Teplota. Ozimá pšenice je poměrně mrazuvzdorná plodina. Semena začínají klíčit při teplotě v semenné vrstvě půdy 1 – 2 °C. V tomto případě se výhonky objevují pozdě a nepřátelsky. Optimální teplota pro klíčení pšenice je v rozmezí 12-20 ˚C. Za předpokladu dostatečného navlhčení půdy se sazenice při této teplotě objevují 5. – 6. den. Pokud je teplota nad 25 °C, jsou zasetá semena a sazenice masivně postiženy chorobami. Nejlepší termíny setí nastávají v období s průměrnou denní teplotou vzduchu 14 -17˚C.
Rostliny zimovzdorných odrůd, které jsou na podzim dobře otužované, snesou v zimě pokles teploty v hloubce odnožového uzlu na -35 – 40˚C.
Vrstva sněhu 10 cm nebo více zcela chrání rostlinu před mrazem i při 30 ° C pod nulou. Pokud je jen 2 cm vrstva sněhu, ozimá pšenice snese teploty vzduchu až minus 20 -26˚C. Silné mrazy (25 – 30 °C) při absenci sněhové pokrývky nebo její minimální mocnosti způsobují úhyn rostlin ozimé pšenice, a to i mrazuvzdorných odrůd. Jedná se o takzvanou zónu mrazu.
Přerostlé rostliny, na kterých se vytvořilo 5-6 výhonů, jsou nestabilní vůči nízkým teplotám. Odolnost vůči nízkým teplotám klesá na konci zimy nebo brzy na jaře v důsledku periodického rozmrazování-zmrazování půdy a nedostatečného otužování rostlin. V tomto období může ozimá pšenice zemřít mírnými mrazíky (minus 6 – 8˚C). Rostliny, které na podzim v případě prudkého mrazu (mráz mínus 6 – 10˚C) neztvrdnou, mohou být také poškozeny. Na podzim rostliny přestanou růst a na jaře jej obnoví při teplotě vzduchu 3 – 5˚C.
V období vegetace roste pšenice nejintenzivněji při teplotě vzduchu 20 – 25 °C. Krátkodobá vedra se zvýšením teploty na 35 – 40 °C jí při dostatečných zásobách vláhy příliš neškodí. Nárůst sušiny se zastaví, pokud teplota stoupne nad 40˚C.
Vlhkost. Ozimá pšenice je plodina náročná na vláhu, její semena potřebují k nabobtnání 55–60 % své hmoty ve vodě. Pokud je půdní vlhkost nedostatečná, rostliny nerostou a jejich produktivita prudce klesá. Nejnegativněji se na výnosu ozimé pšenice projevuje nedostatek vláhy v období sklízení – klasování a také plnění zrna, kdy je potřeba vody rostlinou maximální. Během vegetace ozimá pšenice v závislosti na podmínkách pěstování utratí 250 – 400 mm na hektar. Jeho transpirační koeficient je 1 – 300.
Na přemokření negativně reaguje i ozimá pšenice. Pokud je to krátkodobé a teplota vzduchu není vysoká, pak rostliny nesnižují rychlost růstu. Delší přemokření zpomaluje růst, kořenový systém může zahnívat a listy jsou světle zelené. Mladé rostliny snáze snášejí nadměrnou vlhkost. Podzimní přemokření snižuje mrazuvzdornost a zimní odolnost.
Velké množství srážek na jaře a v létě přispívá k silnému růstu vegetativní hmoty, což vede k poléhání rostlin, zhoršování fytosanitárního stavu plodin a poklesu výnosu.
Nadměrné srážky v období tvorby a zrání zrna vedou k chorobám a snížení kvality zrna.
Světlo. Dobré osvětlení na začátku vzcházení rostliny do tubusu podporuje tvorbu krátkého silného internodia. Stonky se stávají odolnými proti poléhání při silném větru a vydatných deštích. U silně hustých plodin neproniká travním porostem více než 10 % slunečního záření. Díky velkému zastínění rostlin se spodní internodia stonku velmi prodlužují. Takové plodiny mohou polehat i v letech, kdy byly na začátku tobolkové fáze slunečné dny. Poléhání vede k velkému nedostatku úrody.
Minerální výživa. Na vytvoření 1 tuny obilí potřebujete 28 – 37 kg dusíku, 11 – 13 kg fosforu, 20 – 27 kg draslíku, 5 kg vápníku, 4 kg hořčíku, 3,5 kg síry a 5 g boru, 8,5 g mědi, 270 g železa, 82 g manganu, 60 g zinku, 0,7 g molybdenu.
Výzkumy posledních let i praxe pěstování ozimé pšenice intenzivní technologií ukázaly, že pro dosažení maximálního výnosu vysoce kvalitního zrna je při vysokých dávkách hnojiva nezbytná převaha dusíku: 1,5:1: 1. Nutnost aplikace zvýšených dávek dusíku je dána vysokým odvodem dusíku z půdy, kde dominuje 3-4 násobné odstranění fosforu.
Největší zvýšení výnosu a zlepšení kvality zrna zajišťuje dusík. Pšenice absorbuje dusík po celé vegetační období od začátku funkce kořenů až do konce růstu. Na začátku růstu se dusík dostává do rostlin intenzivně, před příjmem ostatních prvků, ale množství jeho využití na podzim je zanedbatelné. Od výsevu do jarního obnovení vegetace se tedy vstřebá pouze 8 % z celkového množství dusíku. Na podzim tedy není potřeba vytvářet vysokou hladinu dusíkaté výživy. Přebytek dusíku na podzim vede ke snížení zimovzdornosti, přerůstání vegetativní hmoty, poléhání a výraznému poškození plodin chorobami a škůdci. Na začátku rašení rostliny absorbují 2/3 veškerého dusíku, který potřebují, a v období, kdy začíná tvorba zrna, se potřeba dusíku pšenice opět zvyšuje a v období tvorby a plnění spotřebuje 25 – 30 % dusík, který potřebuje.
Fosfor vyžaduje ozimá pšenice ve všech fázích růstu a na všech typech půd. Významná část fosforu se vstřebává již při klíčení semen. Jeho nedostatek v této době není kompenzován zvýšenou výživou fosforem v pozdějších fázích vývoje. Největší množství fosforu je potřeba v období od začátku květu do květu, kdy si rostliny vytvářejí rezervu pro plnění obilím.
Ozimá pšenice absorbuje draslík z půdy od klíčení do květu a nejintenzivněji ve fázi nakládání a rašení. Jeho maximální množství se hromadí v rostlinách ozimé pšenice během kvetení.
Hloubka setí ozimá pšenice v lesostepní zóně Ukrajiny je 3 – 5 cm.Pozdní termíny setí vyžadují mělčí výsev než rané. Bez ohledu na to, jak hluboko jsou semena obalena, odnožovací uzel se vytvoří v hloubce 2 – 3 cm.Při hlubokém obalení spotřebovává růst podzemní části stonku od semene k odnožovacímu uzlu (epicotyl) hlavní část endospermu a semenáček vychází oslabený. Taková rostlina slaběji křoví, v důsledku natahování odnožového uzlu se tvoří slabý kořenový systém, rostlina je méně produktivní a náchylná k poléhání.
Výsevek. Produktivita ozimé pšenice je nejvyšší při optimální výsevku, jejíž hodnota závisí na klimatických podmínkách, úrodnosti půdy, prekurzorovém hnojivu, biologických vlastnostech odrůdy, načasování a způsobu setí, kvalitě osiva atd.
Na úrodných půdách, po lepších předchůdcích a při vyšších úrovních hnojení je třeba snížit výsevek. Odrůdy, které jsou více keřovité, se vysévají v nižších dávkách ve srovnání s odrůdami s nízkou křovinatostí. Předpokládá se, že rychlost výsevu lze zvýšit v oblasti dostatečné vlhkosti. Na těžkých půdách, kde je nízká polní klíčivost semen, se vysévá více semen a na strukturních černozemích, které poskytují vysokou polní klíčivost, je vhodné výsev mírně snížit.
Výsevek přímo souvisí s dobou setí. Při časném výsevu rostliny dobře křoví a tvoří normální stonky při nižším výsevu. Při pozdních výsevech je nutné pro vytvoření optimálního počtu produktivních stonků na jednotku plochy zvýšit výsevek o 10 – 15 %.
Termíny setí. Produktivita rostlin klesá jak v raném, tak v pozdním období setí. V prvním případě ozimá pšenice vyvíjí velkou vegetativní hmotu a silně křoví. Rostliny v důsledku přemnožení začínají intenzivně využívat rezervní látky a stávají se méně odolnými vůči nepříznivým podmínkám, čímž snižují zimní odolnost. Rostliny, které jsou zasety časně, jsou navíc více poškozovány škůdci a chorobami, plodiny jsou silněji zapleveleny a mohou se poškodit. Na jaře, když pšenice keří, se plevel předbíhá v růstu a stínu a odebírá významnou část živin a vláhy. To vše vede k pomalejšímu růstu, zkapalňování plodin a snížení výnosu.
Rostlinám, které se vysévají později, klíčí déle a nestihnou na podzim vykvést nebo vytvořit dostatečný kořenový systém a nadzemní hmotu.
Příznivé podmínky pro setí nastávají, když je průměrná denní teplota vzduchu 14 – 15 °C a podzimní vegetační období trvá 40 – 50 dní.
Pro západní lesostep Ukrajiny se za optimální kalendářní termíny setí považují 10. – 25. září. V zóně Polesie je optimální doba setí 5. – 20. září.
Teplota půdy v hloubce odnožového uzlu ozimých obilnin a kořenového krčku vytrvalých trav neklesla na nebezpečnou úroveň a pohybovala se v rozmezí minus 1-6 stupňů a v řadě oblastí severozápadní části republiky dosahovala mínus 8-10 stupňů.
Běloruští vědci a agrometeorologové se domnívají, že silné mrazy ohrožují ozimé plodiny na severozápadě země, zjistila BelTA z Vědeckého a praktického střediska pro zemědělství Národní akademie věd Běloruska a Republikánského hydrometeorologického centra.
Jak poznamenala vedoucí oddělení agrometeorologické předpovědi hydrometeorologického střediska Nadezhda Melchakova, na většině území republiky se vytvořila dostatečná sněhová pokrývka, která spolehlivě chrání ozimy před vlivem nízkých teplot. Podle většiny meteostanic teplota půdy v hloubce odnožového uzlu ozimých obilnin a kořenového krčku vytrvalých trav neklesla na nebezpečnou úroveň a pohybovala se v rozmezí minus 1-6 stupňů a v řadě oblasti v severozápadní části republiky dosahovaly minus 8-10 stupňů.
Nepříznivá agrometeorologická situace se však vyvinula na dalekém západě Vitebské oblasti, kde je výška sněhu menší než 10 cm a hloubka promrzání půdy dosahuje 80-85 cm. ozimé plodiny klesly na minus 12-17 stupňů. “Takové teploty představují nebezpečí nejen pro ozimou řepku a jetel, ale také pro ozimou pšenici a tritikale,” zdůraznila Naděžda Melčaková. Silné mrazy (asi minus 30 stupňů) mohou podle specialisty částečně poškodit poupata ovocných kultur, primárně peckovin.
Vedoucí laboratoře zimní odolnosti Vědecko-praktického centra, kandidát biologických věd Valerij Kravčenko k současné situaci, potvrdil, že letos, kde je vysoká sněhová pokrývka, ozimé obilí vydrží silné mrazy. Ozimá pšenice tak snese teploty až minus 16 stupňů na úrovni odnožového uzlu, zimní tritikale – až minus 16,5-17 stupňů, ozimé žito – minus 19 stupňů a méně. Ale pro ozimou řepku je kritická teplota na úrovni odnožového uzlu mínus 12-13 stupňů, při které může téměř polovina plodin zemřít. Letos v lednu byly právě na západě Vitebské oblasti pozorovány nízké teploty, zejména v oblasti Shcharkovshchinsky a Postavy klesly na minus 12-17 stupňů na úrovni bodu odnožování ozimých plodin. A v okrese Volozhin v Minské oblasti bylo 12 stupňů pod nulou.
Výška sněhové pokrývky na polích většiny republiky se v současnosti pohybuje od 10 cm do 20 cm, ve východních oblastech a na krajním jihozápadě dosahuje 25-30 cm.Místy na severozápadě sníh hladina je menší než 10 cm. Je nutné počítat s tím, že každý centimetr sněhové pokrývky na polích „odstraní“ jeden stupeň námrazy, proto při minus 25 stupních nebyla teplota na úrovni odmítacího uzlu kritická. pro ozimé plodiny. Při mrazu 25 stupňů a sněhové pokrývce 10 cm byla teplota na úrovni uzlu odnože minus 15 stupňů. Tam, kde nebyl sníh, hrozí zamrznutí rostlin. Takové mrazy jsou zvláště destruktivní pro porosty ozimé řepky s malou nebo žádnou sněhovou pokrývkou.
Ve druhé polovině tohoto týdne by měly mrazy slábnout. Síťové útvary katedry hydrometeorologie odeberou koncem ledna na sledovaných polích vzorky obilnin, řepky a vytrvalých trav pro jejich pěstování a zjišťování jejich životaschopnosti.
Na základě těchto měření po mrazech budou vyvozeny závěry, jak nebezpečné se pro rostliny ukázaly. Poslední monolity ozimých zrn – tritikale a pšenice, které byly odebrány 20. ledna, vykazovaly stoprocentní přežití. Tam, kde je málo sněhu, je nutné provést doplňující pozorování teploty půdy v hloubce odnoží ozimých zrn, kořenového krčku řepky ozimé a vytrvalých trav. Ve všech krajích se proto ve dnech 25. až 29. ledna odeberou další monolity, jejichž výsledky budou známy v první polovině února.
