Přeloženo z japonštiny Siba (mnoho zdrojů má zakořeněnou nesprávnou výslovnost shiba) – malý pes. Podle Kirijiho je název plemene „柴犬“ psán ruskými písmeny jako Shiba inu nebo shibaken. (V japonštině lze znak 犬 číst jako „inu“ nebo „ken“. Stejně jako v ruštině můžete říci pes nebo pes.)
Shiba Inu neboli malý japonský pes je nejmenší z japonských národních plemen. V Japonsku se toto psí plemeno nazývá Shiba Ken.
Genetické studie potvrzují, že jde o jedno z nejstarších asijských plemen. Psi podobní modernímu Shiba Inu byli nalezeni na území moderního Japonska před více než 3 lety!
Vědci se domnívají, že první psi přišli do Japonska se starověkými osadníky z asijského kontinentu, předky lidu Ainu, a poté dorazili spolu s vlnami dalších osadníků, jak dokazují archeologické nálezy pocházející z 8. – 6. tisíciletí před naším letopočtem. Ve 3. století př. Kr.
Osadníci z Koreje dorazili do Japonska a přivezli psy se špičatýma ušima a ocasem stočeným do kroužku. Důkazem toho jsou keramické figurky nalezené archeology.
Přeloženo z japonštiny Siba (mnoho zdrojů má zakořeněnou nesprávnou výslovnost shiba) – malý pes. Podle Kirijiho je název plemene „柴犬“ psán ruskými písmeny jako Shiba inu nebo shibaken. (V japonštině lze znak 犬 číst jako „inu“ nebo „ken“. Stejně jako v ruštině můžete říci pes nebo pes.)
Shiba Inu neboli malý japonský pes je nejmenší z japonských národních plemen. V Japonsku se toto psí plemeno nazývá Shiba Ken.
Genetické studie potvrzují, že jde o jedno z nejstarších asijských plemen. Psi podobní modernímu Shiba Inu byli nalezeni na území moderního Japonska před více než 3 lety!
Vědci se domnívají, že první psi přišli do Japonska se starověkými osadníky z asijského kontinentu, předky lidu Ainu, a poté dorazili spolu s vlnami dalších osadníků, jak dokazují archeologické nálezy pocházející z 8. – 6. tisíciletí před naším letopočtem. Ve 3. století př. Kr.
Osadníci z Koreje dorazili do Japonska a přivezli psy se špičatýma ušima a ocasem stočeným do kroužku. Důkazem toho jsou keramické figurky nalezené archeology.
V procesu křížení místních psů s nově příchozími vznikla moderní podoba Shiba Inu. S takovými psy lovili širokou škálu zvěře, od ptáků po jeleny, divoká prasata a medvědy.
Po otevření Japonska cizincům v roce 1862 začalo křížení původních japonských plemen se zahraničními. V letech 1868-1912 bylo do země přivezeno mnoho psů západních plemen, mezi nimi angličtí seři a pointři. Japonští lovci aktivně šlechtili Shibu s dovezenými plemeny a čistokrevné Shiby se staly vzácnými. V roce 1926 hrozilo vyhynutí všem původním plemenům Země vycházejícího slunce.V roce 1928 specialista na japonská plemena Dr.Hiroshiho Saito s podporou vlády a schválením Dr. Asociace pro ochranu přírodních památek), založil Společnost pro zachování původních japonských plemen – NIPPO (Nihon Ken Hozonkai).
Japonské ministerstvo školství zařadilo domorodé psy mezi přírodní památky. Začala seriózní práce na výběru čistokrevných psů místního původu. Předpokládá se, že dočasná shiba populace vznikla kvůli používání různých typů psů z provincií Mikawa a Sanshu, kteří se lišili velikostí, barvou a rysy těla. Doktor Saito z nich vybral skupinu malých jedinců, které se říkalo Shiba Inu. Chovní psi patřili ke třem hlavním typům: Shinshu Shiba z prefektury Nagano, Mino z prefektury Gifu a San-in ze severozápadu země.
San’in Shiba je černobílý tečkovaný pes, větší než Shiba.
Shin-shu měl často červenou barvu, měkkou podsadu a hrubou, jehlicovitou páteř. Mino (Mino shiba) měl tmavě červenou barvu.
Práce na plemeni byly provedeny velmi úspěšně, což umožnilo dosáhnout schválení standardu plemene Shiba v roce 1934. O dva roky později byl Shiba Inu prohlášen národním pokladem, což mělo blahodárný vliv na jeho další rozvoj. Shiba Inu byl uznán jako plemeno v roce 1936 spolu s Akita Inu. Také byl udělen status plemene KAI KEN, KISHU INU a Koshi (tento pes později zmizel).
Po nějaké době byla legalizována další dvě plemena, která se od shiby liší především většími velikostmi – Hokkaido Ken a SHIKOKU.
Druhá světová válka prakticky zrušila snahy japonských psovodů a nadšenců. Teprve v roce 1948 milovníci shiby s podporou NIPPO shromáždili zbývající psy a začali pracovat s různými liniemi. Naštěstí se jim podařilo zachránit plemeno před vyhynutím. V Japonsku se chovem tohoto plemene zabývají tři hlavní organizace, které vedou vlastní plemenné knihy a vydávají rodokmeny různých vzorků. Jsou to NIPPO (organizováno v roce 1928), Japonský Kennel Club (organizováno v roce 1949) a Shibaho (organizováno v roce 1959). Standardy přijaté těmito organizacemi uznávají barvy, jako je červená, černá s pálením a sezamová.
Sibaho navíc rozeznává bíle zbarvenou šibu. Na výstavách Nippo je hlavní pozornost věnována správné stavbě hlavy zvířete (proporce a tvar lebky, tvar uší, tvar očí) a také kvalitě srsti. Existují zprávy, že v domovině plemene žijí také trpasličí sourozenci, 19-30 cm (4-5 lb) vysocí a vážící kolem 3 kg, ale zakrslá forma není oficiálně schválena.
V současné době je Shiba Inu jedním z nejoblíbenějších plemen v Japonsku. Tichý, čistotný malý pes se ideálně hodí do role společenského psa. Ve své domovině Japonci ročně registrují asi 30 tisíc psů Shiba Inu.
Na specializovaných celostátních výstavách jich je až 700 i více. Ve Spojených státech je shiba jedním z 60 nejžádanějších plemen. Shiba je milována také v Austrálii a evropských zemích. V Evropě byl pes tohoto plemene poprvé předveden na výstavě v Dánsku v roce 1969. V 70. letech začaly s plemenem pracovat některé evropské školky. Standard FCI byl schválen v roce 1982. Do Velké Británie se Shiba dostala v roce 1987 a v roce 1992 byla poprvé vystavena na výstavě Kraft.
První zástupci Shiba Inu se objevili v Rusku na začátku roku 2000.
Shiba inu – domorodé lovecké plemeno psa, jeho domovinou je Země vycházejícího slunce – Japonsko. A plemeno samo o sobě není mnoho, ani málo, ale více než tři tisíce let. Tuto skutečnost dokládají archeologické vykopávky, v jejichž důsledku byly nalezeny pozůstatky kreseb a figurek zobrazujících malé psy velmi podobné shibám – s rovnými vztyčenýma ušima a prstencovým ocasem.
Shiba inu Pocházejí z japonských vysočin a tradičně se využívali k lovu drobné zvěře, ale také divokých prasat a medvědů. Těmto psům tedy nechybí odvaha, ale zároveň opatrnost. A protože oblast byla také hustě zarostlá dřevinnou vegetací, jedna z verzí původu názvu plemene Shiba naznačuje, že psi byli pojmenováni podle lesních křovin, kde lovili.
Siba Jedno z mála psích plemen, které přežilo dodnes v téměř nezměněné podobě. Přestože se počátkem minulého století jejich počet výrazně snížil, Japonci této alarmující skutečnosti včas věnovali pozornost a vynaložili veškeré úsilí na zachování tohoto plemene psů. V současné době je Shiba Inu národním pokladem Japonska.
Mít tak prastarou historii pro Shibu znamená být odolným, chytrým a zdravým zvířetem. Navíc, aby Sibs mohl existovat tolik let v sousedství člověka, musel s ním najít společnou řeč. A co je nejúžasnější je, že tento „jazyk“ skutečně existuje. Shiby umí vydávat různé zvuky – od hrozivého samurajského vrčení až po téměř kočičí mňoukání. Zároveň promlouvá i „tvář“ Shiba Inu, neumí se šklebit o nic hůř než opice.
Shiba inu – skvělí soudruzi, k tomu však budete muset také tvrdě pracovat – prokázat trpělivost a jemnost ve vzdělávání, protože úžasní „shibuini“, kteří mají nezávislou povahu a rychlou mysl, nemohou tolerovat tvrdý nátlak. Ale pokud jste dosáhli úplného porozumění se svým čtyřnohým přítelem, Shiba Inu vás bude následovat všude a ve všem.
VZHLED SHIBA INU.
Vzhled Shiba Inu lahodí oku, díky své proporční postavě vypadají jako figurky, jejich rozjímání přináší estetické potěšení. Jedná se o klasické psy, kteří připomínají miniaturního huskyho. Kohoutková výška psů je 38-41 cm, hmotnost se pohybuje od 11 do 14 kg, psi mají mohutnou hrudní kost, široký krk a husté osvalení. Feny shiba jsou půvabná a mírná zvířata, obvykle mnohem menší velikosti než samci – výška v kohoutku dosahuje 35-38 cm, ale hmotnost nepřesahuje 8-11 kg.
Shiba Inus mají výbornou srst s hustou podsadou a v dětství připomínají plyšového medvídka. Mají trojúhelníkovité malé vztyčené uši, středně tvrdé a přitom jakoby potažené sametem. Nadýchaný, silný ocas Shiba Inu je stočený do prstenu. Šikmé tmavé oči připomínají původ plemene. Pokud Shiba Inu mírně otevře ústa, zdá se, že se usmívá. Shiba Inu se vyznačuje červenou, černou a sezamovou (s černými konci vlasů) barvami a vyskytuje se také krémová. Neobvyklé zbarvení se zesvětlenými, téměř bílými oblastmi na lícních kostech, hrudníku, krku a vnitřní straně tlapek, tzv. „urajiro“, dodává Shiba Inu zvláštní krásu a je velmi ceněno.
CHARAKTER SHIBA INU.
Sotva existuje jiné plemeno psa, které má na všechno svůj vlastní názor. Shiba se učí za chodu a rychle si uvědomuje, že je potřeba. Ne vždy se však tito psi chovají po vašem. Pokud požadavky neodpovídají vlastním názorům vašeho mazlíčka, pak Shiba udělá vše pro to, aby udělal svou vlastní věc. Je třeba říci, že Shiba Inus jsou docela tvrdohlavá stvoření, takže někdy musíte být chytří, abyste svou Shibu zaujali, aby vás následovala. Samozřejmě to můžete udělat jednodušeji a trestat, ale v tomto případě riskujete ztrátu přítele v Shiba Inu.
Shiba Inu je nebojácný pes, i jako malinké štěně se Shiba nikoho nebojí, ale naopak všemožně projevuje zvědavost a nezkrotnou lásku k lidem i ostatním psům. Postupně dospívají, stávají se opatrnějšími a vybíravějšími vůči svým spolubojovníkům ve hrách a cizích lidí si již nevšímají. Ze svých kamarádů z dětství, psích i lidských, se přitom upřímně radují.
O SHIBA INU ZDRAVÍ.
Je třeba poznamenat, že psi tohoto plemene se vyznačují dobrým zdravím. Zpočátku, žijící ve venkovských oblastech, v přírodě, poměrně často v horách, se Shiba Inu přizpůsobil různým povětrnostním podmínkám, vyvinul fyzickou odolnost a nenáročnost v jídle. Tyto vlastnosti se zachovaly dodnes. Shiba Inu nejsou absolutně nároční na své životní podmínky – jsou vhodní jak pro chov v bytě či domě, tak i ve výběhu. Navíc v létě i v zimě budou Sibs hledat nejchladnější místo a spokojeně spát na podlaze místo měkkého ložního prádla. Navzdory celkově výbornému zdravotnímu stavu mají Shiba Inu některé dědičné vady, jako je například špatně nastavený kolenní kloub a oční choroby. Pokud ale včas kontaktujete veterináře, bude se váš mazlíček chovat, jako by se nic nestalo.
PÉČE O SHIBA INA
Péče o Shiba Inu je snadná. Zvláštnosti srsti jsou takové, že i když se válí v prachu a někdy v blátě, protože psům je jedno, kde si hrají, Shiba se setřese a bude jako nová. To však neznamená, že se pes nemusí umývat: aby byla srst v pořádku, je pes pravidelně kartáčován a omýván. Je pravda, že pokud vaše Shiba ráda plave v mořské vodě, bude se muset často čerstvě sprchovat.
Samostatně stojí za zmínku další skutečnost, která je důležitá pro citlivé nosy – psi shiba nemají prakticky žádný zápach. I mokrá vlna má jen mírně znatelný zápach, který rychle zmizí, jakmile srst uschne.
Během období línání a sezónního línání dvakrát ročně je lepší kartáčovat Shiba Inu denně. Shiba Inu nepotřebuje stříhání, stříhání ani žádné jiné manipulace se srstí. Pokud bude váš mazlíček navštěvovat výstavy, pak se před touto akcí vlna připravuje důkladněji. Aby se Shiba Inu objevil v celé své kráse, po umytí vhodným šamponem a kondicionérem se srst vysuší speciálním fénem, pečlivě vyčeše a snaží se jí dodat maximální objem.
VYCHOVÁVÁNÍ SHIBA INU
Shiba Inu je lepší začít s výchovou od štěněcího věku a už od útlého věku by měl být zvyklý na lidi a ostatní psy, tedy socializovaný. Jinak z vás může vyrůst uzavřený a nedůvěřivý tvor, který na každého vrčí. Vy sami přitom budete muset dodržovat trpělivost a vytrvalost, důslednost a přesnost, opatrnost a jemnost a někdy také projevit vynalézavost a vynalézavost. Ostatně, stejně jako jiná japonská plemena psů, ani Shiba Inu nesnáší nátlak, je třeba se s ním „domluvit“.
Shiba Inus milují pozornost, i když ne přehnaně; jsou zvídaví, takže se často diví, co tam děláte. Nechte svou Shibu, aby se účastnila vašich domácích prací a dělala vám společnost, ještě jednou pochvalte svého chlupatého kamaráda. Ale zároveň byste neměli zapomínat, že Shiba Inu je pes, který se snaží být vůdcem, takže bude pravidelně testovat vaši sílu. Zkuste své Shibě „vysvětlit“, jak se chovat, aby to bylo pohodlné a pohodlné pro vás i vašeho mazlíčka.
Co je pro Shibu také charakteristické, je čistota. Jakmile se štěně ocitne na ulici, okamžitě si uvědomí, že je lepší dělat všechny své záležitosti mimo dům, a co víc, ne v domě. Shiby se navíc umí prát a olizovat jako kočky a hodně dbají na svůj záchod (vzhled, srst).
ČÍM KRMIT SHIBA INA
Ať už svému Shiba Inu nabídnete cokoli – suché nebo přírodní krmivo, Shiba sežere všechno. Na otázku, co je lepší, neexistuje jednoznačná odpověď. Na jedné straně je používání krmiva jako potravy v našem neustále uspěchaném světě mnohem pohodlnější. Krmivo je ostatně již sestaveno s ohledem na potřeby psa na různé složky a je určeno i pro určité věkové kategorie. Na druhou stranu možná budete muset věnovat nějaký čas a peníze výběru správného krmiva pro vašeho mazlíčka. A k tomu budete muset vyzkoušet více než jedno jídlo a také sledovat, jak dobře se vstřebává.
Přirozenou potravu, jako je maso, ryby, mléčné výrobky, vejce, ovoce a zeleninu, obiloviny, jedí psi Shiba Inu s velkým potěšením. Při krmení tzv. „přirozenou“ potravou je však důležité psa nepřekrmovat a dbát na to, aby strava vašeho mazlíčka obsahovala vitamíny, minerály atd. nezbytné pro udržení životních funkcí. Ve skutečnosti to není těžké spočítat, nyní existuje spousta literatury na téma krmení a chovatel zpravidla poradí. Kromě toho stojí za to připomenout, že ještě před několika desítkami let neexistovalo žádné komerční krmivo, ale Shiba Inu jako plemeno existuje již tisíce let.
Je tedy na vás, čím se rozhodnete svého mazlíčka krmit.
SHIBA INU A DĚTI.
Velmi často dostávám jako majitelka chovatelské stanice Shiba Inu a zároveň matka dvou dětí otázku – jak se mají Shiby s dětmi? Nutno říci, že štěňata Shiba Inu jako miminka vnímají děti jako rovnocenné společníky při psích radovánkách, budou si s nimi hrát a dělit se o hračky jako s ostatními štěňaty. Myslím, že je potřeba vzít do rodiny s dětmi velmi malé dítě (čím dříve, tím lépe) a budou spolu vyrůstat, a pak prostě nenajdete věrnějšího a oddanějšího přítele! Jak vyrůstají, Shiba Inu se stává opatrnější a trpělivější k dětem a bude tolerovat všechny dětské žerty. Děti se zase učí ke svému čtyřnohému kamarádovi přistupovat zodpovědně.
SHIBA INU A CAT.
Co když už ale v domě je nájemník – kočka? Situace je docela běžná a samozřejmě tento problém vyvolává určité obavy mezi potenciálními majiteli Shiba Inu. Ve většině případů, zvláště pokud je vaše Shiba vychována z kolébky, tato zvířata spolu dobře vycházejí. Jako dlouholeté kočce však může chvíli trvat, než si na psa zvykne. Proto, aby se odstranily možné potíže v počáteční fázi seznámení, zvířata by měla být rozdělena do různých částí domu a měla by být umožněna komunikace pod osobním dohledem.
SHIBA INU A CHŮZE
Shiba je velmi aktivní a obratné zvíře. Není pro ně špatné počasí, někteří psi možná nemají rádi déšť, ale zároveň je nemůžete „zahnat“ domů. A čím více času můžete strávit procházkou se Shiba Inu, tím lépe. Štěně vyžaduje procházky 4 až 6krát denně, každá trvá 15-30 minut. Na ulici bude štěně nadšeně běhat za míčkem, žvýkat klacíky a šišky, kopat díry a snažit se chytat nejrůznější drobná zvířátka. Nudit se tedy rozhodně nebudete.
U dospělého psa lze počet procházek snížit na 2-3, ale jejich trvání se zvýší na 1,5-2 hodiny. Japonci věří, že pro udržení psů ve vynikající kondici by Shiba Inus měl uběhnout alespoň 8-10 km denně. Psi bez vodítka tento požadavek snadno splňují. Pokud jdete se Shiba Inu na vodítku, připravte se, že sami ujdete značnou vzdálenost nebo šlapete na kole a Shiba Inu běží za vámi.
SHIBA INU A SPORT
Kromě pravidelných procházek lze Shiba Inu zaměstnat různými druhy fyzické aktivity. Jedním ze psích sportů je coursing, tedy běh za mechanickým zajícem po určité dráze dlouhé až 1 km, která má většinou několik zatáček, aby psi ukázali svou obratnost a postřeh. Shiba Inu šťastně běží za návnadou, ale někdy ukazuje „chytrost“ a běží přímo místo klikaté cesty. Agility získává na popularitě. Jeho myšlenkou je, aby pes zdolával různé druhy překážek bez jakéhokoli povzbuzování sportovcem (psovodem) běžícím vedle psa, který musí být jednoduše veden Shiba Inu.
Přestože Shiba není saňový pes, je docela možné se s ním pustit do bike-jorningu – připřahání vašeho mazlíčka pomocí speciálního vybavení na kolo nebo canicross – v tomto případě pes sportovce potáhne. Měli byste však začít s velmi krátkými vzdálenostmi a nepožadovat od svého Shiba Inu příliš mnoho. Možná vašeho Shiba Inu zaujme psí freestyle, což je kombinace cviků poslušnosti a různých triků a pohybů prováděných psem a člověkem na hudbu. S Shiba Inu můžete jednoduše chytat létající talíře nebo hrát frisbee.
Shiba Inus jsou vynikající společníci a budou vás aktivně doprovázet jak na souši, tak na moři. Tito psi jsou skvělí plavci, navzdory jejich nepatrné lásce k vodě. Takže nezapomeňte na toto dobré cvičení, pokud jste poblíž vodní plochy. Navíc se šikovným přístupem můžete na Shiba Inu projet na paddle boardu – nafukovacím surfovém prkně. Ani v zimě Shiba nezůstane nečinná, v tuto dobu se můžete věnovat skipullingu se Shiba Inu – sportu, při kterém jeden nebo několik psů zapřažených do jednoho pilníku s sebou nese malé saně (pulka), připojené k lyžař speciálním kabelem.