na úroveň, při které nezpůsobují ekonomicky významné ztráty na výnosu pěstovaných plodin. Biologické metody zahrnují použití střídání plodin. Současně se pěstované rostliny stávají konkurenceschopnějšími vůči plevelům. Patří sem ozimé žito (Secale cereale L.), oves (Avena sativa L.), pohanka (Fagopyrum esculentum L.) a hrachor (Pisum sativum L.) [1]. Použití hmyzu, který se živí plevelem – fytofágy. Chov zvířat, která ničí plevel. Aplikace fytopatogenních organismů: bakterií, virů, plísní atd.
Likvidace plevelů pouze pomocí agrotechnických a biologických metod nedosahuje vždy požadovaného výsledku, proto v systému hubení plevelů zaujala přední místo chemická metoda, která je založena na použití herbicidů. Jedná se o skupinu pesticidů, které bojují proti nežádoucí vegetaci. Podle charakteru účinku na organismus se rozlišují: selektivní herbicidy – působí pouze na některé plevele a herbicidy s kontinuálním účinkem – ničí všechny rostliny, nelze je tedy použít na polích s kulturními rostlinami. Mechanismus účinku herbicidů je založen na jejich komplexním působení na všechny životně důležité procesy organismu [2]. Smrt plevele nastává v přítomnosti 4 složek: inhibice procesů fotosyntézy, narušení syntézy organických látek obsahujících dusík, narušení růstových a metabolických procesů, narušení procesů klíčení semen [1].
Ale i mezi plevely lze najít mnoho užitečných léčivých rostlin, jako je jetel lékařský (Melilotus officinalis L.), kavyl obecný (Capsella bursa-pastoris L.), dna (Aegopodium podagraria L.) [3].
1. Bazdyrev G.I. Plevele a opatření k boji proti nim v moderním zemědělství. – M.: Nakladatelství MCHA, 1993. – 242 s.
2. Zemědělství: Plánování systému střídání plodin a technologie pěstování plodin v nich: Metoda, pokyny pro kurzy, práce / Novosibirsk. Stát agrární Univerzita; Comp. Shirokikh II.S., Petrovskaya O.V. – Novosibirsk, 2015. – 10:XNUMX
3. Mayevsky P.F. Flóra centrální zóny evropské části Ruska. — 10. opravené a rozšířené vydání. – M: Partnerství vědeckých publikací KMK, 2006. -600 s.
4. Shirokikh P. S. Weeds a způsoby jejich potlačování: Učebnice pro praktické účely. třídy na kurzu „Všeobecné zemědělství“ / II.S. Shirokikh, V.K. Bašňák, V.V. Mikheev a kol., Novosibirsk, 2005 – 61 s.
Komplex agrotechnických opatření zahrnuje střídání plodin v osevním postupu, vhodně zvolenou kultivaci půdy, pěstování zónových odrůd, dodržování termínů výsadby, hustotu stonků, vědecky podloženou aplikaci hnojiv, pečlivou péči o plodiny a včasnou sklizeň.
Podle Yu.Ya Spiridonova (podle Padenova, 2001) může být očekávaný příspěvek různých metod ke snížení zaplevelení v plodinách následující: střídání plodin – 65 – 70 %; diferencované zpracování půdy (kombinace pluhu a bezpluchové orby) – 50 – 60 %; preventivní opatření (správné skladování organických hnojiv, pěstování zeleného hnojení, sečení komunikací a úhorů) – 30 – 40 %; fenomén alelopatie (výsev řepky, hořčice, ředkve olejné aj. jako meziplodiny) – 30 %; použití herbicidů – až 90%; biologické produkty – 20 – 30% a ze souboru opatření – až 100%.
Střídání plodin je základem regulace plevele. Střídání plodin s různými pěstebními technologiemi umožňuje použití různých mechanických metod a herbicidů, likvidujících plevel na jednotlivých polích i v osevním postupu jako celku. Správné střídání plodin snižuje zaplevelení polí na dlouhou dobu. Podle V.P.Samsonova (1999) ozimé žito silně potlačuje jednoleté plevele; Poněkud horší jsou směsi ozimé, vikve a pelety. Pohanka s průběžným setím, hořčice a oves snižují napadení plodin o 22 – 35 %. Pokud je střídání plodin narušeno, zvyšuje se napadení plodin 2-5krát.
Důležitou roli při potlačování plevele hraje správná příprava a skladování organických hnojiv. Podle BelNIIZR obsahuje 1 kg rašelinového hnojového kompostu až 1200 životaschopných semen plevelů. Hlavními zdroji kontaminace semeny plevelů jsou seno, sláma, plevy, rašelina, obilný odpad, krmiva atd. Zachování životaschopnosti semen plevelů v organických hnojivech do značné míry závisí na intenzitě biotermického procesu v nich při skladování. Například při teplotě 40 °C odumírají semena plevelů v hnoji za 4 týdny, při 43 °C za 3, při 45 °C za 2 a 50 °C za 1 týden. Biotermické procesy probíhají nejintenzivněji v hromadách, kdy mají 10 % slámy a materiál bohatý na vlákninu, s vlhkostí 65 – 75 %, sypkou pokládku k aktivaci aerobních mikroorganismů.
Je nutné důkladně vyčistit zemědělské stroje a nářadí, vozidla a pytle od semen plevele, stejně jako ničit plevel dříve, než vykvete na krajnicích, v příkopech, v blízkosti chovů hospodářských zvířat a skladů hnoje, na rašeliništích, místech, kde se rašelina sklízí a skladuje. , strojních dvorech a na neobdělávaných pozemcích. Obilný odpad po vymlácení nebo třídění by měl být zvířatům podáván pouze v mleté nebo napařené formě. Za těchto podmínek se semena plevelů přítomná v odpadu nedostanou do hnoje a nezvýší zaplevelení polí.
Mezi opatřeními zaměřenými na zvýšení výnosů brambor a snížení míry zaplevelení plodin této plodiny hraje významnou roli kultivace půdy. Mělo by se provádět v závislosti na granulometrickém složení půdy a jejích předchůdců. Systém základního neboli spádového zpracování půdy sestává z předběžného diskování (kypření) strniště nebo půdy, orání úhoru a následného zpracování úhoru. Loupání (diskování) strniště by mělo být prováděno bezprostředně po sklizni zemědělských plodin. Pozdní podzimní orba, kdy je průměrná denní teplota vzduchu pod 10 °C, je neúčinná.
Je třeba vzít v úvahu, že podzimní zpracování půdy je účinné především proti plevelům, které klíčí na podzim (lesnice, pomněnka rolní, violka rolní, chrpa modrá, šťovík, pryšec, pcháč rolní, pšenice plazivá atd. ) a není účinný proti těm, které klíčí na jaře a mají podzimní období vegetačního klidu (křídlatka ptačí, pýr plazivý, ředkev divoká, kapsička pastevecká, svlačec rolní, kopřiva aj.).
V systému podzimního zpracování půdy na polích s mláďaty
typu zanášení je efektivní provádět loupání ihned po sklizni předchůdce do hloubky 8-10 cm, podzimní orbu po 10-15 dnech do hloubky 20 – 22 cm (jednou za 5 let – do hloubky 30 – 35 cm); s rhizomatózním typem zanášení: diskování do hloubky 8 – 10 cm ihned po sklizni, diskování přes předchozí do hloubky 10 – 12 cm po 3-5 dnech a podzimní orba do hloubky 30 – 35 cm 10 -15 dní po druhém diskování; s typem ucpání kořen-klíček: loupání do hloubky 10 – 12 cm ihned po sklizni, podzimní orba do hloubky 25 – 27 cm 10-15 dní po oloupání a kultivace do hloubky 10 – 12 cm s braním 5 -7 dní po orbě .
U kořenového typu odplevelování je podzimní zpracování půdy zaměřeno na co nejhlubší proříznutí plevele při orbě (na 20 – 22 cm), aby se následně zajistilo jeho vyčerpání pravidelným řezem podzemních orgánů a zvýšením spotřeby živin během orby. opětovný růst výhonků, které budou během ošetření systematicky ničeny. Hloubka prořezávání vegetativních reprodukčních orgánů je spojena s různou hloubkou jejich umístění v různých plevelech.
Mechanická regulace plevele zahrnuje vytvoření dobře tvarovaných hřebenů (dvě nebo více „slepých“ kopců). Na písčitých a hlinitopísčitých půdách lze docílit intenzivního pohybu půdy při jejich tvorbě, opakované pahorkování rostlin brambor a kultivaci pletivovými branami. Dobří výsledkem je kontrola plevele. Na těžších Půdy účinnost mechanické boj většinou nestačí. Vzhledem k tomu, že plevel je během mechanického zpracování roztrhán a pokryt zeminou, je účinnost takové kontroly na vlhké půdě nižší. Na svazích hřebenů a v brázdách má zpravidla dostatečný účinek mechanické ničení plevele.
Úspěchem mechanického ničení plevele je sázení brambor v optimální hloubce s dobrým tvarem hřebene, protože jinak mohou být kořeny a stolony snadno poškozeny.
Po vzejití je riziko poškození listů, stonků, stolonů a kořenů vyšší, proto je vhodné neprovádět mechanické ošetření. Na semenných výsadbách není z důvodu možného přenosu virů brambor X, M, A a Y i při mírném poškození listů postemergentní mechanické ošetření povoleno. Je třeba poznamenat, že poškození rostlin brambor může také způsobit zvýšený rozvoj rhizoctonia.
Regulace plevele na rašelinných půdách má své vlastní charakteristiky. Rašelinné půdy pro svůj vysoký obsah organické hmoty a vláhy jsou mimořádně příznivé pro růst, vývoj a šíření plevelů, jejichž počet v plodinách je minimálně 2000 na 1 m^. Semena plevelů zde mají delší dobu životaschopnosti než na minerálních půdách a trvalky mají mimořádně vysokou míru přežití. Nejškodlivějšími plevely jsou pcháč polní, pcháč rolní, pšenice plazivá, heřmánek nepáchnoucí, škvor, okurky, provázek, svízel houževnatý aj.
Agrotechnická opatření pro hubení plevelů na rašelinných půdách zahrnují stejné techniky jako na podzolových půdách, ale mají své vlastní charakteristiky. Rašelinové půdy vyžadují méně orby než minerální půdy – lze ji aplikovat jednou za dva až čtyři roky.
Při napadení vytrvalými plevely odolnými vůči herbicidům je nutné strniště zaorat diskovým nářadím. Hloubka orby se musí rok od roku střídat od 20 do 35 cm Hlubší zpracování půdy se provádí po víceletých trávách, mělké se provádí v meziobdobí.
