Nedávné statistické studie ukazují, že většina populace ani neví, kde přesně roste jejich oblíbená zelenina nebo ovoce. To se může týkat avokáda a sladkých brambor, ale i melounů. Ale každé z těchto plodů má svou vlastní vedoucí zemi ve výrobě a poměrně často na pultech obchodů najdete produkty zcela odlišného původu.
avokádo
Ovoce roste v tropickém a středomořském podnebí, ale předpokládá se, že ovoce bylo nejprve pěstováno v jižním Mexiku. Dodnes zůstává největším dodavatelem avokáda.
meloun
Ovoce pochází ze střední Asie, i když různé odrůdy se pěstují v teplých klimatických podmínkách nebo ve skleníkových podmínkách po celém světě. Existují odrůdy, které lze úspěšně produkovat v chladnějších zeměpisných šířkách, jako je například meloun.
jablka
Od července 2017 se Polsko stalo největším producentem jablek v Evropě. Dále následuje Itálie a Francie. Ve Velké Británii také rádi pěstují jablka, například odrůdu Bramley.
Banány
Ovoce roste v tropech. Největší produkční oblasti jsou Afrika, Latinská Amerika a Karibik. Z těchto oblastí se do jiných zemí vyváží asi pětina banánů na světě.
Hrozny
Největšími producentskými zeměmi jsou Itálie a Francie. Hrozna miluje slunce a teplo, proto se tradičně nepěstuje v chladnějších oblastech, i když ve skleníkových podmínkách může přinést dostatečnou sklizeň.
Batat
Batáty dozrávají 4 měsíce, proto se doporučuje pěstovat je v teplých klimatických podmínkách. Předpokládá se, že sladké brambory byly poprvé pěstovány ve Střední nebo Jižní Americe. Nyní se zelenina pěstuje i ve Velké Británii, kde se udržují skleníkové podmínky.
Pomeranče
Brazílie je lídrem v produkci ovoce a dodává až 30 % celkového světového exportu. Většina pomerančů se pěstuje ve městě Sao Paulo. Na druhém místě žebříčku jsou USA, třetí Čína.
Огурцы
Zelenina pochází z Indie a roste tam po mnoho tisíc let. V roce 2016 se jejím největším producentem stala Čína, která vypěstovala více než 77 % veškeré světové produkce včetně okurek, tedy více než 80 milionů tun zeleniny.
mrkev
Vedoucí země v produkci zeleniny jsou Čína, Uzbekistán a Rusko. Spojené státy jsou na čtvrtém místě, ročně vyprodukují přibližně 1,3 milionu tun mrkve a tuřínu. Pro srovnání, Spojené království produkuje pouze 700 tisíc tun ročně.
Rajčata
V roce 2016 byla celosvětová produkce rajčat 177 milionů tun. V současnosti je za vedoucí zemi považována Čína, následovaná Indií a Spojenými státy. V Evropě je na prvním místě Itálie, která ročně vyrábí 5,6 milionu tun.
Šalátový salát
Největší produkce zeleniny je v Číně, ale největší export pochází ze Španělska a USA.
Sklizeň zeleniny ve skleníku v roce 2021 vytvořila nový rekord. Bylo sebráno 1,4 milionu tun výrobků. Z toho se vyprodukovalo 830 tisíc tun okurek a 590 tisíc tun rajčat plus dalších 100 tisíc hub. Informovalo o tom ministerstvo zemědělství.
Skleníkové zemědělství se v Rusku začalo aktivně rozvíjet po roce 2014, kdy západní sankce přinutily zemi přemýšlet o potravinové bezpečnosti. Za finanční podpory státu začala v zemědělství substituce dovozu. A za ta léta udělal ruský skleníkový průmysl obrovský skok.
Především investoři začali investovat do skleníků na produkci okurek. V důsledku toho se za osm let produkce chráněných půdních okurek v Rusku více než zdvojnásobila – z 392 tisíc tun v roce 2013 na 830 tisíc v roce 2021. Spolu s nárůstem produkce skleníkové zeleniny se zvýšila i její spotřeba. Za osm let se spotřeba okurek v Rusku zvýšila jedenapůlkrát – z 616 tisíc tun v roce 2013 na 935 tisíc tun v roce 2021.
Dovoz okurek se snížil téměř pětinásobně – z 224 tisíc tun v roce 2013 na předpokládaných 45–55 tisíc tun v roce 2021.
„Podle našich údajů dnes míra náhrady dovozu skleníkových okurek přesahuje 95 %,“
– říká Dmitrij Vostrikov, výkonný ředitel sdružení Rusprodsojuz. To znamená, že dovoz je pouze 5 %.
Domácí trh v Rusku se ukázal být zcela nasycený, což umožnilo ruské okurce dokonce vstoupit na zahraniční trhy. Hlavním kupujícím je unie Bělorusko, ale v listopadu loňského roku začali ruské okurky nakupovat nejzarytější političtí odpůrci naší země, Polsko a Ukrajina.
Ruská okurka se na evropském trhu ukázala jako extrémně konkurenceschopná. To bylo ovlivněno zejména rostoucími náklady evropských skleníkových farem v důsledku skokového nárůstu cen elektřiny a plynu. Okurku vyráběnou v Evropě za cenu dvě eura za kilogram zcela předčila ruská – která na velkoobchodním trhu stojí pouhé euro za kilogram.
Pokud se vývoz odečte od dovozu, pak čistý dovoz okurek může činit pouze několik procent. To znamená, že Rusko ve skutečnosti dosáhlo svého zamýšleného cíle – konkrétně bylo schopno dosáhnout soběstačnosti v okurkách.
U rajčat je situace velmi odlišná. Na jedné straně se v posledních letech podařilo dosáhnout dvojnásobného snížení objemu dovozu. Na vrcholu dosáhl dovoz rajčat do Ruska 800 tisíc tun, ale postupně se v roce 400 snížil na 2021 tisíc tun. Podíl dovozu však zůstává významný. Úroveň náhrady dovozu rajčat je 65 %, poznamenává Vostrikov.
To se vysvětluje skutečností, že investoři nejprve spěchali investovat do moderních skleníků na výrobu okurek, protože mohou vydělat více peněz. Pro srovnání: z jednoho metru čtverečního sklidíte více než 160 kg okurek a jen asi 100 kg rajčat. Další skleníkové farmy se proto budou rozvíjet především díky produkci rajčat.
Ministerstvo zemědělství očekává, že do roku 2025 bude sklizeň skleníkové zeleniny v Rusku 1,6 milionu tun, tedy o 200 tisíc tun více než je současná. A to naznačuje, že za prvé rychlý růst skončil a o dvouciferných růstových tempech se už nemluví a za druhé, že Rusko ani v této době nebude schopno dosáhnout úplné soběstačnosti v rajčatech.
„Dosáhli jsme dobrých ukazatelů soběstačnosti u okurek a rajčat. A toto číslo bude dále růst. To ale neznamená, že by nabídka dovozu měla z regálů úplně zmizet. Čím více produktů je na trhu prezentováno, tím vyšší je konkurence a spotřebitel má větší výběr,“ říká Vostrikov.
„Rusku se podařilo úspěšně zavést program náhrady dovozu pro produkci skleníkových okurek a rajčat. Postupně ale bude tempo klesat. Je to dáno nasycením trhu a zvýšenou konkurencí zahraničních dodavatelů, se kterými má Rusko dlouhodobé ekonomické vazby, které by neměly být přerušeny,“ potvrzuje profesor základní katedry obchodní politiky na Ruské ekonomické univerzitě. Plechanov Ibragim Ramazanov. Mezi významné dodavatele rajčat do Ruska patří například Turecko a Ázerbájdžán.
Problém je v tom, že Rusko je velká země a v různých regionech je situace se soběstačností v čerstvé skleníkové zelenině mimo sezónu vážně odlišná. Ve velkých městech, jako je Moskva, Petrohrad, Jekatěrinburg nebo Novosibirsk, se tzv. kupujícího trhu. Jsou zde jak místní producenti rajčat a okurek, tak i dodávky z jiných regionů – to znamená, že kupující má široký výběr.
Ve městech Dálného východu a Dálného severu s malým počtem obyvatel však situace pro spotřebitele nevypadá tak příznivě. Například v Magadanu nebo Petropavlovsku-Kamčatském nejsou téměř žádní vlastní pěstitelé zeleniny. Náklady na přepravu zeleniny jsou extrémně vysoké. Tyto trhy nelze nazvat konkurenceschopnými a soběstačnými.
Většina zeleniny na pultech obchodů na Dálném východě pochází z Číny nebo dovezená z Moskvy. Ceny čerstvé zeleniny ani v letní sezóně neklesají pod 300 rublů za kilogram a v zimě dosahují až tisícovky.
Životní podmínky v těchto regionech jsou však již nyní extrémně obtížné. Skrývá se za tím velký problém odlivu obyvatelstva z Dálného východu a Dálného severu. Ke zlepšení života místních obyvatel by mohlo přispět snížení cen okurek a rajčat.
Optimálním projektem z hlediska investic a návratnosti by například v Jakutsku byl podle odborného posouzení desetihektarový skleníkový projekt. Sklizeň z takového skleníku je 9–10 tisíc tun okurek nebo 5–7 tisíc tun rajčat. To je však na tak malá města příliš. Pro malé město stačí postavit skleník na jeden nebo dva hektary a musí být multifunkční, aby bylo možné pěstovat mnoho různých druhů zeleniny najednou.
Náklady na výrobu v tak malém skleníku ale nejsou pro soukromé investory příliš zajímavé. Odrazují je také problémy s elektrickou energií, silniční a inženýrskou infrastrukturou. Ke snížení cen rajčat a okurek v odlehlých oblastech země je tedy zapotřebí další vládní pomoc.
